Řada imunosupresivních léků, používaných k léčbě autoimunitních onemocnění, jako je revmatoidní artritida, Crohnova nemoc a lupénka, ovlivňuje kromě základního onemocnění také přirozený průběh infekčních onemocnění.
Proto je před samotným nasazením biologické léčby nutné vyloučit přítomnost infekce v těle pacienta.
Při podávání těchto léků, zejména tzv. antagonistů TNF-alfa, je zvýšené riziko těžkých bakteriálních infekcí a reaktivace tuberkulózy. O vlivu na infekce virového původu odborníci vědí zatím jen málo. Dlouhodobá bezpečnost takové léčby u pacientů s chronickou virovou hepatitidou typu B nebo C nebo pacientů nakažených virem HIV zatím také není známa.
Důkladné vyšetření je základ
Před nasazením biologické léčby lékař udělá vyšetření a vyloučení bakteriálních infekcí včetně tuberkulózy. Vyšetření virových infekcí zatím běžně povinné není, ale například v doporučeních pro léčbu lupénky publikovaných v roce 2005 je infekce HIV či hepatitidou C nebo B považována za relativní překážku nasazení biologické léčby. Nebezpečím pro tyto pacienty mohou být také infekce vyvolané tzv. herpetickými viry (herpes simplex, cytomegalovirus, virus EBV a varicella zooster).
Dvě nemoci, jedna léčba
Výsledky dosud publikovaných zkušeností o vlivu biologické léčby na virové infekce nejsou jednotné. Chronická virová hepatitida typu C například vede k autoimunitnímu postižení jaterní tkáně. Hrají při něm důležitou roli stejné působky jako u jiných autoimunitních onemocnění, například lupénky. Proto je biologická léčba lupénky a dalších obdobných nemocí bezpečná, a dokonce prospěšná i u pacientů infikovaných virem hepatitidy C. Léčí totiž jak lupénku, tak i následky autoimunitního poškození při hepatitidě C.
U dalších virových onemocnění však situace takto příznivá není. Biologická léčba totiž jejich průběh většinou zhoršuje. Například infekce virem pásového oparu (tzv. VZV) probíhá u pacientů na biologické léčbě velmi nebezpečně.
Před zahájením biologické léčby je tedy kromě dosud povinného vyšetření eventuálních bakteriálních infekcí a tuberkulózy vhodné i vyšetření na prodělané virové infekce.
Některým pacientům s psoriázou přináší podzim a zima, kromě zkracujících se dnů a příslibu sněhu, i zhoršení stavu pleti. Není nutné propadat zoufalství. Přinášíme odpovědi na 5 nejčastějších otázek týkajících se péče o pleť s lupénkou v zimě včetně tipů, jak o pokožku v nadcházejících chladných měsících nejlépe pečovat.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Trpíte-li lupénkou, je pro vás i lékaře velmi důležité vědět, o jakou formu se jedná. Jen díky přesné diagnóze totiž může být stanovena účinná léčba. Prozradíme, kde všude se může psoriáza vyskytnout.
Zima je pro pokožku velice zátěžovým obdobím – a to zdaleka nejen pro nemocné s lupénkou neboli psoriázou. Péče o kůži v zimě je pro lidi s normálním typem pleti důležitá. Pro lidi s lupénkou je ale naprosto nezbytná. Jenže aby taková péče byla pro tuto skupinu lidí přínosem a ne problémem, je třeba používat odpovídající hydratační a regenerační prostředky. Čeho si tedy při výběru všímat a kde vůbec hledat?
Je všeobecně známo, že projevy lupénky často vznikají po akutních virových nebo bakteriálních infekčních onemocněních. Často se jedná o infekce způsobené streptokoky, jako například hnisavou angínu, zánět středního ucha a podobně. Jiná, hlavně virová onemocnění horních cest dýchacích hrají roli spíše při opakování výsevů. Jak bakterie komplikují již vzniklé kožní projevy a jakou roli při lupénce hrají plísně?
