Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
Základem diagnózy revmatoidní artritidy je informace, co pacienta trápí. Pro tuto nemoc je typická bolest, ztuhlost a otoky kloubů. Nejčastěji postihuje klouby ruky, prstů a zápěstí, ale problémy může způsobovat i v kolenou či v kotnících. Příznaky jsou většinou symetrické na obou stranách těla. Mezi nejdůležitější vyšetření u artritidy patří krevní testy. Laboratorní výsledky jsou nezbytné nejen pro stanovení nemoci, ale mohou do určité míry předpovídat i její vývoj. Lékaře zajímají dva druhy hodnot: specifické protilátky a obecné parametry zánětu.
Jak se hledá viník
Revmatoidní artritida vzniká na autoimunitním podkladě, to znamená, že imunitní systém poškozuje tkáně vlastního těla. Při tomto procesu vznikají různé protilátky a některé z nich můžeme prokazovat v krvi. Jsou to:
Revmatoidní faktor. Je pozitivní u 70–90 % lidí trpících revmatoidní artritidou. Přestože své jméno získal právě podlé této nemoci, není pro ni specifický a můžeme ho nalézt i u jiných autoimunitních onemocnění. Pokud je u pacienta s artritidou tento ukazatel negativní, předpokládáme, že průběh nemoci bude mírnější.
Anticitrulinové protilátky. Jde o relativně nový test. Tyto protilátky jsou specifičtější než revmatoidní faktor a do budoucna jej možná nahradí. Dokážou předpovědět, které jedince čeká těžší průběh nemoci.
Co prozradí zánětlivé parametry
Druhou skupinou hodnot, které lékaře u pacientů s revmatoidní artritidou zajímají, jsou obecné parametry zánětu. Je to hlavně sedimentace erytrocytů a C-reaktivní protein (CRP). Obě tyto hodnoty stoupají, když je v těle nějaký zánět. Samy o sobě nám neřeknou, o jaký přesně jde – jejich hodnota je zvýšená u velkého spektra nemocí. V případě revmatoidní artritidy ale informují o aktivitě nemoci a také o úspěšnosti léčby.
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Podle nového výzkumu britských lékařů se zdá, že by mohl být překonán jeden z mýtů o revmatoidní artritidě. Revmatici už pravděpodobně nebudou varováni před pohybem, ale naopak jim pohyb a posilování mohou přinést úlevu!
S narůstající střední délkou života populace, která jde ruku v ruce s výrazným rozvojem léčby chronických i akutních onemocnění, se v poslední době dostává do popředí termín kvalita života. O co se jedná, jak se hodnotí a proč v současnosti patří mezi základní ukazatele úspěšnosti léčby?
Revmatické nemoci jsou skupinou onemocnění, které charakterizuje především chronický zánět na autoimunitním podkladě. Ten se může objevovat v různých orgánových soustavách a projevovat se rozličným způsobem. Stejné je to i s přidruženými onemocněními, které revmatické nemoci mohou doprovázet – týkat se mohou srdce, plic, ledvin, kůže i dalších orgánů.
Juvenilní idiopatická artritida (JIA) je nejčastější typ artritidy, která postihuje děti. Za posledních dvacet let léčba pokročila a výrazně se tak zlepšila prognóza, a to zejména s příchodem biologických léků. Pro JIA je charakteristické období střídání remise a relapsu...
Příznaky revmatoidní artritidy se mohou projevit již v raném dětství. V různé formě postihují revmatické nemoci více než sto ze sta tisíc dětí. Dnes téměř 30leté Američance diagnostikovali revmatoidní artritidu již ve čtrnácti měsících věku. Přes kvalitní biologickou léčbu se s nemocí a s problémy, které s sebou přináší jak revmatoidní artritida sama, tak její léčba, potýká dodnes.