Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Je jen málo tak všestranných a užitečných sportovních aktivit, jako je severská chůze – nordic walking. Chůze s dvěma hůlkami podobnými těm běžkařským procvičuje a posiluje až 90 % svalů v lidském těle. Již dlouho nejde o prostou módní záležitost, investice do nordic walkingu je jen jednorázová a nenáročná.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Artritida je většinou spojována s bolavými klouby a poruchou pohyblivosti. Zánět ale může postihnout a ovlivnit i jiné orgány lidského těla. Bohužel, ani oči nejsou výjimkou.
Oteklý kloub, který bolí a špatně se s ním hýbe. To je jeden ze základních projevů juvenilní idiopatické artritidy, revmatického onemocnění, které se objevuje u dětí. Oč přesně jde a na koho se s nemocí obrátit? A jaké jsou další revmatické nemoci dětského věku?