Myslíte si, že srdce ohrožují hlavně stres a rozčilování? Strašáků je mnohem více. A někteří jsou hezky skrytí. Jedním z nich může být zánět. Například lidé s artritidou a dalšími chronickými záněty mají až dvakrát vyšší riziko infarktu než ostatní.
Jaké všechny účinky mají zánětlivá onemocnění na náš organismus není dosud přesně známo. Někteří lékaři dokonce spojují záněty s psychickými poruchami a depresemi. Pravděpodobnost srdečního onemocnění spolu se záněty ale prokazatelně stoupá, především zkombinuje-li se s některou z následujících okolností.
Ohrožující cytomegalovirus
Riziko onemocnění srdce výrazně roste spolu s infekcí cytomegalovirem. Na toto riziko upozornil výzkum americké kliniky Mayo.
Tento virus se často vyskytuje u zdravých osob, aniž by se jakkoli projevoval.
Pokud se spojí s revmatickým zánětem, může dojít k onemocnění srdečního svalu. Sval postupně slábne a riziko srdečního selhání se zvyšuje.
Pro správný odhad nebezpečí u revmatických pacientů je proto dobré tento virus včas odhalit.
Nedostatek estrogenů
Další nebezpečnou kombinací je spojení revmatických onemocnění a předčasné menopauzy. Ženy jsou před kardiovaskulárními chorobami oproti mužům přirozeně chráněny hladinou estrogenů. Ta ale po menopauze klesá a k ochraně už nestačí. Pokud ženy prochází menopauzou před 45. rokem věku, ztrácí tuto ochranu mnohem dříve, a jejich riziko srdečního onemocnění tak stoupá na úroveň mužů. Vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny pacientů s revmatoidní artritidou jsou ženy, je na toto nebezpečí nutné myslet.
Zajímavé je, že ne všechna zánětlivá onemocnění mají stejný efekt. Nejrizikovější jsou pacienti s revmatoidní artritidou, psoriatici oproti nim mají nebezpečí nižší. Ze závěrů kliniky Mayo tak vyplývá, že lékaři by měli své pacienty posílat na pravidelné kontroly srdce i tam, kde by o tom dříve neuvažovali.
S chladnějším počasím, deštěm nebo změnami atmosférického tlaku se u některých lidí s bolestmi kloubů jejich potíže stupňují. Jak se říká, cítí to v kostech. Na otázku, zda tato závislost opravdu platí a proč, hledali odpověď vědci z Argentiny a Floridy.
Hlavním cílem při léčbě juvenilní idiopatické artritidy je umožnit dítěti, aby vedlo co nejnormálnější život. Léčba je proto komplexní a kombinuje farmakologickou terapii spolu s fyzikálními metodami.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Revmatickými nemocemi netrpí jen dospělí. Postiženy mohou být i děti – a to i ty nejmenší. Juvenilní revmatoidní artritidou trpí přibližně 30–150 na 100 000 dětí ve věku do 16 let...
Revmatoidní artritida je chronické onemocnění kloubů, které medicína v současné době neumí úplně vyléčit. Na druhou stranu terapie v posledních letech zaznamenala velký pokrok. Jedinci s revmatoidní artritidou vstupují do léčebného procesu se směsicí očekávání, strachu a obav. Lékaři nahlížejí na problém z jiného úhlu pohledu, a tak může docházet v jejich vztahu k nejasnostem a následné nespokojenosti. To ostatně potvrzují výsledky rozsáhlého dotazníkového výzkumu, kterého se zúčastnili jedinci s revmatoidní artritidou i jejich lékaři po celém světě.
