Milí přátelé,

Zatímco velkou část nemocí na první pohled nevidíte, u lupénky je to zpravidla přesně naopak. Kůže pacientů bývá pokryta nevzhlednými červenými ložisky s olupujícími se bílými šupinkami. Cílem léčby je postižení kůže pokud možno minimalizovat. Ovšem to může nějakou dobu trvat a stejně tak se může výskyt ložisek opakovaně vracet.

Lidé s lupénkou jsou oproti ostatní populaci až dvakrát více ohroženi rozvojem deprese. Vinu na tom mohou nést jednak biologické pochody, které psoriázu spouštějí, ale také častá společenská izolace těchto osob. Jak se tedy těžké skleslosti a „nenáladě“ bránit?

S tělesným nepohodlím, které s sebou přináší psoriáza neboli lupénka, se mnoho pacientů brzy sžije. Horší to bývá s psychikou. Záporné reakce okolí, zhoršení vztahů i narušené vnímání sebe samých – jak to všechno zvládnout?

Pro lupénkaře můžou být teplé měsíce dvousečným mečem. Vlhkost a sluneční záření sice uklidňují příznaky onemocnění kůže, ale klimatizace a chlór mohou naopak pokožku poškozovat. Přinášíme proto čtyři tipy, které umožňují strávit pohodovou dovolenou nejen u moře.

Stejně jako dospělí, tak i děti s kožním postižením potřebují většinou čas na to, aby se se svojí diagnózou vyrovnali. Záleží pak zejména na rodičích.

V léčbě revmatických onemocnění jsou biologická léčiva (biologika) relativní novinkou, a tak z nich mohou stále mezi pacienty přetrvávat některé zbytečné obavy. Ty nejrozšířenější v podobě mýtů shrnujeme v následujícím textu.