Kouření kromě cév a plic poškozuje i další orgány – modrý dým tak bez nadsázky škodí celému organismu. Jak ukazují nové výzkumy, platí to i o kloubech.
Kouření a geny – nebezpečná kombinace
Kouření u jedinců s určitou genetickou výbavou zvyšuje riziko revmatoidní artritidy. Nebylo ale jasné, jak je tento podíl významný – tedy za co mohou geny a za co kouření. Kolektiv švédských badatelů si dal za cíl přesněji určit, jaké změny kouření u revmatiků způsobuje.
Čím více cigaret, tím více protilátek
Potvrdilo se to, co platí i u jiných autoimunitních onemocnění. Kouření u revmatoidní artritidy zvyšuje tvorbu protilátek, které hrají roli ve vzniku a rozvoji této vleklé a nepříjemné nemoci. Při srovnání revmatiků-kuřáků a revmatiků-nekuřáků se ukázalo, že kuřáci měli protilátky vysoké podstatně častěji – a to bez ohledu na konkrétní genetickou výbavu. Stav zhoršovalo i celkové množství vykouřených cigaret.
Podobná studie ukázala, že remise (zklidnění) onemocnění dosáhnou častěji nekuřáci nebo ti, kdo s kouřením včas přestali. U kuřáků také hůře funguje biologická léčba. V severských zemích, kde jsou autoimunitní onemocnění častější než v oblastech blíže k rovníku, se proto pacientům doporučuje přestat – a to i s pomocí různých programů na odvykání kouření.
Nezačínejte – nebo přestaňte, dokud je čas
Ideální je proto s kouřením vůbec nezačínat. Kuřáci mají horší průběh nemoci a léčba není tak úspěšná. A není pravda, že "přestat už nemá cenu" – komu se to podaří, má větší pravděpodobnost artritidu položit na lopatky.
Přestože aktivita revmatoidní artritidy je nejspíše u mužů i žen stejná, trpí ženy mnohem výraznějšími příznaky nemoci. Důvodem je pravděpodobně jejich slabší tělesná konstituce a ztráta svalové hmoty, hlavně ve vyšším věku. To jsou alespoň závěry finské studie.
Anti-TNF neboli anti-tumor nekrotizující faktor je chemická látka, která je součástí léčiv používaných po celém světě k léčbě zánětlivých onemocnění, jako je revmatoidní artritida, lupénka nebo Bechtěrevova choroba. Napovíme, jak funguje a kdy je či není vhodné její nasazení.
Pokud vás bolí klouby a vaše pohyblivost a s ní i kvalita života se zhoršuje, něco je jistě v nepořádku. Možná se jedná o revmatoidní artritidu, lidově revma.
Je známo, že mysl je silným spojencem v boji s řadou nemocí, revmatické choroby nevyjímaje. Projevy onemocnění se často zhoršují stresem, a proto se na úspěchu léčby nemalou měrou podílí i duševní pohoda pacienta. V případě dětí to platí dvojnásob.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
