Čínské bojové a relaxační umění taiči cvičí miliony lidí na celém světě. Má totiž prokazatelné účinky na lidské zdraví. Dokáže pomoci i při revmatoidní artritidě.
Pohled do minulosti
Tajči vzniklo v Číně mezi šestým a dvanáctým stoletím před naším letopočtem jako "vedlejší produkt" taoistického tréninku mysli. Učenci totiž zjistili, že při cvičení a také po něm lépe dosáhnou stavu taiči, což je stav rovnováhy mezi elementy jin a jang v těle. Později, během vlády Čching, kdy bylo úředně zakázáno vlastnictví zbraní a lidé tak ztratili možnost se bránit proti lupičům, začali mniši taiči vyučovat i mimo klášterní zdi. Následující staletí se pak taiči větvilo na mnoho rodinných stylů a udržovalo se jako efektivní bojové umění. Teprve na počátku 20. století Jang Čcheng-fu upravil toto cvičení tak, aby v prvé řadě zlepšovalo fyzickou kondici cvičence a aby bylo vhodné pro všechny. Tím se začala psát etapa moderního cvičení taiči.
Tělu prospívá
Účinnost taiči na zdraví byla souzena v několika studiích. Ovšem některé z nich přinesly natolik protichůdné výsledky, že se lékaři z Jižní Korey a Exeteru ve Velké Británii rozhodli zjistit, jak je to doopravdy. Porovnali několik desítek studií z anglických, čínských a korejských databází, které popisovaly, jak působí taiči na různá onemocnění.
Dobré účinky taiči se podařilo prokázat:
v prevenci a léčbě Parkinsonovy choroby,
při bolestech svalů a kostí,
u artritidy,
při léčbě kardiovaskulárních onemocnění,
při upevňování duševního zdraví,
také při zlepšování rovnováhy, svalové síly a ohebnosti,
v posilování aerobní kapacity.
Cvičte každý den
Lékaři doporučují pravidelnost tohoto cvičení. Kombinuje se zde totiž mimo jiné hluboké dýchání a pomalé a jemné pohyby, takže se například zlepšuje rovnováha u starých lidí a předchází se tak pádům. Taiči zlepšuje nejen fyzickou kondici, ale i psychický stav člověka.
Vyvážená strava a vhodný pohyb jsou důležité pro všechny děti. U těch, které trpí juvenilní idiopatickou artritidou a dalšími chronickými nemocemi, to ale platí dvojnásob.
Nadváha představuje významné zdravotní riziko i pro zcela „zdravého“ člověka. Pro pacienty s revmatoidní artritidou je ale obezita daleko větším problémem. Chorobou postižené klouby jsou totiž nadbytečnými kilogramy nepřiměřeně zatěžovány a jejich degenerace probíhá o to rychleji...
Chrupavka z kmenových buněk skýtá naději pro poškozené kolenní klouby. Vědci totiž zjistili, že chrupavka může vzniknout použitím dospělých kmenových buněk kostní dřeně a kůže, a v současnosti navíc experimentují s rozličnými chemickými a mechanickými stimuly, aby zlepšili její vlastnosti.
Léčba revmatoidní artritidy má několik stupňů. Kromě úpravy životosprávy a rehabilitace je často nutné sáhnout i po lécích. Jaké jsou dnešní možnosti farmakologické terapie?
Revmatoidní artritida dovede velmi znepříjemňovat a komplikovat život. Zkušenosti s tím má i 58letá paní Milena. Nedávno zahájila nový způsob léčby a po prvních pozitivních zkušenostech napjatě očekává, jaké bude mít cílená léčba dlouhodobé výsledky.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
