Raynaudův fenomén nebo také Raynaudův syndrom má spadeno hlavně na ženy. Toto onemocnění postihuje především prsty na rukou i nohou. Příčinou je nedostatečný oběh krve.
Raynaudův fenomén je vyvolán křečovitým stažením cév. Křeč způsobí nedostatečné prokrvení části těla, která je těmito cévami zásobená. Jak poznáte, že se onemocnění týká právě vás?
Máte studené prsty na rukou a nohou.
Kůže na prstech je nápadně bledá, stav se zhoršuje v chladu a ve stresových situacích.
Necítíte konečky prstů.
Během záchvatu Raynaudova syndromu kůže obvykle zbledne, potom zmodrá a pacient ztrácí cit v prstech. Jakmile stažení cév pomine, krev se prudce nahrne do necitlivých prstů a kůže vlivem tohoto náhlého návalu zrudne. Prsty nepříjemně svědí či brní. Kromě prstů mohou být Raynaudovým fenoménem postiženy i další „koncové“ části těla – uši, rty, nos, a dokonce bradavky.
Pozor na chlad
Chlad je nejčastější příčinou záchvatu Raynaudova syndromu. Vyvolat ho může sychravé počasí, ponoření rukou do studené vody nebo pouhé vyndávání jídla z ledničky. U někoho je spouštěčem i stres. Takzvaný primární Raynaudův fenomén vzniká z neznámých příčin častěji u žen mezi 15 a 30 lety, hlavně u lidí žijících v chladných podmínkách. Druhotný neboli sekundární Raynaudův fenomén může doprovázet jiná onemocnění, například:
choroby pojivové vazivové tkáně, třeba sklerodermii, ale i lupus, revmatoidní artritidu nebo Sjögrenův syndrom,
aterosklerózu, tedy ukládání cholesterolových plátů v cévách,
syndrom karpálního tunelu – onemocnění, kdy dochází k útlaku nervů a cév procházejících zúženým místem v zápěstí do dlaně a prstů.
Druhotný Raynaudův fenomén může mít i jiné příčiny:
kouření, neboť způsobuje stažení cév,
zranění, které poškodí cévy končetiny,
léky, zejména medikamenty užívané k úpravě vysokého krevního tlaku (beta-blokátory), potlačování migrény či léčbě nádorů (chemoterapeutika).
Většina z nás si s pojmem artritida v první řadě spojí onemocnění kloubů. U té revmatoidní však mohou být autoimunitním procesem zasažené i další orgány.
Velká část z více než 80 tisíc lidí, které u nás trápí revmatická onemocnění, je v produktivním věku, v podobě juvenilní idiopatické artritidy se ale vyskytují i u dětí. Potřebnou změnu pohledu na současnou léčbu revmatoidní artritidy nastartovala kampaň Revma výzva, díky níž se podařilo prosadit úhradu biologické léčby už ve stadiu střední závažnosti onemocnění. Jak moc důležitý je tento krok pro pacienty a co dalšího jim pomáhá, se dozvíte v rozhovoru s Editou Müllerovou, předsedkyní pacientské organizace Revma Liga Česká republika, z.s.
Hlavním cílem léčby revmatoidní artritidy je navození klidového stadia, či alespoň snížení aktivity nemoci na minimum. Zabránit nevratnému poškození kloubů je důležité pro každodenní život pacienta. Skutečným průlomem je v tomto směru tzv. cílená léčba.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
