Přestože se v názvu této nemoci skrývá slovo „arthros“ neboli kloub, není to jediné místo, které může postihnout. Nemocné revmatoidní artritidou totiž často trápí také různé postižení očí.
Suché oči
Nedostatek slz, pocit suchých očí či přítomnosti cizího tělesa v nich bývá nejčastějším očním příznakem doprovázejícím revmatoidní artritidu. Potíže mohou být mírné, ale také velmi obtěžující až nesnesitelné. Řešením bývá aplikace takzvaných umělých slz nebo celková imunosupresivní terapie. Vhodné je také vysazení nebo změna léků, které mohou pocit suchých očí zhoršovat. Patří mezi ně:
diuretika („odvodňující“ léky),
antihistaminika (protialergické léky),
kontraceptiva (léky proti početí).
Pozor na bělmo
Skleritida neboli zánět očního bělma představuje vážnou komplikaci revmatoidní artritidy. Není-li tento problém léčen, může způsobit až proděravění očního bulbu. Mezi příznaky skleritidy patří:
zarudnutí oka,
nadměrná tvorba slz,
bolest,
zvýšená citlivost na světlo.
K léčbě v tomto případě lékaři předepisují protizánětlivé léky, obvykle lokálně užívané kortikoidní kapky.
Méně častá, stejně nepříjemná
Iritida a uveitida − tato označení užívají odborníci pro zánět duhovky a té části oka, která obsahuje vyživující cévy. Jde v porovnání se skleritidou o jev méně častý, přesto bývá u nemocných s revmatoidní artritidou pozorován. Kromě nesnášenlivosti světla a bolesti je pro něj typické také rozmazané vidění. Mezi závažné komplikace zánětu této části oka patří slepota nebo šedý či zelený zákal. Vedle očních kapiček, které předepíše oftalmolog, mohou při léčbě pomoci také tmavé brýle.
Pod dohledem
Nejen samotná autoimunitní choroba, ale také léky užívané při její léčbě mohou bohužel vést k poškození očí. Zvláště pak v případě některých z nich (například kortikosteroidů) lékaři doporučují pravidelné oční kontroly.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covid-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Mj. na to jsme se zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Práce je často pro lidi s revmatoidní artritidou místem, kde alespoň na čas zapomenou na bolest a únavu. Dříve zvládali své pracovní povinnosti jen stěží, dnes spousta z nich v práci pokračuje díky novějším a účinnějším lékům. A také díky pochopení ze strany zaměstnavatelů.
Přestože artritida zřídkakdy postihuje přímo pohlavní orgány, může mít prostřednictvím fyzického onemocnění emoční dopad na sexuální život. I s těmito problémy ale lze úspěšně bojovat. Změna zjevu, nabraná nebo naopak ztracená kila nebo snížená pohyblivost a úbytek energie mohou ovlivnit sebejistotu a vnímání sebe sama.
