Každý rok se do ordinací praktických lékařů dostaví stovky pacientů kvůli zraněním způsobených neopatrným zimním sportováním. Nejčastějšími viníky jsou lyže, brusle, ale i sáňky. První místo v počtu zranění patří každoročně snowboardingu.
Jaká zranění se objevují nejčastěji? Výrony, natažené svaly i vazy a
zlomeniny. Zimní sporty patří mezi nejrizikovější aktivity, pokud nejsou
dodržována základní pravidla bezpečnosti. Nabízíme vám proto několik
tipů, jak se případným úrazům vyhnout.
Kontrola podmínek. Vždy
před tím, než vyrazíte na sjezdovku či na zamrzlý rybník, zkontrolujte,
zda jsou podmínky pro vámi vybranou aktivitu opravdu vhodné. Dobře se
oblečte a nezapomeňte, že lepší je několik slabších vrstev než jedna
silná.
Správné vybavení. Snažtese na sportování
patřičně vybavit. Helma a dobré lyžařské brýle jsou základ. Pokud se
chystáte na snowboard, přibalte i chránič páteře, tzv. páteřák. Lyže i
snowboard je nutné před sezónou seřídit, nabrousit hrany a zkontrolovat
vázání.
Ve společnosti. Snažte se sportovat spíše ve skupině. I na běžkařský výlet je lepší mít parťáka.
Rozcvička. Studené
a neprotažené svaly jsou náchylnější ke zraněním. Rychlé rozcvičení
svaly prokrví a ty vás pak budou lépe poslouchat i při větší zátěži.
Hydratace. V létě
se při pohybu napít nezapomínáte, tak proč v zimě? Vezměte si s sebou
dostatek tekutin, ale zapomeňte na grog či podobné „zahřívací“ nápoje.
Alkohol sice zvyšuje pocit tepla, ve skutečnosti však riskujete
podchlazení.
Umění padat. I když to není vždy jednoduché,
správný dopad pomůže předejít mnoha komplikacím. Padejte na zadek,
pouštějte včas hůlky a preventivně nezapomínejte na seřízení vázání na
váhu.
Respekt ke značení. Zimní sporty jsou dobrodružné i
tak, nepokoušejte proto osud a nevydávejte se mimo značené sjezdovky do
hlubokého sněhu či do lesů. Mohla by vás zaskočit nejen lyže zlomená o
pařez.
Nalézt obuv, která by prospívala vašim chodidlům, není vždy tak snadné, jak by se mohlo zdát. Nemusíte se však obávat. Přívlastek kvalitní ještě rozhodně nemusí znamenat, že jsou boty předražené. Jak se tedy správně a rozumně obout, když tělo sužuje revmatická choroba?
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Děti s juvenilní idiopatickou artritidou trpí bolestmi, otoky a zhoršením hybnosti kloubů. Jedním z příznaků této nemoci bývá také únava. Napovíme, jak malého pacienta podpořit a čím mu vrátit chuť do života.
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
