Může být alkohol prevencí proti revmatoidní artritidě?
25. 10. 2012
Zřejmě ano, ale jen v malém množství! Jeho střídmá konzumace údajně snižuje riziko rozvoje této nemoci, alespoň to tvrdí studie nedávno publikovaná v medicínském časopise British Medical Journal. Alkohol tak někdy může být i zdraví prospěšný.
Zřejmě ano, ale jen v malém množství! Jeho střídmá konzumace údajně
snižuje riziko rozvoje této nemoci, alespoň to tvrdí studie nedávno
publikovaná v medicínském časopise British Medical Journal. Alkohol tak
někdy může být i zdraví prospěšný.
Pozitivní vliv pravidelného užívání nízké dávky alkoholu v prevenci
kardiovaskulárních onemocnění je již všeobecně znám a odborníky uznáván.
Vědci však nyní přišli s informací, že takovýto způsob konzumace může
snižovat i riziko rozvoje některých chronických chorob, jako je právě
revmatoidní artritida. Na druhou stranu však varují, že vliv požívání
většího množství alkoholických nápojů na rozvoj této nemoci doposud není
dostatečně prozkoumán.
3 piva týdně
Revmatoidní artritida postihuje zhruba 1 % populace, přičemž třikrát
častěji ženy. Švédští vědci se rozhodli prozkoumat vliv užívání alkoholu
na rozvoj revmatoidní artritidy právě u ženského pohlaví.
Analyzovali data 34 141 Švédek narozených mezi léty 1914 a 1948.
Ukázalo se, že v okruhu žen, které popíjely více než 3 skleničky
alkoholických nápojů týdně, se vyskytlo o 52 % méně případů tohoto
onemocnění v porovnání s abstinentkami.
Standardní "sklenička" přitom představovala 500 ml piva, 150 ml vína
nebo 50 ml destilátu a mezi jednotlivými typy nápojů nebyl nalezen
žádný statisticky významný rozdíl.
Pro a proti
Odborníci se domnívají, že ochranný vliv alkoholu před rozvojem
revmatoidní artritidy coby autoimunitní choroby tkví v jeho schopnosti
do jisté míry oslabit imunitní systém. A to je pověstný kámen úrazu.
Zatímco pro některé druhy chorob může představovat účinnou prevenci,
v případě infekčních a mnohých jiných onemocnění je jeho užívání více
než nežádoucí.
Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Na výročním zasedání Radiologické společnosti v Severní Americe padlo v prosinci 2009 překvapivé tvrzení – nadměrná fyzická aktivita může u mužů a žen ve středním věku způsobit postižení kolenních kloubů a také zvyšovat riziko vzniku osteoartritidy.