Revmatoidní artritida (RA) trápí v Česku zhruba 100 tisíc pacientů. Česká revmatologická společnost ČLS JEP proto vydala pro lékaře doporučení pro léčbu RA, která pro pacienty upravila a zjednodušila pacientská organizace Revma Liga Česká republika.

Revmatoidní artritida (RA) patří mezi nejčastější chronická zánětlivá onemocnění. I proto by podle Revma Ligy České republiky měli mít pacienti možnost seznámit se s obecně doporučovanými postupy léčby. Když budou vedle lékařů správně informovaní i nemocní s revmatoidní artritidu, bude jejich spolupráce díky snazší komunikaci lepší a účinnější. To zase povede k produktivnější léčbě. Co by tedy každý nemocný měl vědět a o čem se může v tomto „manuálu“ dočíst?

Důležité je odhalení nemoci…

Revmatoidní artritida je nevyléčitelná. Pokud se ale na onemocnění přijde brzy, může velká část nemocných díky včasné léčbě dosáhnout stavu bez příznaků a projevů (remise) nebo se bude revmatoidní artritida projevovat jen mírně. Revmatoidní artritida nejprve napadá měkké tkáně kloubu, začíná zánětem v kloubní výstelce nebo i ve šlachách. Později začínají být porušeny kloubní plochy, přidávají se deformace kloubu a ten nakonec může zcela ztuhnout bez možnosti pohybu. Nemoc revmatologové diagnostikují na základě nálezu zánětu v kloubech a výsledků dalších vyšetření, jako je rentgen, ultrazvuk (sono) či odběr krve. Diagnóza revmatoidní artritida se opírá o počet prokazatelně postižených kloubů, výsledky sérologie, délku trvání příznaků a hladinu reaktantů při akutní fázi.

… a posouzení její aktivity

Aktuální stav nemocného je zásadní pro výběr léčby. Může dojít k remisi čili ke stavu bez příznaků nebo může být aktivita nemoci mírná, střední či vysoká. K hodnocení lékař využívá některý z indexů, které zaznamenávají počet citlivých kloubů, počet oteklých kloubů, hodnocení stavu lékařem i pacientem a výsledky krevních odběrů. V poslední době se také diskutuje možnost určovat aktivitu nemoci prostřednictvím samovyšetření. Snímkování pacienta je pak taktéž součástí sledování postupu revmatoidní artritidy. Mimochodem jedním z indexů je skóre aktivity nemoci neboli DAS. Znát tuto svoji hodnotu je důležité – pokud pacienti užívají syntetické chorobu modifikující léky, a přesto mají hodnotu DAS větší než 3,2, můžou dostat předepsanou biologickou léčbu. Pojišťovna jim ji v současné době uhradí.

Léčba by měla vést k cíli

Revmatoidní artritida je chronické onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Proto je velmi důležité, aby lékař pacientovi vysvětlil principy léčby, její cíle i možná rizika. Revmatolog by měl o postupu léčby rozhodovat společně s pacientem – jde o tzv. sdílené rozhodování. Při léčbě revmatoidní artritidy se postupuje podle konceptu léčba k cíli, tedy k navození stavu bez příznaků, nebo alespoň k zajištění nízké aktivity nemoci. Léčba revmatoidní artritidy může mít několik fází. Nejprve jsou podle aktuálního stavu pacienta nasazeny léky první volby. Když nenastane žádné zlepšení po 3 měsících intenzivní terapie a přetrvává vysoká aktivita nemoci nebo není dosaženo léčebného cíle po 6 měsících, je nutné léčbu upravit. Nasazují se biologika nebo se v případě neúspěchu hledají jejich vhodnější varianty. Pokud zvolená léčba účinkuje podle představ lékaře, může dojít ve spolupráci s pacientem k jejímu postupnému omezování.

Je z čeho vybírat

Hlavními skupinami léků užívanými při RA jsou glukokortikoidy, syntetické chorobu modifikující léky a cílené chorobu modifikující léky. Do této kategorie patří biologická léčba, která se dnes kromě injekcí může podávat i ústně. Při onemocnění revmatoidní artritidou se musí také účinně řešit bolest, která bývá nejčastěji chronická. Podávají se hlavně analgetika či nesteroidní antirevmatika. Ta se ale aplikují v co nejnižších dávkách a jen krátce, protože mají řadu nežádoucích účinků. Často však chvíli trvá najít pro konkrétního pacienta odpovídající lék. Pokud běžné analgetikum nestačí, může být doplněno slabým opioidem.

Jak tělu co nejvíce ulevit

Kromě léků může v určitých případech pomoci i některý z chirurgických výkonů. Ty se dělí na preventivní a rekonstrukční. Od potíží pomáhá také fyzioterapie ve formě pohybové nebo fyzikální léčby (termoterapie, vodoléčba, elektroléčba). I ergoterapie by měla mít v životě pacienta s revmatoidní artritidou své místo. Úkolem ergoterapie je především zlepšit hrubou a jemnou motoriku, úchopovou funkci rukou, zvětšit rozsah pohybu v postižených kloubech, zvýšit svalovou sílu, zlepšit svalovou koordinaci, paměť, pozornost či schopnost rozumět úkolům.

Péče o psychiku

Onemocnění revmatickou artritidou klade na pacienta velké nároky. Kromě fyzických příznaků se musí vyrovnávat se strachem, různými obavami a v neposlední řadě často i s narušeným intimním životem. Více než tři čtvrtiny pacientů se potýkají s depresivními stavy. Nemocní bojují s vyčerpaností, apatií, ztrátou energie, poruchami spánku, ztrátou chuti k jídlu i s hrozbou ztráty sociálních kontaktů. Proto je vhodné, aby pacienti vyhledali psychologickou pomoc. Jejich lékař by jim měl poradit, na koho se mají obrátit.

(hno)

Zdroj: https://www.revmaliga.cz/content/uploads/2019/12/doporuceni-pro-lecbu-ra.pdf