Milí přátelé,

Asi víte, že když vás něco zasvědí, nejde to jinak, než si místo podrbat. Co ale dělat, když potíže naberou na obrátkách a škrábání nepomáhá, spíše právě naopak?

V léčbě revmatických onemocnění jsou biologická léčiva (biologika) relativní novinkou, a tak z nich mohou stále mezi pacienty přetrvávat některé zbytečné obavy. Ty nejrozšířenější v podobě mýtů shrnujeme v následujícím textu.

Psoriáza neboli česky lupénka patří mezi častá autoimunitní onemocnění. Je velmi často spojena i s dalšími nemocemi a mezi velmi častou komplikaci patří i vznik cukrovky. Jak je ale toto riziko velké?

Podle španělských vědců prý ano! Pacienti s lupénkou, zejména ti, kteří vyžadují systémovou léčbu, mívají často sklon k nabírání hmotnosti. To představuje velké riziko nejen pro kardiovaskulární systém, ale dokonce to může ovlivnit i účinnost terapie.

Lidé trpící lupénkou to dobře znají: jednou je jejich kůže naprosto čistá, po nepříjemných projevech ani vidu. Pak ale choroba opět udeří. Proč k tomu vlastně dochází? Existují rizikové faktory, které odstartují novou vlnu kožních projevů. Říká se jim spouštěče.

Lupénka neboli psoriáza postihuje především kůži, avšak zhruba u 10–20 % pacientů se může objevit kromě kožního také kloubní postižení.