Léčba revmatického onemocnění: pokračovat lze i v těhotenství
6. 1. 2014
Revmatické choroby včetně lupénky či revmatoidní artritidy dnes postihují vysoké procento populace a nevyhýbají se ani ženám v reprodukčním věku. A právě pro ženy toužící po miminku přinesli vědci dobrou zprávu: ani během těhotenství není vždy nutné přerušovat zavedenou léčbu těchto onemocnění.
Takzvaná autoimunitní onemocnění, mezi která patří také část
revmatických chorob, příznivě reagují na léky z řad imunosupresiv. Ty
potlačují nežádoucí aktivitu imunitního systému, který napadá tkáně tělu
vlastní. O účincích těchto léků na lidský plod během těhotenství
bohužel nebylo do nedávné doby mnoho známo, a proto se jejich užívání v
tomto křehkém období spíše nedoporučovalo. Nedávno provedená studie ale
prokázala, že by některé z nich neměly pro miminko představovat žádné
riziko.
Bezpečná klasická i biologická léčba
Američtí vědci v souvislosti s užívání imunosupresivních léků v těhotenství zkoumali následující preparáty:
hydroxychloroquin,
TNF inhibitory (představující biologickou léčbu),
sulfasalazin,
azathioprin.
Zmíněné léky jsou lékaři předepisovány při terapii následujících revmatologických chorob:
revmatoidní artritidy,
kloubního postižení při lupénce,
Bechtěrevovy choroby,
lupusu,
sklerodermie.
Poraďte se s lékařem
Protože
je v této oblasti ještě třeba dalších výzkumů, stále platí, že je
vhodné těhotenství raději plánovat a užívání veškeré medikace
konzultovat s ošetřujícím lékařem. Nedávná bádání však přinesla
uklidnění zejména pro ženy trpící revmatologickým onemocněním, které do
jiného stavu přišly neplánovaně a jmenované léky nadále bezstarostně
užívaly. Stále však existuje řada léků, které jsou pro vyvíjející se
plod rizikové a jejichž užívání během těhotenství je krajně nevhodné.
Při biologické léčbě dochází k regulaci imunitního systému, a proto musí každý pacient, který je jejím potencionálním kandidátem, postoupit podrobná vyšetření odhalující probíhající infekce a zhodnocení rizik zhoršení probíhajících onemocnění. O jaká vyšetření se jedná?
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Zda je psoriáza zrovna aktivní, jestli se její projevy zhoršují, nebo naopak mizí, to vše závisí na mnoha faktorech. Patří mezi ně i hormonální změny, ke kterým v organismu v určitých životních obdobích dochází.
Lidé s lupénkou jsou oproti ostatní populaci až dvakrát více ohroženi rozvojem deprese. Vinu na tom mohou nést jednak biologické pochody, které psoriázu spouštějí, ale také častá společenská izolace těchto osob. Jak se tedy těžké skleslosti a „nenáladě“ bránit?
Na účet kouření lze připsat další nemoc – lupénku. Vědci z USA zjistili, že kouření zvyšuje riziko rozvoje lupénky a že čím silnější kuřáci, tím větší riziko. Navíc tato zvýšená pravděpodobnost klesá až mnoho let po poslední vykouřené cigaretě.
