Myslíte si, že srdce ohrožují hlavně stres a rozčilování? Strašáků je mnohem více. A někteří jsou hezky skrytí. Jedním z nich může být zánět. Například lidé s artritidou a dalšími chronickými záněty mají až dvakrát vyšší riziko infarktu než ostatní.
Jaké všechny účinky mají zánětlivá onemocnění na náš organismus není dosud přesně známo. Někteří lékaři dokonce spojují záněty s psychickými poruchami a depresemi. Pravděpodobnost srdečního onemocnění spolu se záněty ale prokazatelně stoupá, především zkombinuje-li se s některou z následujících okolností.
Ohrožující cytomegalovirus
Riziko onemocnění srdce výrazně roste spolu s infekcí cytomegalovirem. Na toto riziko upozornil výzkum americké kliniky Mayo.
Tento virus se často vyskytuje u zdravých osob, aniž by se jakkoli projevoval.
Pokud se spojí s revmatickým zánětem, může dojít k onemocnění srdečního svalu. Sval postupně slábne a riziko srdečního selhání se zvyšuje.
Pro správný odhad nebezpečí u revmatických pacientů je proto dobré tento virus včas odhalit.
Nedostatek estrogenů
Další nebezpečnou kombinací je spojení revmatických onemocnění a předčasné menopauzy. Ženy jsou před kardiovaskulárními chorobami oproti mužům přirozeně chráněny hladinou estrogenů. Ta ale po menopauze klesá a k ochraně už nestačí. Pokud ženy prochází menopauzou před 45. rokem věku, ztrácí tuto ochranu mnohem dříve, a jejich riziko srdečního onemocnění tak stoupá na úroveň mužů. Vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny pacientů s revmatoidní artritidou jsou ženy, je na toto nebezpečí nutné myslet.
Zajímavé je, že ne všechna zánětlivá onemocnění mají stejný efekt. Nejrizikovější jsou pacienti s revmatoidní artritidou, psoriatici oproti nim mají nebezpečí nižší. Ze závěrů kliniky Mayo tak vyplývá, že lékaři by měli své pacienty posílat na pravidelné kontroly srdce i tam, kde by o tom dříve neuvažovali.
V létě není nouze o borůvky, maliny, brusinky, ostružiny či jahody. Kromě toho, že skvěle chutnají, mají také pozitivní vliv na naše zdraví. Díky vysokému obsahu antioxidantů působí mimo jiné příznivě i na klouby postižené artritidou.
Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Mezi přípravky biologické léčby patří také inhibitory TNF. Ty se s úspěchem používají u stále širšího spektra autoimunitních onemocnění a nedávno dokončená studie ukázala, že více než uspokojivé výsledky přinášejí i u velké části pacientů trpících juvenilní idiopatickou artritidou (JIA).
Pravidelné cvičení utužuje fyzické i psychické zdraví. Toto pravidlo platí dvojnásob pro jedince trpící revmatoidní artritidou. Vědecké výzkumy totiž ukazují, že pohyb zlepšuje pohyblivost kloubů, brání rozvoji svalové slabosti a přispívá k udržení duševní pohody.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
