Nasadili vám biologickou léčbu? Nechte se nejprve očkovat!

Cílená léčba je při některých revmatických onemocněních velmi prospěšná. Podobně jako mnohé jiné léky užívané při terapii těchto chorob však ovlivňuje imunitní systém organismu, což může představovat problém například v souvislosti s očkováním. Které typy vakcín jsou pro vás bezpečné?

Očkování během léčby

Biologickou léčbou navozené utlumení určitých procesů obranyschopnosti organismu je pro léčbu autoimunitních chorob, mezi které patří i revmatoidní artritida, Bechtěrevova choroba nebo psoriatická artritida, zcela zásadní. Na druhou stranu s sebou ale přináší zvýšené riziko infekcí, protože imunitu jednoduše řečeno připraví o část zbraní potřebných pro boj s mikroorganismy. Podobně může být pro organismus obtížné bojovat s očkovací látkou obsahující živé, byť oslabené bakterie nebo viry, ale také vytvořit dostatečné množství protilátek důležitých pro budoucí kontakt s chorobou, proti které je vakcína připravena.

Snížená účinnost 

Podle odborníků je v průběhu cílené léčby bezpečné očkování takzvanými inaktivovanými vakcínami. Není však bohužel zaručeno, že bude tvorba protilátek dostatečná, a očkování tak účinné. Proto je jistější odsunout vakcinaci do doby, kdy bude revmatické onemocnění méně aktivní a léky bude možné vysadit. Inaktivované jsou například očkovací látky proti:

• dávivému kašli,
• dětské přenosné obrně,
• klíšťové encefalitidě,
• virové hepatitidě typu A,
• chřipce.

Živé vakcíny raději předem

V případě živých vakcín není během terapie biologiky jejich aplikace doporučována vůbec. Takové očkování je proto vhodné podstoupit ještě před jejím nasazením, pochopitelně umožňuje-li to základní onemocnění. Příkladem živých vakcín je například očkování proti:

• spalničkám,
• zarděnkám,
• příušnicím,
• tuberkulóze,
• žluté zimnici.

(veri)

Zdroj: www.medicalnewstoday.com