Léčba revmatického onemocnění: pokračovat lze i v těhotenství
6. 1. 2014
Revmatické choroby včetně lupénky či revmatoidní artritidy dnes postihují vysoké procento populace a nevyhýbají se ani ženám v reprodukčním věku. A právě pro ženy toužící po miminku přinesli vědci dobrou zprávu: ani během těhotenství není vždy nutné přerušovat zavedenou léčbu těchto onemocnění.
Takzvaná autoimunitní onemocnění, mezi která patří také část
revmatických chorob, příznivě reagují na léky z řad imunosupresiv. Ty
potlačují nežádoucí aktivitu imunitního systému, který napadá tkáně tělu
vlastní. O účincích těchto léků na lidský plod během těhotenství
bohužel nebylo do nedávné doby mnoho známo, a proto se jejich užívání v
tomto křehkém období spíše nedoporučovalo. Nedávno provedená studie ale
prokázala, že by některé z nich neměly pro miminko představovat žádné
riziko.
Bezpečná klasická i biologická léčba
Američtí vědci v souvislosti s užívání imunosupresivních léků v těhotenství zkoumali následující preparáty:
hydroxychloroquin,
TNF inhibitory (představující biologickou léčbu),
sulfasalazin,
azathioprin.
Zmíněné léky jsou lékaři předepisovány při terapii následujících revmatologických chorob:
revmatoidní artritidy,
kloubního postižení při lupénce,
Bechtěrevovy choroby,
lupusu,
sklerodermie.
Poraďte se s lékařem
Protože
je v této oblasti ještě třeba dalších výzkumů, stále platí, že je
vhodné těhotenství raději plánovat a užívání veškeré medikace
konzultovat s ošetřujícím lékařem. Nedávná bádání však přinesla
uklidnění zejména pro ženy trpící revmatologickým onemocněním, které do
jiného stavu přišly neplánovaně a jmenované léky nadále bezstarostně
užívaly. Stále však existuje řada léků, které jsou pro vyvíjející se
plod rizikové a jejichž užívání během těhotenství je krajně nevhodné.
Dehet se používá v medicíně už odpradávna. Jenže zapáchá, je mazlavý a zanechává skvrny na oblečení. Navzdory tomu by ho psoriatici měli rozhodně vyzkoušet. Proč? Protože skutečně funguje!
Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Lupénka. Onemocnění, které se může lehce stát noční můrou postižených pacientů. Je to totiž onemocnění pouze léčitelné, nikoliv však vyléčitelné. Přesto ale existují možnosti, jak snížit pravděpodobnost, že se tato nemoc po období klidu znovu přihlásí k životu.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
V případě těchto dvou chorob opravdu platí, že vše souvisí se vším. Psoriatická artritida je forma postižení kloubů, která sužuje některé lidi s lupénkou.
Kožní onemocnění má na člověka velký psychický dopad. Viditelné postižení vzbuzuje v ostatních strach z nákazy a někdy může být i zdrojem posměchu a vyřazení z kolektivu. Léčbou a správnou životosprávou lze projevy psoriázy mírnit, někdy ale musí na pomoc přijít i korektivní kosmetika.
