10 tipů, jak zvládnout roli pečujícího s nadhledem
20. 5. 2011
Kromě špatností, které dokáže nadělat revmatické onemocnění na lidském těle, může mít zničující vliv i na psychiku člověka. Ti, kdo pečují o svého partnera s revmatickým onemocněním, se musí umět vypořádat s jeho náladovostí, nebo dokonce depresemi.
Stále se učte – snažte se o nemoci svého partnera dozvědět co nejvíc. Budete tak moci lépe předvídat další průběh onemocnění a budete připraveni na možné komplikace.
Spoléhejte na rodinu a přátele – buďte často v kontaktu s dalšími členy širší rodiny a využijte jejich pomoc pokaždé, když je to možné.
Hledejte další podporu – poohlédněte se ve svém okolí po organizaci, která sdružuje lidi se stejným onemocněním nebo například pečující o chronicky nemocné.
Vyjádřete se – své zkušenosti a pocity můžete sdílet s ostatními. Internet je výborný nástroj, pomocí kterého se můžete spojit s dalšími lidmi v podobné situaci. Zapisujte pro ně a zveřejňujte své postřehy a myšlenky.
Prožívejte s partnerem jeho onemocnění – k partnerovu onemocnění se postavte čelem, nesnažte se lakovat věci na růžovo. Sdílejte s ním jeho smutek nad tím, co díky nemoci ztratil, ale také se společně radujte z toho, co zbývá.
Cvičte společně – najděte si nějakou fyzickou aktivitu, které se můžete pravidelně společně věnovat.
Vzdělávejte ostatní – nezoufejte nad tím, jak je společnost vůči chronicky nemocným lidem necitlivá a nic o revmatických onemocněních neví. Naopak, nebojte se své okolí vzdělávat a o svých problémech dát vědět.
Mluvte s lékaři – lékařů se ptejte na cokoliv, co vám není jasné, a nebojte se požádat o radu či pomoc.
Nezapomeňte se smát – smějte se a bavte se svým partnerem společně. Podívejte se na zábavný film, poslouchejte oblíbenou hudbu.
Nechte si čas pro sebe – abyste mohli všechno zvládnout, musíte si nechat čas i pro sebe. Nenakládejte si toho na sebe příliš mnoho.
Nalézt obuv, která by prospívala vašim chodidlům, není vždy tak snadné, jak by se mohlo zdát. Nemusíte se však obávat. Přívlastek kvalitní ještě rozhodně nemusí znamenat, že jsou boty předražené. Jak se tedy správně a rozumně obout, když tělo sužuje revmatická choroba?
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Cílenou léčbu si můžeme představit jako zkušeného odstřelovače. Její hlavní pracovní náplní je precizní zaměření terče, stisknutí spouště a úspěšné zneškodnění protivníka zásahem přesným na milimetr. Tajuplně znějící léčba vyvinutá díky pokrokům molekulární biologie se uplatňuje v terapii řady závažných onemocnění, a to včetně revmatoidní artritidy.
