Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Nedávno zveřejněná americká studie potvrdila následující:
Genetické změny spojené s některými moderními chorobami, například lupénkou či Crohnovou chorobou, mohou být extrémně staré.
Jejich původ je pravděpodobně u našich pradávných předků, neandertálců a takzvaných denisovanů, kteří žili před desítkami tisíc let.
Evoluční výhoda – šance na přežití
Genetická predispozice k rozvoji některých onemocnění patrně přetrvala po tak dlouhou dobu z nějakého důvodu. Tím může být skutečnost, že svému nositeli přináší vedle samotné choroby také určitou evoluční výhodu. Dobrým příkladem je onemocnění srpkovitou anémií, které sice nemocného zatěžuje chudokrevností, zároveň ho ale chrání proti malárii. Červené krvinky ve tvaru srpku totiž nemůže napadnout parazit, který nemoc vyvolává. Proto v malarických oblastech najdeme vysoké procento obyvatel trpících právě tímto onemocněním krve. Podobně i genetická náchylnost k autoimunitním onemocněním, jakými lupénka i Crohnova choroba bezpochyby jsou, mohla být v minulosti pro dotyčného příznivá. Aktivnější imunitní systém totiž mohl představovat zvýšenou ochranu proti záplavě všudypřítomných choroboplodných zárodků.
Zkoumáním a porovnáváním jednotlivých částí DNA moderního člověka a jeho předchůdců mohou vědci osvětlit genetickou historii našeho druhu. Shodné části genomu přítomné u nás i našich předků mimo jiné napovídají o společných chorobách, či alespoň náchylnosti k jejich rozvoji.
Je všeobecně známo, že projevy lupénky často vznikají po akutních virových nebo bakteriálních infekčních onemocněních. Často se jedná o infekce způsobené streptokoky, jako například hnisavou angínu, zánět středního ucha a podobně. Jiná, hlavně virová onemocnění horních cest dýchacích hrají roli spíše při opakování výsevů. Jak bakterie komplikují již vzniklé kožní projevy a jakou roli při lupénce hrají plísně?
Slunečné počasí a vyšší vlhkost vzduchu představují pro nemocné s psoriázou obvykle úlevu. Díky příznivým podmínkám často dochází ke snížení počtu ložisek a kůže je méně suchá. Čím ještě lze pokožce v letním období prospět?
Podle španělských vědců prý ano! Pacienti s lupénkou, zejména ti, kteří vyžadují systémovou léčbu, mívají často sklon k nabírání hmotnosti. To představuje velké riziko nejen pro kardiovaskulární systém, ale dokonce to může ovlivnit i účinnost terapie.
Léčba světlem neboli fototerapie má na kůži poškozenou psoriázou opravdu blahodárné účinky. Totéž se však nedá říct o chození do solárií. Pravidelnými návštěvami opalovacích záření můžete totiž značně riskovat své zdraví.
Velký poprask mezi kožními lékaři způsobila na podzim roku 2009 zpráva, že byl objeven nový lék na lupénku. Dosud se totiž mělo za to, že toto kožní onemocnění je sice léčitelné, ale nevyléčitelné. Dlouhou dobu byly jedinou dostupnou léčbou lupénky různé masti a podávání kortikoidů...
Spánek. Mozkem navozený stav, kdy se organismus může zregenerovat a zrestituovat síly. Je stále předmětem zkoumání ve spánkových laboratořích, existují i léky, které ho mají při poruchách navodit. Jakou roli hraje spánek v životě psoriatiků?
