Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
Základem diagnózy revmatoidní artritidy je informace, co pacienta trápí. Pro tuto nemoc je typická bolest, ztuhlost a otoky kloubů. Nejčastěji postihuje klouby ruky, prstů a zápěstí, ale problémy může způsobovat i v kolenou či v kotnících. Příznaky jsou většinou symetrické na obou stranách těla. Mezi nejdůležitější vyšetření u artritidy patří krevní testy. Laboratorní výsledky jsou nezbytné nejen pro stanovení nemoci, ale mohou do určité míry předpovídat i její vývoj. Lékaře zajímají dva druhy hodnot: specifické protilátky a obecné parametry zánětu.
Jak se hledá viník
Revmatoidní artritida vzniká na autoimunitním podkladě, to znamená, že imunitní systém poškozuje tkáně vlastního těla. Při tomto procesu vznikají různé protilátky a některé z nich můžeme prokazovat v krvi. Jsou to:
Revmatoidní faktor. Je pozitivní u 70–90 % lidí trpících revmatoidní artritidou. Přestože své jméno získal právě podlé této nemoci, není pro ni specifický a můžeme ho nalézt i u jiných autoimunitních onemocnění. Pokud je u pacienta s artritidou tento ukazatel negativní, předpokládáme, že průběh nemoci bude mírnější.
Anticitrulinové protilátky. Jde o relativně nový test. Tyto protilátky jsou specifičtější než revmatoidní faktor a do budoucna jej možná nahradí. Dokážou předpovědět, které jedince čeká těžší průběh nemoci.
Co prozradí zánětlivé parametry
Druhou skupinou hodnot, které lékaře u pacientů s revmatoidní artritidou zajímají, jsou obecné parametry zánětu. Je to hlavně sedimentace erytrocytů a C-reaktivní protein (CRP). Obě tyto hodnoty stoupají, když je v těle nějaký zánět. Samy o sobě nám neřeknou, o jaký přesně jde – jejich hodnota je zvýšená u velkého spektra nemocí. V případě revmatoidní artritidy ale informují o aktivitě nemoci a také o úspěšnosti léčby.
Lidově řečeno revma je autoimunitní onemocnění, které vyvolává zánět kloubů. Projevuje se převážně ranní ztuhlostí, únavou nebo teplotami. Přestože tato choroba není úplně vzácná, moc se o ní neví. Pojďme vyvrátit pár dezinformací a nahradit je ověřenými fakty.
Ovlivnit hladiny cholesterolu lze kromě úpravy životosprávy i užíváním léků. Odborníci nyní odhalili, že tzv. statiny, přípravky předepisované právě na krevní tuky, mají i další příznivé účinky – snižují nebezpečí vzniku revmatoidní artritidy a zlepšují její průběh.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Léčba revmatoidní artritidy zdaleka nespočívá pouze v užívání medikamentů. Nápomocná může být rovněž rehabilitace, fyzikální léčba a přírodní léčba, za kterou můžete docházet ambulantně nebo ji v intenzivnější podobě využívat během pobytu v lázních. Co lze od takové terapie očekávat?
Bolestivé klouby nejsou zdaleka tím jediným, co nemocné trpící revmatoidní artritidou trápí. Onemocnění bývá spjato s celou řadou zdravotních komplikací, z nichž některé mohou být velmi závažné. Znáte jejich varovné příznaky?
Artritida i deprese jsou obě velmi častým, ale také léčitelným problémem. Se správnou terapií se většina lidí z deprese vzpamatuje – důležité je však vyhledat pomoc včas
