Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.
Revmatické nemoci jsou skupinou onemocnění, které charakterizuje především chronický zánět na autoimunitním podkladě. Ten se může objevovat v různých orgánových soustavách a projevovat se rozličným způsobem. Stejné je to i s přidruženými onemocněními, které revmatické nemoci mohou doprovázet – týkat se mohou srdce, plic, ledvin, kůže i dalších orgánů.
Sjögrenův syndrom patří mezi další členy rodiny autoimunitních chorob. Sice není jednou z těch nejčastějších, ale i přesto svým majitelům dokáže velmi znepříjemnit život. Jedná se o poruchu funkce žláz se zevní sekrecí, jako jsou například slinné nebo slzné žlázy.
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Vychovávání dětí a starost o rodinu není jednoduchý úkol ani pro zdravého člověka. Pokud trpíte artritidou, bude to pro vás znamenat mnoho přemýšlení a plánování navíc. Pokud se ale na vše pečlivě připravíte, může mít vaše nemoc na chod rodiny jen minimální vliv.
