Myslíte si, že srdce ohrožují hlavně stres a rozčilování? Strašáků je mnohem více. A někteří jsou hezky skrytí. Jedním z nich může být zánět. Například lidé s artritidou a dalšími chronickými záněty mají až dvakrát vyšší riziko infarktu než ostatní.
Jaké všechny účinky mají zánětlivá onemocnění na náš organismus není dosud přesně známo. Někteří lékaři dokonce spojují záněty s psychickými poruchami a depresemi. Pravděpodobnost srdečního onemocnění spolu se záněty ale prokazatelně stoupá, především zkombinuje-li se s některou z následujících okolností.
Ohrožující cytomegalovirus
Riziko onemocnění srdce výrazně roste spolu s infekcí cytomegalovirem. Na toto riziko upozornil výzkum americké kliniky Mayo.
Tento virus se často vyskytuje u zdravých osob, aniž by se jakkoli projevoval.
Pokud se spojí s revmatickým zánětem, může dojít k onemocnění srdečního svalu. Sval postupně slábne a riziko srdečního selhání se zvyšuje.
Pro správný odhad nebezpečí u revmatických pacientů je proto dobré tento virus včas odhalit.
Nedostatek estrogenů
Další nebezpečnou kombinací je spojení revmatických onemocnění a předčasné menopauzy. Ženy jsou před kardiovaskulárními chorobami oproti mužům přirozeně chráněny hladinou estrogenů. Ta ale po menopauze klesá a k ochraně už nestačí. Pokud ženy prochází menopauzou před 45. rokem věku, ztrácí tuto ochranu mnohem dříve, a jejich riziko srdečního onemocnění tak stoupá na úroveň mužů. Vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny pacientů s revmatoidní artritidou jsou ženy, je na toto nebezpečí nutné myslet.
Zajímavé je, že ne všechna zánětlivá onemocnění mají stejný efekt. Nejrizikovější jsou pacienti s revmatoidní artritidou, psoriatici oproti nim mají nebezpečí nižší. Ze závěrů kliniky Mayo tak vyplývá, že lékaři by měli své pacienty posílat na pravidelné kontroly srdce i tam, kde by o tom dříve neuvažovali.
Revmatoidní artritida je jen obtížně léčitelné autoimunitní onemocnění. Lékaři se doposud revmatoidní artritidu nejrůznějšími způsoby snažili především zpomalit a ulevit nemocnému od tolik omezujících obtíží, především od bolesti. Dnes dokážou mnohem více. Mají totiž k dispozici biologickou neboli cílenou léčbu.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které postihuje především kůži. Podle odhadů se s ní potýkají zhruba 2–3 % populace, kterým může nepříjemně zasahovat do života. Prozatím nemáme žádný lék, který by lupénku dokázal zcela vyléčit, ale i tak existuje celá řada možností, jak ji dostat pod kontrolu. A to včetně neustále se rozvíjející cílené biologické léčby.
Neohebnost kloubů provázející vstávání představuje jeden z nejtypičtějších příznaků artritidy. Potíže mohou trvat i déle než hodinu. Člověk pociťuje tuhost prstů na rukou a není schopen ohnout drobné klouby v pěst. Jak se rychle dostat do formy?
Jako u mnoha jiných onemocnění i u těch revmatologických hrají určitou roli geny. Avšak každá choroba má svůj vlastní stupeň a vzorec dědičnosti, stejně jako své vlastní geny.
Existují pohybové aktivity, které lidem trpícím některou z revmatických nemocí nijak neubližují. Stejně tak však jsou jisté druhy sportovních disciplín, které pro revmatiky z hlediska jejich onemocnění vhodné rozhodně nejsou.
