10 tipů, jak zvládnout roli pečujícího s nadhledem
20. 5. 2011
Kromě špatností, které dokáže nadělat revmatické onemocnění na lidském těle, může mít zničující vliv i na psychiku člověka. Ti, kdo pečují o svého partnera s revmatickým onemocněním, se musí umět vypořádat s jeho náladovostí, nebo dokonce depresemi.
Stále se učte – snažte se o nemoci svého partnera dozvědět co nejvíc. Budete tak moci lépe předvídat další průběh onemocnění a budete připraveni na možné komplikace.
Spoléhejte na rodinu a přátele – buďte často v kontaktu s dalšími členy širší rodiny a využijte jejich pomoc pokaždé, když je to možné.
Hledejte další podporu – poohlédněte se ve svém okolí po organizaci, která sdružuje lidi se stejným onemocněním nebo například pečující o chronicky nemocné.
Vyjádřete se – své zkušenosti a pocity můžete sdílet s ostatními. Internet je výborný nástroj, pomocí kterého se můžete spojit s dalšími lidmi v podobné situaci. Zapisujte pro ně a zveřejňujte své postřehy a myšlenky.
Prožívejte s partnerem jeho onemocnění – k partnerovu onemocnění se postavte čelem, nesnažte se lakovat věci na růžovo. Sdílejte s ním jeho smutek nad tím, co díky nemoci ztratil, ale také se společně radujte z toho, co zbývá.
Cvičte společně – najděte si nějakou fyzickou aktivitu, které se můžete pravidelně společně věnovat.
Vzdělávejte ostatní – nezoufejte nad tím, jak je společnost vůči chronicky nemocným lidem necitlivá a nic o revmatických onemocněních neví. Naopak, nebojte se své okolí vzdělávat a o svých problémech dát vědět.
Mluvte s lékaři – lékařů se ptejte na cokoliv, co vám není jasné, a nebojte se požádat o radu či pomoc.
Nezapomeňte se smát – smějte se a bavte se svým partnerem společně. Podívejte se na zábavný film, poslouchejte oblíbenou hudbu.
Nechte si čas pro sebe – abyste mohli všechno zvládnout, musíte si nechat čas i pro sebe. Nenakládejte si toho na sebe příliš mnoho.
Pohyb je pro osoby trpící revmatickou nemocí bezpochyby nesmírně přínosný. Ovšem pouze za předpokladu, že cvičí správně. Následující rady napoví, co je velmi důležité při tréninku ohlídat.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
Revmatoidní artritida je více než jen onemocnění postihující klouby. Je to nemoc, která kompletně změní život pacienta. Kromě zdravotních obtíží nemocní často ztrácí i sociální kontakt. Přinášíme vám tipy, které vám pomohou se znova zapojit do společenského života.
