Číňané považují zelený čaj za takřka zázračný nápoj. Současná západní medicína jim dává za pravdu. Nyní se zdá, že by zelený čaj mohl pomoci i pacientům s autoimunitními poruchami.
Číňané považují zelený čaj za takřka zázračný nápoj. Současná západní medicína jim dává za pravdu. Mnohé studie dokázaly, že zelený čaj dokáže zbrzdit aterosklerózu. Nyní se zdá, že by zelený čaj mohl pomoci i pacientům s autoimunitními poruchami.
Když se imunita netrefí
Zánět je efektivní obranná reakce pro potlačení patogenních mikrobů, které napadly naše tělo. Bohužel stejně účinně ničí i náš organismus, pokud imunitní systém zacílí své buňky, protilátky a mnoho působků na naše vlastní buňky. Podle nedávných studií provedených u pacientů se Sjögrenovým syndromem a pacientů trpících revmatoidní artritidou dokáže zelený čaj zastavit ničivou kaskádu zánětlivé reakce.
Jak ochránit buňky kloubů
V nedávné studii byly pacientům s revmatoidní artritidou odebrány buňky kloubní výstelky. Vědci rozdělili vzorky do 2 skupin. Jednu skupinu buněk kultivovali v živné půdě s extraktem ze zeleného čaje, druhou pěstovali v obyčejném médiu. Posléze vědci přidali k oběma kulturám látky tvořené imunitním systémem při zánětu. Buňky, kterým se dostalo i extraktu z čaje, beze změny ustály i tento zásah.
Nemít sucho v ústech…
Sjögrenův syndrom postihuje nejvýrazněji oči a slinné žlázy. Může mít konzumace zeleného čaje vliv na stav slinných žláz? V jiné studii vědci rozdělili pacienty se Sjögrenovým syndromem do 2 skupin. Jedni pili čistou vodu, druzí výtažky ze zeleného čaje. Ukázalo se, že ve slinných žlázách konzumentů čajových výtažků je mnohem méně bílých krvinek a méně protilátek. Projevy zánětu jsou tedy při konzumaci čaje slabší.
Jak zelený čaj funguje?
Při zánětu dochází ke vzniku volných radikálů, tedy vysoce reaktivních částic. Ty reagují se vším, co je jim nablízku, tedy s membránami buněk či jejich DNA. Pro buňky to znamená poruchy při dělení, nebo rovnou smrt. Zdá se, že látky obsažené v zeleném čaji dokážou volné radikály „zpacifikovat“ a ničivé následky zánětu tak zmírnit.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Revmatoidní artritida zdaleka není jen nemocí starších lidí. Trpí ji přibližně 1 % celosvětové populace a může se objevit v každém věku. Častěji jsou postiženy ženy, v poměru 2–3:1 oproti mužům. A jak se toto onemocnění pozná?
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Miliony lidí trpí bolestmi a otoky kloubů způsobenými artritidou. V současné době se na základně nových studií zjistilo, že právě úprava jídelníčku může průběh revmatoidní artritidy příznivě ovlivnit.
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
