Raynaudův fenomén nebo také Raynaudův syndrom má spadeno hlavně na ženy. Toto onemocnění postihuje především prsty na rukou i nohou. Příčinou je nedostatečný oběh krve.
Raynaudův fenomén je vyvolán křečovitým stažením cév. Křeč způsobí nedostatečné prokrvení části těla, která je těmito cévami zásobená. Jak poznáte, že se onemocnění týká právě vás?
Máte studené prsty na rukou a nohou.
Kůže na prstech je nápadně bledá, stav se zhoršuje v chladu a ve stresových situacích.
Necítíte konečky prstů.
Během záchvatu Raynaudova syndromu kůže obvykle zbledne, potom zmodrá a pacient ztrácí cit v prstech. Jakmile stažení cév pomine, krev se prudce nahrne do necitlivých prstů a kůže vlivem tohoto náhlého návalu zrudne. Prsty nepříjemně svědí či brní. Kromě prstů mohou být Raynaudovým fenoménem postiženy i další „koncové“ části těla – uši, rty, nos, a dokonce bradavky.
Pozor na chlad
Chlad je nejčastější příčinou záchvatu Raynaudova syndromu. Vyvolat ho může sychravé počasí, ponoření rukou do studené vody nebo pouhé vyndávání jídla z ledničky. U někoho je spouštěčem i stres. Takzvaný primární Raynaudův fenomén vzniká z neznámých příčin častěji u žen mezi 15 a 30 lety, hlavně u lidí žijících v chladných podmínkách. Druhotný neboli sekundární Raynaudův fenomén může doprovázet jiná onemocnění, například:
choroby pojivové vazivové tkáně, třeba sklerodermii, ale i lupus, revmatoidní artritidu nebo Sjögrenův syndrom,
aterosklerózu, tedy ukládání cholesterolových plátů v cévách,
syndrom karpálního tunelu – onemocnění, kdy dochází k útlaku nervů a cév procházejících zúženým místem v zápěstí do dlaně a prstů.
Druhotný Raynaudův fenomén může mít i jiné příčiny:
kouření, neboť způsobuje stažení cév,
zranění, které poškodí cévy končetiny,
léky, zejména medikamenty užívané k úpravě vysokého krevního tlaku (beta-blokátory), potlačování migrény či léčbě nádorů (chemoterapeutika).
Už starověký lékař Hippokrates, otec medicíny, říkal: „Nechť tvoje strava je tvým lékem.“ A platí to i dnes. Při léčbě některých onemocnění se sice užívání prášků nevyhneme, ale i tak je možné vhodně zvolenou skladbou jídelníčku průběh choroby ovlivnit.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Revmatoidní artritida se úplně vyléčit nedá, ale je možné mírnit její projevy. Některé přípravky zabírají na bolest, jiné zase zpomalují průběh nemoci. Všechny však mají kromě výhody i svá rizika.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
