Cílená léčba je při některých revmatických onemocněních velmi prospěšná. Podobně jako mnohé jiné léky užívané při terapii těchto chorob však ovlivňuje imunitní systém organismu, což může představovat problém například v souvislosti s očkováním. Které typy vakcín jsou pro vás bezpečné?

Očkování během léčby

Biologickou léčbou navozené utlumení určitých procesů obranyschopnosti organismu je pro léčbu autoimunitních chorob, mezi které patří i revmatoidní artritida, Bechtěrevova choroba nebo psoriatická artritida, zcela zásadní. Na druhou stranu s sebou ale přináší zvýšené riziko infekcí, protože imunitu jednoduše řečeno připraví o část zbraní potřebných pro boj s mikroorganismy. Podobně může být pro organismus obtížné bojovat s očkovací látkou obsahující živé, byť oslabené bakterie nebo viry, ale také vytvořit dostatečné množství protilátek důležitých pro budoucí kontakt s chorobou, proti které je vakcína připravena.

Snížená účinnost 

Podle odborníků je v průběhu cílené léčby bezpečné očkování takzvanými inaktivovanými vakcínami. Není však bohužel zaručeno, že bude tvorba protilátek dostatečná, a očkování tak účinné. Proto je jistější odsunout vakcinaci do doby, kdy bude revmatické onemocnění méně aktivní a léky bude možné vysadit. Inaktivované jsou například očkovací látky proti:

• dávivému kašli,
• dětské přenosné obrně,
• klíšťové encefalitidě,
• virové hepatitidě typu A,
• chřipce.

Živé vakcíny raději předem

V případě živých vakcín není během terapie biologiky jejich aplikace doporučována vůbec. Takové očkování je proto vhodné podstoupit ještě před jejím nasazením, pochopitelně umožňuje-li to základní onemocnění. Příkladem živých vakcín je například očkování proti:

• spalničkám,
• zarděnkám,
• příušnicím,
• tuberkulóze,
• žluté zimnici.

(veri)

Zdroj: www.medicalnewstoday.com