Počasí ovlivňuje bolest kloubů; změna klimatu (ne)pomůže
30. 11. 2011
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Tlak, teplota, vlhkost vzduchu
Hlavním příznakem dvou častých revmatických onemocnění – revmatoidní artritidy a osteoartrózy – jsou bolesti v kloubech. Lidé postižení některým z těchto neduhů si často stěžují, že zima a sychravé počasí vedou ke zhoršení jejich bolestí. Zjistit o této souvislosti více se pokusila skupina amerických revmatologů z Univerzity Johna Hopkinse v Baltimore. Při svém výzkumu vycházeli z toho, že hlavní faktory dané počasím a ovlivňující bolesti v kloubech jsou celkem tři: atmosférický tlak, teplota a vlhkost vzduchu.
Vědci nejsou zajedno v tom, který z výše tří jmenovaných faktorů ovlivňuje změny v kloubech nejvíce. Některé teorie viní z rozvoje zánětu pokles atmosférického tlaku, který u citlivých jedinců vyvolává také bolesti hlavy. Jiní spatřují příčinu obtíží v nedostatku vhodných fyzických aktivit v chladném počasí, ve zhoršení nálady a ve snížené odolnosti proti bolesti. Vědcům nepomohly ani starší velké studie z různých zemí, které též došly k vzájemně protichůdným závěrům.
Přestěhovat se? Zvažte ostatní rizika
Závěry uvedeného výzkumu jsou nakonec poměrně nekonkrétní. Vztah změn v počasí a bolestí v kloubech výzkumníci nezpochybnili. Revmatologové uznávají, že některým pacientům by asi pomohlo přestěhovat se do teplejších krajin, ale zároveň upozorňují na další úskalí s tím spojená:
přesun do místa s teplejším klimatem nezaručí konec bolestí
stěhování je závažná změna, může přinést řadu nepříjemných komplikací
odtržení od dosavadního okolí by mohlo způsobit zvýšení stresu
v případě zhoršení potíží v zimě je nejlepší navštívit svého revmatologa, který posoudí, co lze proti bolesti vyvolané počasím učinit
Zřejmě ano, ale jen v malém množství! Jeho střídmá konzumace údajně snižuje riziko rozvoje této nemoci, alespoň to tvrdí studie nedávno publikovaná v medicínském časopise British Medical Journal. Alkohol tak někdy může být i zdraví prospěšný.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Práce vsedě je pro řadu lidí samozřejmostí i za „běžných“ okolností. Ovšem s dobou covidovou přišel i významný fenomén práce z domova. Jak si poradit s dlouhým sezením u počítače často v ne příliš optimálních podmínkách, aniž bychom si zdevastovali svou tělesnou schránku?
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Velikonoce jsou svátky plné zajímavých tradic, ale také dobou, kdy si více dopřáváme, a to především v jídle. Trpíte-li artritidou nebo jiným revmatickým onemocněním, měli byste si ušít jídelníček na míru i v době těchto svátků. Zaměřte se proto na ty potraviny, které vám prospívají, nikoli na ty, které se o Velikonocích „musí“ konzumovat.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
