Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti. Látky užívané k biologické léčbě jsou zacíleny na cytokiny a snížením jejich účinků zamezí zánětu.
Co jsou to cytokiny?
Jde o molekuly, které hrají důležitou roli v mezibuněčné komunikaci. Cytokiny jsou látky produkované např. buňkami imunitního systému, které spouštějí a udržují zánětlivou reakci v místě poškození. Cytokiny dokážou ovlivnit tvorbu dalších cytokinů, jde o jakousi kaskádu, a výsledkem může být často i nekontrolovatelný zánětlivý děj, poškození buněk a tkání a v případě, že se tvorba cytokinů vymkne kontrole, i vznik autoimunitního poškození.
Mezi nejdůležitější cytokiny u revmatických nemocí patří TNFα (tumory nekrotizující faktor α), interleukin 1 (IL-1) a interleukin 6 (IL-6). Biologická léčba je zamířena právě na tyto cytokiny, u revmatických nemocí jde zejména o látky blokující účinky TNFα.
Pomocí biologické léčby je možno léčit tyto revmatické nemoci:
revmatoidní artritida,
JIA (juvenilní idiopatická artritida),
lupénka (psoriáza),
psoriatická artritida,
Bechtěrevova nemoc (ankylozující spondylitida).
Biologická léčba u revmatických onemocnění účinkuje tak, že:
blokuje signální molekuly nebo jejich receptory, a tím pádem omezuje nežádoucí zánět,
napravuje „chybnou“ imunitní reakci podpořením správných, a naopak zabráněním chybným procesům.
Účinky biologické léčby přicházejí velmi rychle, většinou se objevují v průběhu dnů až týdnů. Biologické léky zmírňují obtíže, zpomalují až zastavují průběh onemocnění a zlepšují kvalitu života pacientů.
Lupénka je úporné kožní onemocnění, při kterém dochází k přibližně desetkrát rychlejší produkci nových kožních buněk, než je běžné u zdravých lidí. Lupénku nelze zcela vyléčit, ale můžeme ji alespoň načas zklidnit například koupelemi, mastmi, fototerapií, léky a také stravou. Právě skladba jídelníčku je u lupénky velmi důležitá.
Lupénkou trpí miliony lidí po celém světě. Autoimunitní onemocnění kůže, jehož příčina není dosud známá, nevypadá ale vždy stejně. Většina lidí trpí takzvanou ložiskovou neboli plakovou lupénkou, druhou nejčastější formu představuje kapkovitá lupénka. Prozaický název této formy kožní choroby je odvozen od vzhledu vyrážky, která je po těle rozeseta jako kapky vody.
Hrdina našeho posledního videa Jan "Tráva" Trávníček, vyrazil, tak jak sliboval, dobýt obávanou nepálskou osmitisícovku - Annapurnu (8 091 m). Většina z nás má tuto horu spojenou s pohodovým filmem Jak vytrhnout velrybě stoličku a vůbec netuší, že je skutečná, nebezpečná a záludná.
O bezpečném opalování toho bylo řečeno a napsáno už mnoho – nosit klobouk, brýle s UV filtrem, používat opalovací krém s ochranným faktorem. Přesto se například ve Velké Británii počet případů rakoviny kůže za poslední dvě desetiletí zdvojnásobil a každý rok jsou hlášeny tisíce nových případů.
Červená, zanícená místa kdekoli po těle. To dobře znají všichni ti, kdo trpí lupénkou. Blýská se jim ale na lepší časy: ke slovu totiž přichází biologická léčba. Lupénka je autoimunitní onemocnění kůže, které se může objevit kdekoliv na lidském těle...
Velký poprask mezi kožními lékaři způsobila na podzim roku 2009 zpráva, že byl objeven nový lék na lupénku. Dosud se totiž mělo za to, že toto kožní onemocnění je sice léčitelné, ale nevyléčitelné. Dlouhou dobu byly jedinou dostupnou léčbou lupénky různé masti a podávání kortikoidů...
