Nasadili vám biologickou léčbu? Nechte se nejprve očkovat!
24. 1. 2014
Cílená léčba je při některých revmatických onemocněních velmi prospěšná. Podobně jako mnohé jiné léky užívané při terapii těchto chorob však ovlivňuje imunitní systém organismu, což může představovat problém například v souvislosti s očkováním. Které typy vakcín jsou pro vás bezpečné?
Očkování během léčby
Biologickou léčbou navozené utlumení
určitých procesů obranyschopnosti organismu je pro léčbu autoimunitních
chorob, mezi které patří i revmatoidní artritida, Bechtěrevova choroba
nebo psoriatická artritida, zcela zásadní. Na druhou stranu s sebou ale
přináší zvýšené riziko infekcí, protože imunitu jednoduše řečeno
připraví o část zbraní potřebných pro boj s mikroorganismy. Podobně může
být pro organismus obtížné bojovat s očkovací látkou obsahující živé,
byť oslabené bakterie nebo viry, ale také vytvořit dostatečné množství
protilátek důležitých pro budoucí kontakt s chorobou, proti které je
vakcína připravena.
Snížená účinnost
Podle odborníků je v
průběhu cílené léčby bezpečné očkování takzvanými inaktivovanými
vakcínami. Není však bohužel zaručeno, že bude tvorba protilátek
dostatečná, a očkování tak účinné. Proto je jistější odsunout vakcinaci
do doby, kdy bude revmatické onemocnění méně aktivní a léky bude možné
vysadit. Inaktivované jsou například očkovací látky proti:
dávivému kašli,
dětské přenosné obrně,
klíšťové encefalitidě,
virové hepatitidě typu A,
chřipce.
Živé vakcíny raději předem
V případě
živých vakcín není během terapie biologiky jejich aplikace doporučována
vůbec. Takové očkování je proto vhodné podstoupit ještě před jejím
nasazením, pochopitelně umožňuje-li to základní onemocnění. Příkladem
živých vakcín je například očkování proti:
Zatímco velkou část nemocí na první pohled nevidíte, u lupénky je to zpravidla přesně naopak. Kůže pacientů bývá pokryta nevzhlednými červenými ložisky s olupujícími se bílými šupinkami. Cílem léčby je postižení kůže pokud možno minimalizovat. Ovšem to může nějakou dobu trvat a stejně tak se může výskyt ložisek opakovaně vracet.
Každému člověku trpícímu lupénkou musí být léčba doslova sestavena na míru. V rámci hledání vhodné léčby může lékař přijít s návrhem vyzkoušet biologickou léčbu. O vhodnosti jejího výběru rozhoduje celá řada faktorů.
Máte psoriázu? Pak možná dobře víte, o čem bude řeč. Postižení nehtů, které tuto nemoc provází, je někdy sotva patrné, ale může být i invalidizující. Co nejdříve se proto poraďte se svým lékařem − potíže se totiž časem zhoršují.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Lupénka. Onemocnění, které se může lehce stát noční můrou postižených pacientů. Je to totiž onemocnění pouze léčitelné, nikoliv však vyléčitelné. Přesto ale existují možnosti, jak snížit pravděpodobnost, že se tato nemoc po období klidu znovu přihlásí k životu.