Juvenilní idiopatická artritida patří mezi nejčastější chronická revmatická onemocnění u dětí a adolescentů do 16 let. Co byste o ní měli vědět?
Juvenilní idiopatická artritida se u dětí do 16 let projevuje nejméně šestitýdenním zánětem kloubů. Postihnout může jeden nebo i více kloubů zároveň. Nejčastějšími příznaky onemocnění jsou:
bolest kloubů – i když si dítě přímo nestěžuje na bolest, jako rodič si můžete všimnout, že když ráno vstane z postele, kulhá,
otok – častější bývají otoky u velkých kloubů, například kolen,
ztuhlost – projevuje se hlavně po ránu, dítě se jeví nemotornější než obvykle,
horečka,
zduřené lymfatické uzliny,
vyrážka na trupu, která bývá horší ve večerních hodinách.
Při juvenilní idiopatické artritidě imunitní systém napadá tkáně a vědcům se zatím nepodařilo objasnit, proč k tomu dochází. Určitou roli v tomto procesu pravděpodobně hraje dědičnost a životní prostředí. Některé genové mutace totiž mohou způsobit, že jedinec je citlivější na faktory vnějšího prostředí (např. viry), které mohou onemocnění vyvolat.
Pravidelné kontroly očí a růstu
Za nejvážnější komplikace onemocnění se považuje:
nitrooční zánět, protože pokud zůstane neléčený, může jeho následkem dojít ke vzniku šedého nebo zeleného zákalu, či dokonce k oslepnutí, navíc se často vyskytuje bez příznaků, proto je důležité, aby byli pacienti s juvenilní artritidou pravidelně vyšetřováni očním lékařem,
Určení diagnózy juvenilní idiopatické artritidy není snadné, protože bolestmi kloubů se projevuje i celá řada jiných onemocnění. K potvrzení onemocnění slouží speciální krevní testy společně se zobrazovacími vyšetřeními (rentgenem nebo magnetickou rezonancí).
Aby se předešlo poškození kloubů, je důležité důsledně udržovat fyzickou aktivitu vedoucí k zachování jejich plné pohyblivosti a síly. Zároveň se tím omezí jejich bolestivost. K léčbě se nejčastěji používají:
nesteroidní antirevmatika – např. běžný ibuprofen,
chorobu modifikující léky,
biologické léky,
kortikosteroidy.
Volba konkrétního způsobu léčby samozřejmě záleží na pokročilosti onemocnění a celkovém zdravotním stavu pacienta.
Astronautům, kteří se vydají na dlouhé lety vesmírem, hrozí závažné poškození kostí. Za všechno přitom může stav beztíže. Kosmonautům se dostává nejlepší péče a lékaři se i snaží, aby jejich pobyt ve vesmíru byl co nejbezpečnější.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covid-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Mj. na to jsme se zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Revmatoidní artritida je dlouhodobé a komplikované onemocnění především kvůli tomu, že dosud není známa jeho příčina. Ze stejného důvodu není proto snadná ani jeho léčba. Lékaři volí tzv. léčbu symptomatickou, která ovlivňuje příznaky (symptomy) nemoci, ale vlastní vyvolávající příčinu samozřejmě nevyřeší
Vitaminy jsou látky, které se jako součásti různých enzymů účastní řady pochodů v těle. Přijímáme je v potravě a většinou o nich ani nevíme. Když řekneme například větu „Vezmi si mrkev, abys dobře viděl,“ ve skutečnosti tím říkáme: „Vitamin A v mrkvi obsažený dokáže ochránit oči před případnou infekcí.“
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Pod pojmem revmatoidní artritida si nejčastěji představujeme onemocnění, které trápí hlavně malé klouby rukou a zápěstí. Tato choroba se však může projevit na mnoha místech těla, nevyjímaje velké klouby v rameni, koleni nebo kyčli.
