O mnoha onemocněních se tradují různé mýty, zkazky a polopravdy. Nejinak je tomu i u revmatických zánětů. Platí například, že revma je nemocí starých a bolí při něm jenom klouby?

?

Mýtus 1 – Revma je chorobou či příznakem stáří.

Revmatické choroby jsou ve vyšším věku sice častější, ale jejich začátek může spadat již do dětského věku (například dětská forma revmatoidní artritidy), dospívání (Bechtěrevova choroba) či mladé dospělosti (revmatoidní artritida).

Tyto choroby jsou zánětlivého původu. Bývají často agresivnější a dříve se projeví nezvratnými chorobnými změnami než „revma“, které se projeví ve vyšším věku. U „klasického“ revmatu jde spíše o degenerativní změny, které jsou pozvolnější, ale i přes značnou bolestivost nejsou tolik nebezpečné.

Mýtus 2 – Revma postihuje jen klouby a kosti.

Jsou revmatické choroby, které postihují i další orgány, například srdce, plíce, ledviny, kůži. Poměrně častou komplikací revmatoidní artritidy je například zánětlivé postižení očí, které může vést až k slepotě.

Mýtus 3 – Přetěžování kloubů vede k revmatu.

Nadměrná zátěž vede k poškození kloubní chrupavky a k předčasnému rozvoji degenerativních změn v kloubu (artróza). V případě revmatoidní artritidy a dalších zánětlivých revmatických chorob se při vzniku uplatňují geny, změny v imunitním systému, které napadají tělu vlastní buňky a ničí je, a dosud neznámý faktor, po němž se usilovně pátrá. Svou roli hraje také například kouření a stres.

Mýtus 4 – Revma není nebezpečné.

Záleží na konkrétním onemocnění. Jsou choroby, které jsou spíše nepříjemné, ale jsou i takové, které v poměrně krátké době upoutají nemocného na invalidní vozík.

Revmatoidní artritida i Bechtěrevova choroba nejsou sice smrtelná onemocnění, nicméně omezují život pacienta a mohou vést až k trvalé invaliditě a naprosté závislosti pacienta na pomoci ostatních.

Mýtus 5 – U revmatu bolí jen postižený kloub.

Lidský pohybový aparát je velmi složitý a funguje jako celek. Pokud jsou některé jeho složky poškozeny, začne „pracovat jinak“ a hrozí přetížení dalších částí. Pacient pak cítí bolest jak v místě poškození, tak i v jiných částech těla.

Mýtus 6 – Stačí, když klouby přestanou bolet.

Při léčbě nestačí tlumit jen projevy onemocnění, tedy bolest a ztuhlost. Je nutné zastavit chorobný děj, který klouby a případně také další orgány poškozuje.

Proto je nutné zjistit příčinu bolestí (vyšetřením, rozborem krve, RTG snímkem a dalšími metodami) a stanovit správně jednu z více než čtyř set možných diagnóz. Například u Bechtěrevovy choroby trvá v průměru sedm až deset let, než se choroba u konkrétního pacienta pojmenuje.

Mýtus 7 – S revmatem se nedá nic dělat.

S naprostou většinou revmatických chorob si současná medicína poradí. Mnohé z nich však zcela nevyléčí, ale může jejich postup zpomalit nebo zastavit. Navíc je teď k dispozici i nový druh terapie, tzv. biologická léčba, která přímo zasahuje v místě největšího poškození. Je účinná zejména u tzv. zánětlivých revmatických chorob.

(kam)

Zdroj: www.hledamzdravi.cz