Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní
artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil
problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale
jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Pomoc od základů
Kmenové
buňky jsou tělu vlastní, většinou „nezralé“ útvary, které ještě mají
schopnost se vyvinout v některý buněčný typ a napomoci hojení a obnově
postižených či poškozených tkání těla. Tyto buňky se nacházejí především
v tukové tkáni a kostní dřeni. Jejich zdrojem je i pupečníková krev.
Obnovující proces
Léčba
potlačující imunitu a tlumící zánětlivou odpověď má u revmatoidní
artritidy obrovský význam. S potlačením imunity je ale spojené i vyšší
riziko infekce a některé nežádoucí účinky. V případě již postižených
kloubů a mimokloubních tkání však konvenční léčba nemůže nabídnout už
žádné zlepšení. Ne tak kmenové buňky.
Napomáhají právě hojení a obnově tkání postižených artritidou.
Poté, co se kmenové buňky dostanou do krevního oběhu, putují do tkáně napadené zánětem a vytvářejí zde protizánětlivě působící látky.
Účinek těchto mediátorů je přitom místní, a tlumí tak imunitu v oblasti postižené zánětem, a ne v celém těle.
Jaké kmenové buňky se užívají
Při
terapii revmatoidní artritidy se využívají buňky pocházející z vlastní
tukové tkáně (tzv. mesenchymální kmenové buňky). Tkáň potřebná k léčbě
se získává odběrem (miniliposukcí) z podkoží, nejčastěji z břicha nebo
hýždí pacienta. V některých zemích se využívají i buňky z pupečníkové
krve pocházející od dárců, v České republice tomu ale tak zatím není.
Léčba
kmenovými buňkami nemůže revmatoidní artritidu definitivně vyléčit,
neboť jde o systémové onemocnění s odlišnostmi v imunitním systému. Je
ale slibnou metodou v nápravě již vzniklých škod, která dokáže výrazně
zlepšit stav postiženého kloubu.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Revmatoidní artritida postihuje nejen klouby samotné, ale i tkáně kolem – šlachy a svaly. Je to onemocnění dlouhodobé a bolestivé. Řada pacientů popisuje zhoršení svých obtíží v souvislosti se změnou počasí, zvláště pak se snížením venkovní teploty.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Chladné počasí, namrzlé chodníky i vánoční stres mohou být pro pacienty s revmatoidní artritidou opravdovou výzvou. Víte, jak v zimních měsících potlačit artritickou bolest a bojovat se ztuhlostí kloubů?
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Vůči kloubům je pohyb ve vodě velmi šetrný. Voda nadlehčuje a současně tlumí nárazy. Pokud má příjemnou teplotu, příznivé účinky se znásobují – zmírňuje se bolest.
