10 tipů, jak zvládnout roli pečujícího s nadhledem
20. 5. 2011
Kromě špatností, které dokáže nadělat revmatické onemocnění na lidském těle, může mít zničující vliv i na psychiku člověka. Ti, kdo pečují o svého partnera s revmatickým onemocněním, se musí umět vypořádat s jeho náladovostí, nebo dokonce depresemi.
Stále se učte – snažte se o nemoci svého partnera dozvědět co nejvíc. Budete tak moci lépe předvídat další průběh onemocnění a budete připraveni na možné komplikace.
Spoléhejte na rodinu a přátele – buďte často v kontaktu s dalšími členy širší rodiny a využijte jejich pomoc pokaždé, když je to možné.
Hledejte další podporu – poohlédněte se ve svém okolí po organizaci, která sdružuje lidi se stejným onemocněním nebo například pečující o chronicky nemocné.
Vyjádřete se – své zkušenosti a pocity můžete sdílet s ostatními. Internet je výborný nástroj, pomocí kterého se můžete spojit s dalšími lidmi v podobné situaci. Zapisujte pro ně a zveřejňujte své postřehy a myšlenky.
Prožívejte s partnerem jeho onemocnění – k partnerovu onemocnění se postavte čelem, nesnažte se lakovat věci na růžovo. Sdílejte s ním jeho smutek nad tím, co díky nemoci ztratil, ale také se společně radujte z toho, co zbývá.
Cvičte společně – najděte si nějakou fyzickou aktivitu, které se můžete pravidelně společně věnovat.
Vzdělávejte ostatní – nezoufejte nad tím, jak je společnost vůči chronicky nemocným lidem necitlivá a nic o revmatických onemocněních neví. Naopak, nebojte se své okolí vzdělávat a o svých problémech dát vědět.
Mluvte s lékaři – lékařů se ptejte na cokoliv, co vám není jasné, a nebojte se požádat o radu či pomoc.
Nezapomeňte se smát – smějte se a bavte se svým partnerem společně. Podívejte se na zábavný film, poslouchejte oblíbenou hudbu.
Nechte si čas pro sebe – abyste mohli všechno zvládnout, musíte si nechat čas i pro sebe. Nenakládejte si toho na sebe příliš mnoho.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
44letý Zdeněk patří mezi pacienty, které dlouhou dobu trápily bolesti zad, ovšem příčinu svých potíží neznal. Už na střední škole na tělocviku například při fotbale opakovaně upadl, měl problémy se zvednout a pak ho několik dní bolela záda. Stejně tak na vojně a později při nástupu do zaměstnání. Až pozorná oční lékařka jej v 27 letech nasměrovala na revmatologii.
Základem léčby revmatoidní artritidy je bezesporu rehabilitace a pravidelné užívání léků. V případě závažného postižení kloubů však nemusí být tato opatření dostačující a přichází na řadu ruka chirurga.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
Konzumace ryb, zejména pak jejich oleje, může pomáhat v léčbě pacientů trpících revmatoidní artritidou. To jsou závěry výzkumu britských a amerických vědců zveřejněné v populárněnaučném časopise Nature na podzim roku 2009.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.