Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Přestože existuje široká nabídka možností léčby revmatoidní
artritidy, žádný z léků potlačujících zánětlivou odpověď zatím nevyřešil
problém již poškozené tkáně. U terapie kmenovými buňkami je tomu ale
jinak – napomáhá totiž právě hojení postižených kloubů.
Pomoc od základů
Kmenové
buňky jsou tělu vlastní, většinou „nezralé“ útvary, které ještě mají
schopnost se vyvinout v některý buněčný typ a napomoci hojení a obnově
postižených či poškozených tkání těla. Tyto buňky se nacházejí především
v tukové tkáni a kostní dřeni. Jejich zdrojem je i pupečníková krev.
Obnovující proces
Léčba
potlačující imunitu a tlumící zánětlivou odpověď má u revmatoidní
artritidy obrovský význam. S potlačením imunity je ale spojené i vyšší
riziko infekce a některé nežádoucí účinky. V případě již postižených
kloubů a mimokloubních tkání však konvenční léčba nemůže nabídnout už
žádné zlepšení. Ne tak kmenové buňky.
Napomáhají právě hojení a obnově tkání postižených artritidou.
Poté, co se kmenové buňky dostanou do krevního oběhu, putují do tkáně napadené zánětem a vytvářejí zde protizánětlivě působící látky.
Účinek těchto mediátorů je přitom místní, a tlumí tak imunitu v oblasti postižené zánětem, a ne v celém těle.
Jaké kmenové buňky se užívají
Při
terapii revmatoidní artritidy se využívají buňky pocházející z vlastní
tukové tkáně (tzv. mesenchymální kmenové buňky). Tkáň potřebná k léčbě
se získává odběrem (miniliposukcí) z podkoží, nejčastěji z břicha nebo
hýždí pacienta. V některých zemích se využívají i buňky z pupečníkové
krve pocházející od dárců, v České republice tomu ale tak zatím není.
Léčba
kmenovými buňkami nemůže revmatoidní artritidu definitivně vyléčit,
neboť jde o systémové onemocnění s odlišnostmi v imunitním systému. Je
ale slibnou metodou v nápravě již vzniklých škod, která dokáže výrazně
zlepšit stav postiženého kloubu.
Bolest a otok kloubu nemusí vždy značit jeho infekci. Jednou z příčin rozvoje podobných příznaků může být i takzvaná reaktivní artritida. Co se za tímto označením skrývá?
Dítě s chronickým onemocněním by mělo mít při návratu do školy po dlouhé absenci realistické cíle. Snaha za každou cenu okamžitě dohnat všechno zmeškané učivo a mít ty nejlepší známky může pro dítě představovat poměrně velký stres, který opět zhorší průběh nemoci. Nemoc by neměla dítě nijak omezovat...
Ženám trpícím vážnější revmatickou chorobou bylo po dlouhou dobu těhotenství spíše rozmlouváno. Dnes už je možné za předpokladu specializované lékařské péče miminko počít a úspěšně donosit.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Osteoartróza představuje nejčastější kloubní onemocnění, které bývá spjato s obtěžující bolestí a omezením pohybu. Lékaři nyní přišli s novinkou – nemocným aplikují do poškozeného kloubu jejich vlastní plazmu.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
