Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
Základem diagnózy revmatoidní artritidy je informace, co pacienta trápí. Pro tuto nemoc je typická bolest, ztuhlost a otoky kloubů. Nejčastěji postihuje klouby ruky, prstů a zápěstí, ale problémy může způsobovat i v kolenou či v kotnících. Příznaky jsou většinou symetrické na obou stranách těla. Mezi nejdůležitější vyšetření u artritidy patří krevní testy. Laboratorní výsledky jsou nezbytné nejen pro stanovení nemoci, ale mohou do určité míry předpovídat i její vývoj. Lékaře zajímají dva druhy hodnot: specifické protilátky a obecné parametry zánětu.
Jak se hledá viník
Revmatoidní artritida vzniká na autoimunitním podkladě, to znamená, že imunitní systém poškozuje tkáně vlastního těla. Při tomto procesu vznikají různé protilátky a některé z nich můžeme prokazovat v krvi. Jsou to:
Revmatoidní faktor. Je pozitivní u 70–90 % lidí trpících revmatoidní artritidou. Přestože své jméno získal právě podlé této nemoci, není pro ni specifický a můžeme ho nalézt i u jiných autoimunitních onemocnění. Pokud je u pacienta s artritidou tento ukazatel negativní, předpokládáme, že průběh nemoci bude mírnější.
Anticitrulinové protilátky. Jde o relativně nový test. Tyto protilátky jsou specifičtější než revmatoidní faktor a do budoucna jej možná nahradí. Dokážou předpovědět, které jedince čeká těžší průběh nemoci.
Co prozradí zánětlivé parametry
Druhou skupinou hodnot, které lékaře u pacientů s revmatoidní artritidou zajímají, jsou obecné parametry zánětu. Je to hlavně sedimentace erytrocytů a C-reaktivní protein (CRP). Obě tyto hodnoty stoupají, když je v těle nějaký zánět. Samy o sobě nám neřeknou, o jaký přesně jde – jejich hodnota je zvýšená u velkého spektra nemocí. V případě revmatoidní artritidy ale informují o aktivitě nemoci a také o úspěšnosti léčby.
Stává se vám, že se po ránu probudíte s bolavými a ztuhlými klouby? Nemůžete se rozhýbat po dlouhém sezení v autě či u počítače? Jednoduchá, ale účinná cvičení jsou cestou, jak své klouby opět popohnat k činnosti.
Navrhl vám lékař možnost využít biologickou léčbu a vy nevíte, co od ní očekávat? Kladete si otázky, jak tato léčba vlastně probíhá a nakolik ovlivní váš život? Zde najdete základní informace o cílené léčbě. Podrobnosti by vám ale vždy měl vysvětlit váš lékař...
Oteklý kloub, který bolí a špatně se s ním hýbe. To je jeden ze základních projevů juvenilní idiopatické artritidy, revmatického onemocnění, které se objevuje u dětí. Oč přesně jde a na koho se s nemocí obrátit? A jaké jsou další revmatické nemoci dětského věku?
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
