Vitamín D hraje důležitou roli v průběhu osteoporózy. Jeho nedostatek v zimních měsících může být velmi nebezpečný. Kosti řídnou a častěji dochází ke zlomeninám.
Když kosti slábnou
Přichází zima a s ní i studené počasí a kluzké ulice. To je období zvýšeného počtu úrazů a zlomenin. Stav částečně zodpovědný za tyto úrazy se nazývá osteoporóza, lidově známá jako řídnutí kostí. Při osteoporóze ubývá kostního minerálu a tím slábne struktura kosti. Taková kost se pak může zlomit působením mnohem menší síly než zdravá kost. Výskyt tohoto onemocnění s různým stupněm závažnosti v naší populaci je velký.
Osteoporóza má řadu rizikových faktorů:
výskyt onemocnění v rodině,
menopauza, tedy období po trvalém ukončení menstruace,
poruchy menstruačních cyklů,
užívání některých léků – sem patří i řada léků na revmatickou artritidu,
nízký příjem vápníku,
nedostatek vitamínu D,
nedostatek fyzické aktivity,
kouření,
nadměrné užívání alkoholu.
Krizové období hlavně v zimě
Z rizikových faktorů si v zimě zasluhuje pozornost mimo jiné hlavně nedostatek vitamínu D. Tento vitamín pomáhá organismu vstřebávat vápník z potravy. Vápník je spolu s fosfátem základním minerálem kostní hmoty. Pokud nemáme dostatek vápníku, nemůže náš organismus vytvářet dostatek kostní hmoty a naše kosti řídnou.
Vitamín D je za běžných okolností vytvářen v našem organismu, konkrétně v kůži působením přímého slunečního záření. Takto vzniklý vitamín se ukládá v našem tělesném tuku. Během léta, kdy se opalujeme a nosíme letní oblečení, které kůži tolik nezakrývá, se tvoří dostatek vitamínu. V zimě je počasí studené a my se oblékáme do několika vrstev oblečení a snažíme se zakrýt každý holý kus kůže, čímž bráníme tvorbě vitamínu D. Proto organismus začíná čerpat vitamín ze zásob v tukové tkáni. Tato zásoba ovšem není dostatečná, aby pokryla spotřebu vitamínu přes celé zimní období. Vyčerpání zásob nastává během několika týdnů.
Hlídejte si zásoby „déčka“
Řídnutí kostí z nedostatku vitamínu D probíhá i u zdravého člověka, ale nedosáhne takové úrovně, aby způsobilo nějaké závažnější obtíže. U nemocného s osteoporózou, kde už nějaké prořídnutí je přítomné, to však může způsobit vážné komplikace. Proto je důležité hlídat si přes zimu příjem vitamínu D a případně i použít nějaké doplňky stravy s tímto vitamínem.
Imunitní systém je v dnešní době zatěžován ze všech stran: znečistěným ovzduším, nekvalitním stravováním, nedostatkem odpočinku, pohybu, a také stresem. Psychika má totiž na imunitu velký vliv.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Artróza a artritida jsou zcela odlišná postižení poškozující klouby. Svými projevy se ale výrazně prolínají a v konečném důsledku se projevují shodně. Při obou postiženích bolí klouby.
Ranní ztuhlost, omezená pohyblivost a pomalé pohyby v postiženém kloubu – to je obrázek běžného rána většiny pacientů s revmatoidní artritidou. Jenže ranní ztuhlost nezávisí jen na tom, kdy se kloubům začne chtít pracovat, ale například i na počasí a na psychickém rozpoložení člověka.
