Revmatoidní artritida a revmatická horečka: podobné názvy, odlišné nemoci
22. 10. 2009
Ačkoliv názvy obou nemocí mohou být do jisté míry zavádějící, a řada lidí je dokonce považuje za tutéž chorobu, ve skutečnosti jsou rozdíly mezi nimi zcela zásadní
. Jejich společným jmenovatelem je ovšem autoimunita, tedy porušení imunitního systému, který reaguje proti tkáním vlastního těla a poškozuje je.
Obecně autoimunitní choroby rozdělujeme podle průběhu na ty, které proběhnou jednorázově a mají tendenci ke spontánnímu uzdravení, a na onemocnění, která se neustále vracejí a zhoršují. A revmatická horečka naštěstí patří do první skupiny.
Pozor na angínu!
Revmatická horečka navazuje na streptokokovou infekci v krku, typicky na angínu nebo spálu. Teď se možná spousta rodičů diví, protože angína i spála patří k nejčastějším onemocněním dětského věku, a revmatická horečka by tedy pro děti představovala velké ohrožení. V současné době tomu ale již tak není, a to díky dobré a včasné lékařské péči a samozřejmě díky antibiotikům.
Srdce v ohrožení
Pokud se ovšem angína či spála neléčí a připočítáme ještě vrozenou vnímavost jedince, s revmatickou horečkou se setkat můžete. Postihuje především klouby, což je jeden z mála společných znaků s revmatoidní artritidou, a také srdce. Pak mluvíme o tzv. karditidě, zánětu srdce, který je nejvážnějším příznakem a určuje prognózu onemocnění. Projevuje se zrychlením srdečního tepu i v klidu nebo šelestem, jindy může dojít i k srdečnímu selhání.
Klouby otékají a bolí
Hlavním klinickým příznakem je artritida, zánětlivé postižení kloubů. Většinou zasahuje několik kloubů současně, typicky kolena a kotníky, přičemž zánět přechází postupně z jednoho kloubu na druhý. Dítě zaznamená bolest, otok, zarudnutí či zvýšenou teplotu kloubu. Naštěstí tento zánět poměrně dobře reaguje na léčbu, v takovém případě volíme salicyláty, a rychle ustupuje.
Z dalších příznaků bychom neměli zapomenout na tzv. choreu, pohybovou poruchu způsobenou zánětem některých částí mozku. U dětí se může projevit jako špatný rukopis, obtíže s oblékáním nebo jídlem. Méně často se pak objevuje ještě postižení kůže, většinou prchavá vyrážka na hrudníku nebo podkožní uzlíky.
A je možné onemocnění vůbec vyléčit?
Rozhodně ano! Prvním krokem je zaléčit streptokokovou infekci v krku, nejlépe penicilinem, u těžších průběhů se přidávají ještě salicyláty. Léčba trvá minimálně 14 dní. A v případě postižení srdce je nezbytný klid na lůžku po dobu alespoň 4 týdnů.
Revmatoidní artritida je nepříjemné zánětlivé onemocnění kloubů, které se bez vhodné léčby zhoršuje. Nejúčinnější, ale ne všemocnou terapií jsou bezesporu léky. Existuje však i řada nefarmakologických postupů. Nejefektivnějším krokem ovšem bývá kombinace obojího.
Aerobní cvičení, posilování a flexibilita, to je zdravý pohybový mix při artritidě. Neexistuje totiž důvod, proč byste nemohli cvičit, samozřejmě poté, co vše zkonzultujete se svým revmatologem. Od bolestí zad vám totiž pomůže ulevit i vhodné cvičení! Důležité je zařadit do tréninku cviky podporující nejen vaši sílu ale i ohebnost a pružnost...
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Většina pacientů trpících revmatickou nemocí hledá cesty, jak se vypořádat s bolestmi. Může nám ulevit teplo? Ovlivňuje revmatickou bolest naše psychika? Jak nám dokážou pomoci lékaři a co můžeme pro zlepšení udělat my sami? Na otázky nám odpověděla MUDr. Marta Olejárová, CSc., z Revmatologické kliniky 1. lékařské fakulty a Revmatologického ústavu.
