Počasí ovlivňuje bolest kloubů; změna klimatu (ne)pomůže
30. 11. 2011
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Tlak, teplota, vlhkost vzduchu
Hlavním příznakem dvou častých revmatických onemocnění – revmatoidní artritidy a osteoartrózy – jsou bolesti v kloubech. Lidé postižení některým z těchto neduhů si často stěžují, že zima a sychravé počasí vedou ke zhoršení jejich bolestí. Zjistit o této souvislosti více se pokusila skupina amerických revmatologů z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore. Při svém výzkumu vycházeli z toho, že hlavní faktory dané počasím a ovlivňující bolesti v kloubech jsou celkem tři: atmosférický tlak, teplota a vlhkost vzduchu.
Vědci nejsou zajedno v tom, který z výše tří jmenovaných faktorů ovlivňuje změny v kloubech nejvíce. Některé teorie viní z rozvoje zánětu pokles atmosférického tlaku, který u citlivých jedinců vyvolává také bolesti hlavy. Jiní spatřují příčinu obtíží v nedostatku vhodných fyzických aktivit v chladném počasí, ve zhoršení nálady a ve snížené odolnosti proti bolesti. Vědcům nepomohly ani starší velké studie z různých zemí, které též došly k vzájemně protichůdným závěrům.
Přestěhovat se? Zvažte ostatní rizika
Závěry uvedeného výzkumu jsou nakonec poměrně nekonkrétní. Vztah změn v počasí a bolestí v kloubech výzkumníci nezpochybnili. Revmatologové uznávají, že některým pacientům by asi pomohlo přestěhovat se do teplejších krajin, ale zároveň upozorňují na další úskalí s tím spojená:
přesun do místa s teplejším klimatem nezaručí konec bolestí
stěhování je závažná změna, může přinést řadu nepříjemných komplikací
odtržení od dosavadního okolí by mohlo způsobit zvýšení stresu
v případě zhoršení potíží v zimě je nejlepší navštívit svého revmatologa, který posoudí, co lze proti bolesti vyvolané počasím učinit
Kvalita sexuálního života se individuálně velmi liší i u zdravých lidí, a proto jen těžko můžeme hledat obecnou odpověď, jak si jedinci s revmatoidní artritidou vedou v intimní sféře. Jedno je však jisté – revmatikům stojí v cestě více překážek.
Revmatoidní artritida se často vyskytuje s dalšími autoimunitními onemocněními. Jedním z nich může být i tzv. lupus (latinské označení pro vlka) neboli systémový lupus erytematodes. Za obě totiž může mutace jediného genu.
Cílenou léčbu si můžeme představit jako zkušeného odstřelovače. Její hlavní pracovní náplní je precizní zaměření terče, stisknutí spouště a úspěšné zneškodnění protivníka zásahem přesným na milimetr. Tajuplně znějící léčba vyvinutá díky pokrokům molekulární biologie se uplatňuje v terapii řady závažných onemocnění, a to včetně revmatoidní artritidy.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní onemocnění, u kterých si dosud odborníci nejsou jisti, co přesně je způsobuje. Dosud je známo několik rizikových faktorů, včetně genetických, které se na vzniku revmatoidní artritidy podílejí. Jak ale přesně ke spuštění chorobného procesu dochází, zatím nikdo neví.
Je jen málo tak všestranných a užitečných sportovních aktivit, jako je severská chůze – nordic walking. Chůze s dvěma hůlkami podobnými těm běžkařským procvičuje a posiluje až 90 % svalů v lidském těle. Již dlouho nejde o prostou módní záležitost, investice do nordic walkingu je jen jednorázová a nenáročná.