Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Pod pojmem lupénka si většinou představíme pouze suchou, šupinatou kůži. Toto onemocnění se ale může projevit i v podobě postižení kloubů, a to i bez kožních příznaků. Onemocnění kloubů v rámci lupénky je chronické a zánětlivé a postihuje až čtyřicet psoriatiků ze sta.
Není vzácností, že lidé s lupénkou trpí také některým z jiných onemocnění, které vyžaduje užívání léků. Pokud je tímto onemocněním vysoký krevní tlak, duševní choroba či hepatitida, může dojít vlivem užívané medikace ke zhoršení příznaků lupénky. Které léky jsou pro psoriatiky v tomto ohledu rizikové?
Pokožka patří k těm částem těla, které stárnou viditelně. Abychom uchovali strukturu pevnou, hladkou a jemnou co nejdéle, je nutné věnovat pleti neustálou pozornost. Nabízíme 4 tipy přímo od dermatologů.
