Přinášíme několik tipů, jak se věnovat hrátkám s jehlou a nití, přestože trpíte revmatem. Stačí několik prostých pomůcek, správná technika a častější přestávky – radosti z vyšívání pak již nestojí nic v cestě!
Jak na to?
Nástroje s pogumovanou rukojetí – určitě si je pořiďte, lépe se drží a nepůsobí křeče. Existují i speciální šetrné náprstky pro osoby s postižením kloubů. Nenavlékají se na prst, ale drží se v ruce – připomínají malé veslo. U nás zatím nejsou běžně k dostání, ale dají se objednat přes internet v zahraničních obchodech pro milovníky vyšívání. Hledejte "hand-held thimble" nebo "quilting paddle".
Samootvírací nůžky s dlouhou rukojetí – stačí jemně stisknout jejich rukojeti k sobě a zavřou se. Poté jen povolte stisk a otevřou se. Jsou vhodné při otocích a bolestech kloubů. Běžně se dostanou ve zdravotnických potřebách nebo protetice.
Šicí stroj – pokud to jde, nezdráhejte si jím usnadnit si práci.
Rukavice – vyzkoušejte práci v nich, omezíte tak riziko poranění a přenosu vibrací z opakovaných pohybů na klouby.
Péče – mějte ruce v teple a často si je masírujte. Pokud trpíte artrózou palcového kloubu, tento se dá velmi dobře tejpovat neboli ovázat speciální páskou. Poradí vám na rehabilitaci.
Informace – nestyďte se poradit se s revmatologem nebo s rehabilitační sestrou, řadu pomůcek pro usnadnění denních činností seženete ve zdravotnických potřebách.
Všeho s mírou
Naslouchejte tomu, co vám říká tělo. Při zhoršení bolestí si odpočiňte a vyšívání na několik dní odložte. Při akutním zánětu, který se projeví zarudnutím a otokem, by měly být ruční práce úplně tabu.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Běžné denní činnosti se kvůli Bechtěrevově chorobě mohou stát náročnými a bolestivými. Pravidelné cvičení a rehabilitace jsou proto nezbytnou součástí života každého, kdo touto nemocí trpí. Důležité je ovšem například i správné držení těla nebo sezení.
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
Jednou z nejpříjemnějších forem pohybu je tanec. Že jste na diskotéku staří, tančili jste naposledy na svatbě a do tanečních pro pokročilé by vás nikdo nedostal?
Zanedbání léčby autoimunitních onemocnění, mezi něž patří i revmatoidní artritida, se projevuje zvýšeným výskytem přidružených nemocí se závažnými důsledky, v nejhorších případech i smrtí.
