Léčba revmatického onemocnění: pokračovat lze i v těhotenství
6. 1. 2014
Revmatické choroby včetně lupénky či revmatoidní artritidy dnes postihují vysoké procento populace a nevyhýbají se ani ženám v reprodukčním věku. A právě pro ženy toužící po miminku přinesli vědci dobrou zprávu: ani během těhotenství není vždy nutné přerušovat zavedenou léčbu těchto onemocnění.
Takzvaná autoimunitní onemocnění, mezi která patří také část
revmatických chorob, příznivě reagují na léky z řad imunosupresiv. Ty
potlačují nežádoucí aktivitu imunitního systému, který napadá tkáně tělu
vlastní. O účincích těchto léků na lidský plod během těhotenství
bohužel nebylo do nedávné doby mnoho známo, a proto se jejich užívání v
tomto křehkém období spíše nedoporučovalo. Nedávno provedená studie ale
prokázala, že by některé z nich neměly pro miminko představovat žádné
riziko.
Bezpečná klasická i biologická léčba
Američtí vědci v souvislosti s užívání imunosupresivních léků v těhotenství zkoumali následující preparáty:
hydroxychloroquin,
TNF inhibitory (představující biologickou léčbu),
sulfasalazin,
azathioprin.
Zmíněné léky jsou lékaři předepisovány při terapii následujících revmatologických chorob:
revmatoidní artritidy,
kloubního postižení při lupénce,
Bechtěrevovy choroby,
lupusu,
sklerodermie.
Poraďte se s lékařem
Protože
je v této oblasti ještě třeba dalších výzkumů, stále platí, že je
vhodné těhotenství raději plánovat a užívání veškeré medikace
konzultovat s ošetřujícím lékařem. Nedávná bádání však přinesla
uklidnění zejména pro ženy trpící revmatologickým onemocněním, které do
jiného stavu přišly neplánovaně a jmenované léky nadále bezstarostně
užívaly. Stále však existuje řada léků, které jsou pro vyvíjející se
plod rizikové a jejichž užívání během těhotenství je krajně nevhodné.
Lupénka je vleklé onemocnění, které život sice neohrožuje, ale dokáže ho pořádně znepříjemnit. Některé zevní podněty přitom mohou nemoc zhoršit, jiné naopak vylepšit.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Termín biologická léčba se v posledních letech skloňuje stále častěji a častěji. Také na těchto stránkách najdete řadu užitečných informací o této terapeutické možnosti, konkrétně při onemocnění lupénkou. V následujícím textu se dozvíte, v jakých případech vám lékař může biologickou léčbu doporučit a v jakých nikoliv.
Máte psoriázu? Pak možná dobře víte, o čem bude řeč. Postižení nehtů, které tuto nemoc provází, je někdy sotva patrné, ale může být i invalidizující. Co nejdříve se proto poraďte se svým lékařem − potíže se totiž časem zhoršují.
Od 16 let trápila mladého muže ze smíšeného česko-vietnamského manželství lupénka. Vyzkoušel různé typy lokální i systémové terapie, ale vždy jen s dočasným efektem. Léčbu komplikoval i fakt, že ne vždy dodržoval doporučení kožního lékaře.
Lupénka neboli psoriáza je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění kůže, které se projevuje především jejím odlupováním. Kůže se může obnovovat až sedmkrát rychleji, než je běžné u zdravých jedinců. Kromě nepříjemného a úporného svědění pacienty pochopitelně trápí nevzhledné červené fleky pokryté bílými šupinami. Není proto divu, že nemoc bývá velkou zátěží i pro psychiku pacientů.
