Únava při revmatoidní artritidě obtěžuje. Lze ji ale zvládnout
16. 9. 2012
Až 70 % lidí trpících revmatoidní artritidou bojuje s ochromující únavou. Samotní pacienti považují únavu dokonce za větší problém než bolest, kterou jim choroba způsobuje. Naštěstí se dá tato vyčerpanost zmírnit.
Únava u pacientů s revmatoidní artritidou je jiná než běžná únava a zasahuje do všech oblastí každodenního života. Může mít obrovský negativní dopad na fyzickou aktivitu a energii, náladu i komunikaci a soužití s dalšími lidmi. Objevuje se, když artritida není pod kontrolou. Lidé s tímto onemocněním mají nekvalitní spánek a to ještě negativně podpoří náladovost, vyčerpanost, zvýšená bolest a stres. Léčba se zaměřuje na snížení zánětu a zmírnění bolesti než jen na příznaky únavy.
Tipy pro boj s únavou:
Plánujte – pište si jednoduchý deník na výpočet energetických hladin. Poté si naplánujte svůj čas podle energetické hladiny.
Cvičte – pravidelná cvičení na posílení svalů vám mohou zvýšit energii. Poraďte se s odborníkem!
Dopřejte si kvalitní spánek v dostatečné délce – 7–8 hodin spánku denně. Potíže se spánkem konzultujte se svým lékařem.
Nepřepínejte se!
Nebojte se požádat o pomoc, když ji potřebujete.
Nejdůležitější je zaměřit se na to, co opravdu potřebujete udělat, co je důležité, a neztrácet energii na věci, které jsou nedůležité. Klíčem k úspěchu je zdravý životní styl.
Trpí celé tělo
Pokud máte revmatoidní artritidu, nejsou to jen vaše klouby, které trpí. Lokální zánět kloubů může způsobit nejen bolest, otoky, ztuhlost a ztrátu funkce kloubů, ale zánětlivá odpověď je systémová – to znamená, že má vliv na celé tělo. A únava je jedním z nejčastějších příznaků revmatoidní artritidy. Mezi její další příznaky však patří:
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Přestože aktivita revmatoidní artritidy je nejspíše u mužů i žen stejná, trpí ženy mnohem výraznějšími příznaky nemoci. Důvodem je pravděpodobně jejich slabší tělesná konstituce a ztráta svalové hmoty, hlavně ve vyšším věku. To jsou alespoň závěry finské studie.
Pacienti s revmatickými nemocemi často považují cvičení a jiné aktivity za nesmyslné vydávání energie, protože častým průvodcem revmatické nemoci je také únava. Pravý opak je ale pravdou.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
