Čínské bojové a relaxační umění taiči cvičí miliony lidí na celém světě. Má totiž prokazatelné účinky na lidské zdraví. Dokáže pomoci i při revmatoidní artritidě.
Pohled do minulosti
Tajči vzniklo v Číně mezi šestým a dvanáctým stoletím před naším letopočtem jako "vedlejší produkt" taoistického tréninku mysli. Učenci totiž zjistili, že při cvičení a také po něm lépe dosáhnou stavu taiči, což je stav rovnováhy mezi elementy jin a jang v těle. Později, během vlády Čching, kdy bylo úředně zakázáno vlastnictví zbraní a lidé tak ztratili možnost se bránit proti lupičům, začali mniši taiči vyučovat i mimo klášterní zdi. Následující staletí se pak taiči větvilo na mnoho rodinných stylů a udržovalo se jako efektivní bojové umění. Teprve na počátku 20. století Jang Čcheng-fu upravil toto cvičení tak, aby v prvé řadě zlepšovalo fyzickou kondici cvičence a aby bylo vhodné pro všechny. Tím se začala psát etapa moderního cvičení taiči.
Tělu prospívá
Účinnost taiči na zdraví byla souzena v několika studiích. Ovšem některé z nich přinesly natolik protichůdné výsledky, že se lékaři z Jižní Korey a Exeteru ve Velké Británii rozhodli zjistit, jak je to doopravdy. Porovnali několik desítek studií z anglických, čínských a korejských databází, které popisovaly, jak působí taiči na různá onemocnění.
Dobré účinky taiči se podařilo prokázat:
v prevenci a léčbě Parkinsonovy choroby,
při bolestech svalů a kostí,
u artritidy,
při léčbě kardiovaskulárních onemocnění,
při upevňování duševního zdraví,
také při zlepšování rovnováhy, svalové síly a ohebnosti,
v posilování aerobní kapacity.
Cvičte každý den
Lékaři doporučují pravidelnost tohoto cvičení. Kombinuje se zde totiž mimo jiné hluboké dýchání a pomalé a jemné pohyby, takže se například zlepšuje rovnováha u starých lidí a předchází se tak pádům. Taiči zlepšuje nejen fyzickou kondici, ale i psychický stav člověka.
Lékaři různých oborů, často pak revmatologové, se setkávají s dotazy nemocných na účinnost tzv. biolampy, biosvětla, polarizovaného světla nebo světelné terapie.
Je to tak. Vzpírání těžších břemen může podle vědců pomoci bolavým kloubům. Zejména pak u lidí trpících revmatoidní artritidou. Tvrdí to britští vědci. Trénink zahrnuje periodické zvyšování váhy při cvičení, což zlepší funkce svalů a následně i kloubů.
Chladné počasí, namrzlé chodníky i vánoční stres mohou být pro pacienty s revmatoidní artritidou opravdovou výzvou. Víte, jak v zimních měsících potlačit artritickou bolest a bojovat se ztuhlostí kloubů?
Kvůli kloubním obtížím se řada jedinců s revmatoidní artritidou vyhýbá pravidelnému pohybu a intenzivnějšímu cvičení. A to nejčastěji kvůli strachu ze zhoršení nemoci, bolestí pohybového aparátu či poškození kloubů. Opak je pravdou – pravidelná fyzická aktivita revmatikům jednoznačně prospívá a pomáhá jim ulevovat od bolestí. Výběr vhodné pohybové aktivity je ale nutné konzultovat s odborníkem, který podle zdravotního stavu pacienta určí vhodný druh aktivity a intenzitu zátěže.
Revmatické onemocnění, tak jako většina chronických zdravotních potíží, klade na nemocného člověka nemalé nároky. Zvládat každodenní povinnosti je obtížné a na speciální aktivity mnohdy nezbývá energie. Pokud vám záleží na tom, aby z vašeho vztahu nevyprchalo napětí a romantika, připravte občas svému nemocnému partnerovi malé překvapení. Poradíme vám, jak na to.
Na tuzemskou i zahraniční dovolenou jen málokdo vyráží bez cestovní lékárničky. U lidí, kteří užívají léky pravidelně, se může z lékárničky stát přímo celá lékárna. Při jejím balení a transportu je proto důležité myslet i na správné a bezpečné uchování léků.