Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Hra o čas
Moderní medicína už natolik postoupila, že díky včasnému určení diagnózy juvenilní revmatoidní artritidy a nasazení účinné léčby je dnes možné dopřát dětem velmi kvalitní dospívání. V ideálním případě lze docílit takového stavu, kdy se u nich po celý život žádné závažnější projevy revmatoidní artritidy nevyskytnou. Onemocnění sice nelze zcela vyléčit, je ale možné ho zpomalit na maximální možnou míru. Odborníci se shodují, že čím dříve je nastavena vhodná léčba, tím lepší je celková prognóza choroby.
Bez obávaných operací
Objev cílené léčby představuje pro děti s juvenilní revmatoidní artritidou obrovský přínos. Ještě nedávno lékaři své dětské pacienty nezřídka odesílali na ortopedické operace, včetně celkových náhrad velkých kloubů. V současné době jsou i konzultace revmatologů s ortopedy v podstatě okrajovou záležitostí.
Stop zánětu!
Cílená léčba cílí na konkrétní molekuly, které se v organismu podílí na vzniku chronického zánětu zaměřeného proti jeho vlastním tkáním. Tím, že je zánětlivý proces výrazně zpomalen, je také zabráněno postupujícímu poškození kloubů a příznakům, které se s ním pojí. Kloub se tak stává méně zatuhlým a bolestivým a dítě již není tolik unavené. Nemocný je rovněž uchráněn od takového poškození kloubu, které by časem vedlo k nutnosti jeho výměny.
Pokud u svého dítěte pozorujete zarudlé, oteklé a na dotek citlivé klouby, dlouhodobě zvýšenou tělesnou teplotu, únavu nebo kulhání, obraťte se s tímto podezřením co nejdříve na dětského lékaře, který provede všechna potřebná vyšetření, případně vás nasměruje k dalším odborníkům.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Podle nového výzkumu britských lékařů se zdá, že by mohl být překonán jeden z mýtů o revmatoidní artritidě. Revmatici už pravděpodobně nebudou varováni před pohybem, ale naopak jim pohyb a posilování mohou přinést úlevu!
Revmatoidní artritida se často vyskytuje s dalšími autoimunitními onemocněními. Jedním z nich může být i tzv. lupus (latinské označení pro vlka) neboli systémový lupus erytematodes. Za obě totiž může mutace jediného genu.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Myslete na své zdraví. Pečujte o své tělo. Tyto věty dnes a denně vidíme a slyšíme takřka na každém kroku. Zdaleka ne každý si však tyto rady bere k srdci. Přitom pár hodin týdně stačí na to, abyste se cítili mnohem lépe. U lidí s revmatoidní artritidou to platí dvojnásob.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní onemocnění, u kterých si dosud odborníci nejsou jisti, co přesně je způsobuje. Dosud je známo několik rizikových faktorů, včetně genetických, které se na vzniku revmatoidní artritidy podílejí. Jak ale přesně ke spuštění chorobného procesu dochází, zatím nikdo neví.
