Přestože se v názvu této nemoci skrývá slovo „arthros“ neboli kloub, není to jediné místo, které může postihnout. Nemocné revmatoidní artritidou totiž často trápí také různé postižení očí.
Suché oči
Nedostatek slz, pocit suchých očí či přítomnosti cizího tělesa v nich bývá nejčastějším očním příznakem doprovázejícím revmatoidní artritidu. Potíže mohou být mírné, ale také velmi obtěžující až nesnesitelné. Řešením bývá aplikace takzvaných umělých slz nebo celková imunosupresivní terapie. Vhodné je také vysazení nebo změna léků, které mohou pocit suchých očí zhoršovat. Patří mezi ně:
diuretika („odvodňující“ léky),
antihistaminika (protialergické léky),
kontraceptiva (léky proti početí).
Pozor na bělmo
Skleritida neboli zánět očního bělma představuje vážnou komplikaci revmatoidní artritidy. Není-li tento problém léčen, může způsobit až proděravění očního bulbu. Mezi příznaky skleritidy patří:
zarudnutí oka,
nadměrná tvorba slz,
bolest,
zvýšená citlivost na světlo.
K léčbě v tomto případě lékaři předepisují protizánětlivé léky, obvykle lokálně užívané kortikoidní kapky.
Méně častá, stejně nepříjemná
Iritida a uveitida − tato označení užívají odborníci pro zánět duhovky a té části oka, která obsahuje vyživující cévy. Jde v porovnání se skleritidou o jev méně častý, přesto bývá u nemocných s revmatoidní artritidou pozorován. Kromě nesnášenlivosti světla a bolesti je pro něj typické také rozmazané vidění. Mezi závažné komplikace zánětu této části oka patří slepota nebo šedý či zelený zákal. Vedle očních kapiček, které předepíše oftalmolog, mohou při léčbě pomoci také tmavé brýle.
Pod dohledem
Nejen samotná autoimunitní choroba, ale také léky užívané při její léčbě mohou bohužel vést k poškození očí. Zvláště pak v případě některých z nich (například kortikosteroidů) lékaři doporučují pravidelné oční kontroly.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Starší pacienti s revmatickým onemocněním si možná ještě vzpomínají na dříve používané „revmatické diety“. Ty se však již dlouho nedoporučují, přestože role výživy u této nemoci nevýznamná není.
Trpíte-li revmatoidní artritidou, měli byste být obeznámeni s dalšími chorobami, které s ní souvisí. Mohou být způsobeny zánětlivou reakcí provázející artritidu nebo vedlejšími účinky její léčby. Často se však objevují i ze zcela neznámých příčin.
Léčba revmatoidní artritidy zdaleka nespočívá pouze v užívání medikamentů. Nápomocná může být rovněž rehabilitace, fyzikální léčba a přírodní léčba, za kterou můžete docházet ambulantně nebo ji v intenzivnější podobě využívat během pobytu v lázních. Co lze od takové terapie očekávat?
