Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Lázeňská léčba různých onemocnění má v naší republice dlouhou tradici. Tato zařízení navštěvují i lidé s revmatoidní artritidou. Poradíme, jak si o lázně požádat a kam se s touto chorobou můžete vypravit.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Lupénka ovlivňuje život pacientů v řadě aspektů, těhotenství nevyjímaje. Není proto s podivem, že se ženy, které se pro početí rozhodnou, zajímají, jaký vliv může mít tato choroba a její léčba na jejich potomka.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
