Pokud jste těhotná nebo o graviditě uvažujete, musíte vzít v potaz i svoji nemoc. Léčba revmatoidní artritidy totiž může vaše těhotenství ovlivnit. Na druhou stranu jiný stav může mít někdy pozitivní dopady na příznaky choroby.
Imunita v klidu
Hodně žen, které trpí revmatoidní artritidou, a přijdou do jiného stavu, zjistí, že se příznaky onemocnění náhle vytratily. Navíc se zdá, že revmatoidní artritida nemá žádný vliv na početí či udržení těhotenství. Čím to je? Vědci si zázračné vymizení obtíží vysvětlují tím, že imunita ženy je vzhledem k přítomnosti plodu v těhotenství utlumena. Kvůli tomu obranný systém ani neútočí na struktury vlastního těla – tedy na klouby. Na co si ovšem budoucí matka musí dávat pozor, je medikace. Ne každý lék je totiž pro nastávající maminku a plod rostoucí v děloze vhodný.
S léky opatrně
Ne každá žena má to štěstí, že ji bolesti kloubů v jiném stavu opustí. Až 50 % pacientek musí i v těhotenství brát preparáty mírnící zánět. Odborníci se shodují na tom, že bezpečné jsou steroidy užívané ve druhém a třetím trimestru. I když nevadí ani při kojení, přesto existují jistá rizika. Sice ženě ani miminku neublíží, zvyšují však hladinu krevního cukru a krevní tlak. S vysokým tlakem roste i riziko tzv. preeklampsie (závažná komplikace těhotenství, která může vyústit v křeče a ohrožení života dítěte i matky). Proto musí být budoucí matka stále pod lékařským dohledem. Užívání steroidů dále může vést ke zvýšené ztrátě kostní tkáně – dodávejte proto tělu vápník a vitamín D.
Žijte zdravě
Trpíte-li revmatoidní artritidou, je v těhotenství důležité ohlídat více než jindy:
zdravou stravu – je to důležité pro přiměřené přibírání na váze,
dostatek pohybu – pokud lékař neurčí jinak, klidně dále cvičte,
omezení kouření a alkoholu – máte-li tyto neřesti, je nutné se jich zbavit,
ústní hygienu – výzkumy prokázaly, že pacienti trpící revmatoidní artritidou mají dvakrát vyšší riziko rozvoje chorob dásní (což se pojí s rizikem předčasného porodu).
Po porodu se nelze ihned vrátit k původní léčbě, dokud dítě kojíte. Látky totiž přecházejí do mléka a touto cestou do těla kojence.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Chronická bolest dokáže významně narušit kvalitu života osoby, která jí trpí. V lepším případě znepříjemňuje, v tom horším přímo znemožňuje běžné aktivity, jakými jsou například sport, sex nebo spánek. Proti bolesti je ale možné bojovat. A pomyslným bitevním polem – kromě fyzického těla – může být i duše pacienta.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Sjögrenův syndrom patří mezi další členy rodiny autoimunitních chorob. Sice není jednou z těch nejčastějších, ale i přesto svým majitelům dokáže velmi znepříjemnit život. Jedná se o poruchu funkce žláz se zevní sekrecí, jako jsou například slinné nebo slzné žlázy.
