Britští vědci z bostonské univerzity před nedávnem ohromili veřejnost tvrzením, že konzumace třešní statisticky významně snižuje riziko záchvatů dny.
Britští vědci z bostonské univerzity před nedávnem ohromili
veřejnost tvrzením, že konzumace třešní statisticky významně snižuje
riziko záchvatů dny. Navíc toto poměrně časté zánětlivé onemocnění není
prý jediné, před kterým oblíbené ovoce s peckou klouby chrání.
Choroba milionů lidí
Takzvaná dnavá artritida obtěžuje podle odhadů kolem osmi milionů Britů. O jakou nemoc se jedná?
Charakteristická pro dnu je tvorba krystalků z kyseliny močové, které se hromadí v kloubech.
Tyto krystaly kloub dráždí a podporují tak rozvoj zánětu s jeho typickými projevy – otokem, zarudnutím a intenzivní bolestí.
Moderní medicína sice umí tento stav léčit, záchvaty dny se však u
postižených často opakují – vedle dlouhodobého užívání léků je tak
rovněž nutné dodržovat určitá dietní opatření.
Nahradí léky?
V souvislosti s dnou byly již v minulosti zmiňovány třešně coby ovoce
snižující hladinu kyseliny močové v organismu a zároveň disponující
protizánětlivými vlastnostmi. Až nyní však byly tyto domněnky potvrzeny
studií již zmiňovaného týmu vědců.
Vědci sledovali přes šest set lidí trpících dnavou artritidou.
Respondenti, kteří se během jednoho roku pozorování třešní ani
nedotkli, měli o celých 35 % vyšší riziko rozvoje bolestivého záchvatu
dny.
Zjištěn byl pozitivní vliv pravidelné konzumace třešní i na jiná zánětlivá kloubní onemocnění, například revmatoidní artritidu.
Důvodem je přítomnost antioxidantů, přirozených inhibitorů stejných enzymů, proti kterým zasahují běžné protizánětlivé léky.
Nyní budou odborníci při dalších výzkumech zjišťovat, zda by
mohly třešně nebo extrakty z nich vyrobené plnohodnotně nahradit léky
používané na tyto choroby. Zapotřebí bude ale provedení celé řady
dalších vědeckých studií, proto si na výsledky budeme muset nějaký čas
počkat.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Hned poté, co vám stanoví diagnózu revmatického onemocnění, se možná budete bránit zahájení agresivní léčby, když vlastně ještě nemáte až tak vážné potíže. Nebojte se v tom případě uposlechnout rady lékaře, je to pro vaše dobro.
Opalování má možná vedle negativních dopadů i jeden pozitivní: podle nového zjištění by mohly mít starší ženy, které mají pravidelný přísun slunečního záření, nižší riziko rozvoje revmatoidní artritidy.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
