Přinášíme několik tipů, jak se věnovat hrátkám s jehlou a nití, přestože trpíte revmatem. Stačí několik prostých pomůcek, správná technika a častější přestávky – radosti z vyšívání pak již nestojí nic v cestě!
Jak na to?
Nástroje s pogumovanou rukojetí – určitě si je pořiďte, lépe se drží a nepůsobí křeče. Existují i speciální šetrné náprstky pro osoby s postižením kloubů. Nenavlékají se na prst, ale drží se v ruce – připomínají malé veslo. U nás zatím nejsou běžně k dostání, ale dají se objednat přes internet v zahraničních obchodech pro milovníky vyšívání. Hledejte "hand-held thimble" nebo "quilting paddle".
Samootvírací nůžky s dlouhou rukojetí – stačí jemně stisknout jejich rukojeti k sobě a zavřou se. Poté jen povolte stisk a otevřou se. Jsou vhodné při otocích a bolestech kloubů. Běžně se dostanou ve zdravotnických potřebách nebo protetice.
Šicí stroj – pokud to jde, nezdráhejte si jím usnadnit si práci.
Rukavice – vyzkoušejte práci v nich, omezíte tak riziko poranění a přenosu vibrací z opakovaných pohybů na klouby.
Péče – mějte ruce v teple a často si je masírujte. Pokud trpíte artrózou palcového kloubu, tento se dá velmi dobře tejpovat neboli ovázat speciální páskou. Poradí vám na rehabilitaci.
Informace – nestyďte se poradit se s revmatologem nebo s rehabilitační sestrou, řadu pomůcek pro usnadnění denních činností seženete ve zdravotnických potřebách.
Všeho s mírou
Naslouchejte tomu, co vám říká tělo. Při zhoršení bolestí si odpočiňte a vyšívání na několik dní odložte. Při akutním zánětu, který se projeví zarudnutím a otokem, by měly být ruční práce úplně tabu.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
V současné době je cílená biologická léčba standardem v léčbě mnoha onemocnění, včetně nádorových nemocí či autoimunitních chorob (včetně revmatoidní artritidy, psoriázy či Bechtěrevovy choroby). Její využití s sebou nese řadu benefitů, přesto však není vhodná pro každého. V některých případech nemůže být podána vůbec, v některých je na ošetřujícím lékaři, aby zvážil její přínosy a rizika.
Některou z forem juvenilní idiopatické artritidy onemocní 1 dítě z 1000. Nemoc může propuknout v jakémkoliv věku, i když to zřídka bývá před šestým měsícem života. I přes tuto diagnózu by měl malý pacient vést v co největší míře normální život.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
U některých pacientů má revmatoidní artritida cyklický průběh. Příznaky se mohou na několik týdnů, ale i let výrazně zmírnit, nebo dokonce mohou vymizet. Pak se vrátí v období, kterému říkáme vzplanutí. To může trvat také různě dlouho. Jak tuto etapu zvládnout?
Nejen chůze, ale i oblékání, osobní hygiena, stravování a příprava potravy či například psaní nebo i jen zvedání předmětů může být pro pacienta s revmatoidní artritidou obtížně řešitelné až neřešitelné.
