Domněnka potvrzena: aerobní cvičení je pro revmatiky nejen účinné, ale i bezpečné
13. 8. 2010
Francouzští vědci prokázali, že aerobní cvičení je bezpečné pro lidi trpící revmatoidní artritidou i jinými revmatickými nemocemi. Spolu se zlepšením funkce srdce a plic zmírňuje bolesti kloubů, a tím zlepšuje kvalitu života těchto pacientů.
Aerobní cvičení zlepšuje funkci srdce a plic. Pro revmatiky je ale vítanou novinkou i to, že pomáhá zmírnit bolesti kloubů.
Revmatoidní artritida postihuje až 1 % populace na celém světě. Pozitivní dopad aerobního cvičení by tak ovlivnil velké množství lidí. S tímto cílem se ve Francii rozhodli provést výzkum vlivu aerobního cvičení na revmatiky. Podílelo se na něm přes tisíc revmatiků ve věku od 44 do 68 let. Polovina jich cvičila, polovina ne. Srovnání obou skupin pak přineslo zajímavé výsledky.
Zdravější srdce i klouby
Jaký má aerobní cvičení vliv na příznaky revmatoidní artritidy, to bylo hlavní otázkou výzkumu. Porovnáváním obou skupin revmatiků se zjistilo, že s lepší kondicí srdce a plic se navíc zmírňují i kloubní bolesti a zlepšuje jejich pohyblivost. Tento příznivý efekt aerobního cvičení byl pro revmatiky překvapivý, a i když nebyl nijak výrazný, přesto ho uvítali s nadšením.
Dvě a půl hodiny týdně pro zdraví
Americká revmatologická společnost uvádí, že aerobní cvičení je prospěšné pro každého, včetně lidí s revmatoidní artritidou. Doporučuje 150 minut aerobního cvičení střední intenzity týdně. Nejvhodnější jsou tzv. bezpečné formy aerobního cvičení – chůze, aerobní tanec nebo např. cvičení ve vodě. Tato cvičení také pomáhají revmatikům snížit jejich váhu, a tím také zátěž kloubů, zlepšují spánek, náladu a celkovou fyzickou kondici.
Jednoduché aerobní cvičení tak revmatikům nejen prospívá, ale žádným způsobem je nepoškozuje, a je tedy vzhledem k jejich nemoci zcela bezpečné.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Jako u mnoha jiných onemocnění i u těch revmatologických hrají určitou roli geny. Avšak každá choroba má svůj vlastní stupeň a vzorec dědičnosti, stejně jako své vlastní geny.
Život s ankylozující spondylitidou vyčerpává nejen fyzicky, ale i duševně. Bohužel lidé s touto chorobou trpí depresemi častěji než ostatní. Zkusit některou z možností nápravy však nic nestojí.
Její název je složitý, projevy velmi nepříjemné a diagnostika značně spletitá. Chcete-li se dozvědět něco víc o axiální spondylartritidě, jste na správném místě.
Artritida je pojem popisující zánět kloubu, většinou bolestivý. Avšak existují různé typy artritid, mezi které patří i ta revmatoidní. Jak ji však poznat? Dobrat se k této diagnóze nebývá snadným ani rychlým procesem.
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
