Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Konzumace ryb, zejména pak jejich oleje, může pomáhat v léčbě pacientů trpících revmatoidní artritidou. To jsou závěry výzkumu britských a amerických vědců zveřejněné v populárněnaučném časopise Nature na podzim roku 2009.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
Rostoucí počet pacientů s revmatoidní artritidou, u kterých se po nějaké době zároveň rozvinula cukrovka 2. typu, vedl vědce k zamyšlení. Je možné, že mezi oběma nemocemi existuje nějaká spojitost?
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
Revmatoidní artritida je obecně považována za chronické celoživotní onemocnění. Díky moderní léčbě však dochází u řady nemocných k dramatickému zlepšení projevů a zpomalení průběhu onemocnění. Cílem současné léčby je kromě zlepšení kvality života nemocných také dosažení remise, tedy stavu, při kterém dochází k ústupu příznaků nemoci.
Léky proti revmatoidní artritidě sice mohou nemoc zpomalit, ale nezastaví ji ani neopraví už zničené klouby. Pro pacienty s poškozenými klouby je proto někdy nejlepším řešením operace.
