Každý rok se do ordinací praktických lékařů dostaví stovky pacientů kvůli zraněním způsobených neopatrným zimním sportováním. Nejčastějšími viníky jsou lyže, brusle, ale i sáňky. První místo v počtu zranění patří každoročně snowboardingu.
Jaká zranění se objevují nejčastěji? Výrony, natažené svaly i vazy a
zlomeniny. Zimní sporty patří mezi nejrizikovější aktivity, pokud nejsou
dodržována základní pravidla bezpečnosti. Nabízíme vám proto několik
tipů, jak se případným úrazům vyhnout.
Kontrola podmínek. Vždy
před tím, než vyrazíte na sjezdovku či na zamrzlý rybník, zkontrolujte,
zda jsou podmínky pro vámi vybranou aktivitu opravdu vhodné. Dobře se
oblečte a nezapomeňte, že lepší je několik slabších vrstev než jedna
silná.
Správné vybavení. Snažtese na sportování
patřičně vybavit. Helma a dobré lyžařské brýle jsou základ. Pokud se
chystáte na snowboard, přibalte i chránič páteře, tzv. páteřák. Lyže i
snowboard je nutné před sezónou seřídit, nabrousit hrany a zkontrolovat
vázání.
Ve společnosti. Snažte se sportovat spíše ve skupině. I na běžkařský výlet je lepší mít parťáka.
Rozcvička. Studené
a neprotažené svaly jsou náchylnější ke zraněním. Rychlé rozcvičení
svaly prokrví a ty vás pak budou lépe poslouchat i při větší zátěži.
Hydratace. V létě
se při pohybu napít nezapomínáte, tak proč v zimě? Vezměte si s sebou
dostatek tekutin, ale zapomeňte na grog či podobné „zahřívací“ nápoje.
Alkohol sice zvyšuje pocit tepla, ve skutečnosti však riskujete
podchlazení.
Umění padat. I když to není vždy jednoduché,
správný dopad pomůže předejít mnoha komplikacím. Padejte na zadek,
pouštějte včas hůlky a preventivně nezapomínejte na seřízení vázání na
váhu.
Respekt ke značení. Zimní sporty jsou dobrodružné i
tak, nepokoušejte proto osud a nevydávejte se mimo značené sjezdovky do
hlubokého sněhu či do lesů. Mohla by vás zaskočit nejen lyže zlomená o
pařez.
Umělý vánoční stromeček je poslední dobou možná více populární, ale nyní se objevil poměrně zajímavý důvod, proč dát přednost stromečku živému. Vědci totiž identifikovali skupinu protizánětlivých sloučenin v kůře skotské borovice.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Zhruba tak by se dal charakterizovat fakt, že pokud kloubům zvláště v zimě trošku „nepřilepšíme“, důsledky by nás mohly pěkně bolet. Ve stávajícím období se zkrátka vyplatí věnovat zvýšenou pozornost výživě a nezapomínat ani na vhodné doplňky stravy.
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
