Artritida i deprese jsou obě velmi častým, ale také léčitelným problémem. Se správnou terapií se většina lidí z deprese vzpamatuje – důležité je však vyhledat pomoc včas
. I tady platí známé heslo Čím dříve, tím lépe.
Co je to vlastně deprese
Deprese se objevuje u téměř 5 % populace, přičemž pouhá třetina z těchto pacientů je adekvátně léčena. Deprese není pouze špatná nálada nebo pocit smutku, pacientům bývá často zatěžko chodit i do zaměstnání nebo se účastnit běžných denních aktivit. Jedná se o poměrně závažný problém, který má dopady jak na fyzické, tak na duševní zdraví, a vyžaduje tedy pomoc odborníka.
Příčiny deprese jsou…
… rozmanité, přičemž deprese může postihnout člověka v každém věku. Řadíme sem faktory genetické, sociální izolaci, vystavení stresu, nemoc nebo zneužívání drog a alkoholu.
Jak poznáme, že má někdo v našem okolí depresi
O depresi bychom měli uvažovat, pokud u blízkého člověka zaznamenáváme některé z následujících příznaků po dobu delší než dva týdny:
pocity smutku, neštěstí, zmaru,
ztráta zájmu nebo radosti z většiny obvyklých činností.
Z dalších varovných signálů jmenujme následující:
úbytek, nebo naopak nabírání hmotnosti,
poruchy spánku,
zpomalené pohyby a reakce,
únavnost a ztráta energie,
bezdůvodné pocity viny,
porucha koncentrace a paměti,
myšlenky na smrt, úvahy o sebevraždě,
pocity stresu, úzkosti a zmatenosti.
Deprese a artritida: skrytá souvislost
Téměř dvě třetiny pacientů s artritidou udávají, že jejich onemocnění poznamenává také jejich emoce. Mnoho z nich se obává dopadu artritidy na každodenní život a budoucnost. A pokud mají navíc bolesti, deprese a úzkosti je postihují až 4× častěji než pacienty žijící bez bolestí.
Artritida může vyústit ve ztrátu nezávislosti, sebeúcty, schopnosti pracovat a pokračovat v sociálních aktivitách, je vyvíjen obrovský tlak na mezilidské vztahy – a to vše jsou rizikové faktory pro vznik deprese.
Jakou zvolit léčbu
Pro obě postižení existují efektivní možnosti. Typickým příkladem je pravidelná fyzická aktivita, která zlepšuje náladu a zároveň pomáhá získat kontrolu nad bolestí a ztuhlostí kloubů.
Při těžší formě deprese je lépe zvolit:
farmakologickou léčbu,
kognitivně-behaviorální terapii, která naučí rozpoznat a změnit negativní myšlenkové vzorce,
interpersonální terapii, která naučí vyrovnat se s artritidou a nutností dlouhodobé léčby.
Pokud se problém týká přímo vás:
vyhledejte pomoc lékaře nebo psychologa,
cvičte,
jezte zdravě,
omezte alkohol,
zjistěte si o depresi a artritidě co nejvíc informací,
poproste o podporu rodinu a přátele,
zapojujte se do sociálních aktivit.
A hlavně pamatujte – deprese je nemoc, ne slabost, za kterou byste se měli stydět!
Wellness procedury pomáhají navodit tělesnou i duševní pohodu a jejich obliba každým rokem stoupá. Svými proklamovanými blahodárnými účinky lákají také jedince léčící se s revmatickými chorobami. Jde o dobrý doplněk k terapii, anebo je lepší se jim vyhnout?
Juvenilní idiopatická artritida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění kloubů, které se objeví už v dětském věku. Jsou pro něj charakteristické bolesti, otoky a omezení pohybu v kloubu. Zejména bolest pak dokáže pořádně potrápit nejen dětské pacienty, ale i jejich rodiče. Ti pak vyzkouší kromě pravidelného rozcvičování i řadu léků s různým efektem.
Metotrexát je jedno z léčiv s nedobrou pověstí. Přitom je to důležitý přípravek pomáhající při řadě chorob. Pro koho a kdy je tedy vhodný a jak řešit případné nežádoucí účinky?
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
