Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.

Ačkoliv je terapeutických možností více, obecně má léčba lupénky dva cíle – zpomalení růstu kožních buněk a odstranění psoriatických ložisek. Splnit tyto cíle pomohou léčivé přípravky a léčebné postupy, které můžeme rozdělit do tří základních kategorií:

• Lokální přípravky – tedy krémy, masti, gely a tělová mléka, jež obsahují léčivé látky, jako jsou kortikosteroidy, analogy vitaminu D, inhibitory kalcineurinu či retinoidy.
• Fototerapie – tato metoda využívá účinků UVB a UVA paprsků, kdy světlo zpomaluje produkci kožních buněk.
• Systémová léčba – jde o léky, které ovlivňují celé tělo. Patří sem jak cílená biologická (monoklonální protilátky), tak nebiologická (např. metotrexát, cyklosporin a retinoidy) léčba, obojí ve formě injekcí a tablet. 

Při plánování terapie lékaři berou v úvahu jak rozsah a tíži onemocnění, tak jeho odpověď na předchozí terapii. Jinak se bude léčit lehká forma lupénky, kdy má pacient jen pár ložisek, a po jiné léčbě se sáhne u pacientů s těžkým postižením kůže a psoriatickou artritidou. Pacienti často musí vyzkoušet několik léků nebo jejich kombinaci, než si najdou ten vhodný a účinný. To ukazuje i příběh pacientky Greer, která do roku 2008 neměla žádný zdravotní problém a žila aktivní život.

Úlevu přinesla až cílená léčba  

Ve chvíli, kdy se jí na kůži začala objevovat červená svědící ložiska se stříbrnými šupinkami, Greer věděla, která bije – lupénkou totiž trpí její matka. Diagnóza u kožního lékaře přišla záhy a s ní i první linie léčby. Krémy sice pomohly zjemnit šupinatá ložiska, ale ta nijak nemizela. Na řadu tak přišla kombinace lokální léčby a fototerapie ultrafialovým zářením.

Tato metoda Greer na chvíli zabrala a stav její kůže se začal zlepšovat. Problémy nastaly ve chvíli, kdy léčbu vysadila, neboť okamžitě došlo ke zhoršení. Lékař proto pacientce nabídl možnost systémové léčby.

Greer ji zpočátku odmítla a snažila se lupénku zvládnout s dosavadní terapií, ale nemoc se jí po těle rozšířila natolik, že ji to omezovalo v každodenním životě. Začala proto užívat cílenou biologickou léčbu. I s ní se ale úspěch nedostavil okamžitě.

Nejprve vyzkoušela injekce s jedním typem účinné látky, která inhibuje (tlumí) působení zánětlivého faktoru TNF alfa. Ale protože zlepšení přicházelo pomalu, po třech měsících se s lékařem dohodli na změně. Volba padla na další ze zástupců cílené biologické léčby, jenž se zaměřuje na potlačení funkce proteinů zvaných interleukiny, které regulují imunitní děje. A s tím konečně přišel obrat. Během prvních čtyř týdnů se její stav zlepšil o 75 % a s úspěchem léčba pokračovala i další měsíce. 

Cesta k remisi byla sice klikatá, ale nakonec se podařilo dostat lupénku pod kontrolu. Každý z nás jsme totiž jiný, a proto je třeba vyzkoušet různé možnosti léčby.

(jala)

Zdroje:

https://availdermatology.com/about-us/success-stories/psoriasis-success-story/

https://www.mayoclinic.org/diseases-conditions/psoriasis/diagnosis-treatment/drc-20355845

https://www.nhs.uk/conditions/psoriasis/treatment/