Juvenilní idiopatická artritida patří mezi nejčastější chronická revmatická onemocnění u dětí a adolescentů do 16 let. Co byste o ní měli vědět?
Juvenilní idiopatická artritida se u dětí do 16 let projevuje nejméně šestitýdenním zánětem kloubů. Postihnout může jeden nebo i více kloubů zároveň. Nejčastějšími příznaky onemocnění jsou:
bolest kloubů – i když si dítě přímo nestěžuje na bolest, jako rodič si můžete všimnout, že když ráno vstane z postele, kulhá,
otok – častější bývají otoky u velkých kloubů, například kolen,
ztuhlost – projevuje se hlavně po ránu, dítě se jeví nemotornější než obvykle,
horečka,
zduřené lymfatické uzliny,
vyrážka na trupu, která bývá horší ve večerních hodinách.
Při juvenilní idiopatické artritidě imunitní systém napadá tkáně a vědcům se zatím nepodařilo objasnit, proč k tomu dochází. Určitou roli v tomto procesu pravděpodobně hraje dědičnost a životní prostředí. Některé genové mutace totiž mohou způsobit, že jedinec je citlivější na faktory vnějšího prostředí (např. viry), které mohou onemocnění vyvolat.
Pravidelné kontroly očí a růstu
Za nejvážnější komplikace onemocnění se považuje:
nitrooční zánět, protože pokud zůstane neléčený, může jeho následkem dojít ke vzniku šedého nebo zeleného zákalu, či dokonce k oslepnutí, navíc se často vyskytuje bez příznaků, proto je důležité, aby byli pacienti s juvenilní artritidou pravidelně vyšetřováni očním lékařem,
Určení diagnózy juvenilní idiopatické artritidy není snadné, protože bolestmi kloubů se projevuje i celá řada jiných onemocnění. K potvrzení onemocnění slouží speciální krevní testy společně se zobrazovacími vyšetřeními (rentgenem nebo magnetickou rezonancí).
Aby se předešlo poškození kloubů, je důležité důsledně udržovat fyzickou aktivitu vedoucí k zachování jejich plné pohyblivosti a síly. Zároveň se tím omezí jejich bolestivost. K léčbě se nejčastěji používají:
nesteroidní antirevmatika – např. běžný ibuprofen,
chorobu modifikující léky,
biologické léky,
kortikosteroidy.
Volba konkrétního způsobu léčby samozřejmě záleží na pokročilosti onemocnění a celkovém zdravotním stavu pacienta.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Vyvážená strava a vhodný pohyb jsou důležité pro všechny děti. U těch, které trpí juvenilní idiopatickou artritidou a dalšími chronickými nemocemi, to ale platí dvojnásob.
Až 80 procent jedinců s revmatoidní artritidou si stěžuje na špatné spaní. Nemohou usnout, často se budí a vstávají s kohoutem. Bohužel nedostatek kvalitního spánku zhoršuje projevy nemoci. Proto přinášíme pět triků, jak se problémů se spaním zbavit.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
