Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Imunitní systém je v dnešní době zatěžován ze všech stran: znečistěným ovzduším, nekvalitním stravováním, nedostatkem odpočinku, pohybu, a také stresem. Psychika má totiž na imunitu velký vliv.
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
Artritické nemoci s sebou kromě bolestí přináší pacientovi většinou i problémy s hybností. Může jít o ranní ztuhlost kloubů nebo omezení rozsahu pohybu končetiny. Při bolestech kloubů na nohách však existuje poměrně jednoduchý úlevný recept. Stačí začít více chodit.
Zda se u člověka během života rozvine revmatoidní artritida, či nikoliv, to může ovlivnit řada okolností. Vedle těch genetických hraje roli mnoho faktorů vnějších. Jedním z nich je zřejmě i skutečnost, zda žena v minulosti kojila, nebo ne. Alespoň to tvrdí nedávno provedená čínská studie.
Obléci si košili, zapnout zip nebo zavázat tkaničky je něco, o čem většina z nás ani nepřemýšlí. Jiné je to ve chvíli, kdy při zapínání knoflíčků pociťujeme silnou bolest prstů a zapnout si zip se stává nemožným. A co teprve taková chůze v botách na podpatku! I s těmito omezeními se ale můžete blýsknout vkusným a moderním outfitem.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
