Nasadili vám biologickou léčbu? Nechte se nejprve očkovat!
24. 1. 2014
Cílená léčba je při některých revmatických onemocněních velmi prospěšná. Podobně jako mnohé jiné léky užívané při terapii těchto chorob však ovlivňuje imunitní systém organismu, což může představovat problém například v souvislosti s očkováním. Které typy vakcín jsou pro vás bezpečné?
Očkování během léčby
Biologickou léčbou navozené utlumení
určitých procesů obranyschopnosti organismu je pro léčbu autoimunitních
chorob, mezi které patří i revmatoidní artritida, Bechtěrevova choroba
nebo psoriatická artritida, zcela zásadní. Na druhou stranu s sebou ale
přináší zvýšené riziko infekcí, protože imunitu jednoduše řečeno
připraví o část zbraní potřebných pro boj s mikroorganismy. Podobně může
být pro organismus obtížné bojovat s očkovací látkou obsahující živé,
byť oslabené bakterie nebo viry, ale také vytvořit dostatečné množství
protilátek důležitých pro budoucí kontakt s chorobou, proti které je
vakcína připravena.
Snížená účinnost
Podle odborníků je v
průběhu cílené léčby bezpečné očkování takzvanými inaktivovanými
vakcínami. Není však bohužel zaručeno, že bude tvorba protilátek
dostatečná, a očkování tak účinné. Proto je jistější odsunout vakcinaci
do doby, kdy bude revmatické onemocnění méně aktivní a léky bude možné
vysadit. Inaktivované jsou například očkovací látky proti:
dávivému kašli,
dětské přenosné obrně,
klíšťové encefalitidě,
virové hepatitidě typu A,
chřipce.
Živé vakcíny raději předem
V případě
živých vakcín není během terapie biologiky jejich aplikace doporučována
vůbec. Takové očkování je proto vhodné podstoupit ještě před jejím
nasazením, pochopitelně umožňuje-li to základní onemocnění. Příkladem
živých vakcín je například očkování proti:
Při psoriáze trpí nejen kůže, ale také psychika pacienta. V závislosti na tom, kde po těle se nachází, může nemoc přinášet řadu emocionálních reakcí, se kterými je nutné se potýkat. Ne vždy je to snadné.
Červená, zanícená místa kdekoli po těle. To dobře znají všichni ti, kdo trpí lupénkou. Blýská se jim ale na lepší časy: ke slovu totiž přichází biologická léčba. Lupénka je autoimunitní onemocnění kůže, které se může objevit kdekoliv na lidském těle...
Lupénka představuje chronické onemocnění vyžadující dlouhodobou léčbu. Protože tím pádem budete svého lékaře vídat řadu let, měl by splňovat určitá kritéria, a to jak po odborné, tak po lidské stránce. Poradíme, jak zvolit toho pravého odborníka.
Jednou z úspěšných metod léčby lupénky, která nejen že prospívá kůži, ale také funguje jako výborná forma odpočinku, je takzvaná balneofototerapie. Přestože je dostupná i v prostorách kožních klinik v naší zemi, ideální je vydat se za ní přímo k Rudému moři.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Svědění je častým příznakem celé řady kožních onemocnění, psoriázu nevyjímaje. Je tak běžné, až se zdá skoro nemožné, že ani lékaři nemají na tomto poli zcela jasno.
