Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Nedávno zveřejněná americká studie potvrdila následující:
Genetické změny spojené s některými moderními chorobami, například lupénkou či Crohnovou chorobou, mohou být extrémně staré.
Jejich původ je pravděpodobně u našich pradávných předků, neandertálců a takzvaných denisovanů, kteří žili před desítkami tisíc let.
Evoluční výhoda – šance na přežití
Genetická predispozice k rozvoji některých onemocnění patrně přetrvala po tak dlouhou dobu z nějakého důvodu. Tím může být skutečnost, že svému nositeli přináší vedle samotné choroby také určitou evoluční výhodu. Dobrým příkladem je onemocnění srpkovitou anémií, které sice nemocného zatěžuje chudokrevností, zároveň ho ale chrání proti malárii. Červené krvinky ve tvaru srpku totiž nemůže napadnout parazit, který nemoc vyvolává. Proto v malarických oblastech najdeme vysoké procento obyvatel trpících právě tímto onemocněním krve. Podobně i genetická náchylnost k autoimunitním onemocněním, jakými lupénka i Crohnova choroba bezpochyby jsou, mohla být v minulosti pro dotyčného příznivá. Aktivnější imunitní systém totiž mohl představovat zvýšenou ochranu proti záplavě všudypřítomných choroboplodných zárodků.
Zkoumáním a porovnáváním jednotlivých částí DNA moderního člověka a jeho předchůdců mohou vědci osvětlit genetickou historii našeho druhu. Shodné části genomu přítomné u nás i našich předků mimo jiné napovídají o společných chorobách, či alespoň náchylnosti k jejich rozvoji.
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
Lupénka se řadí mezi nejčastější chronická nevyléčitelná onemocnění. Víte, že lázeňská léčba je účinným nástrojem k omezení příznaků nemoci? V článku se mj. dozvíte, jaké konkrétní procedury jsou vhodné pro psoriatiky a také do jaké míry pacientům pomáhá pobyt u moře.
Lupénka je neinfekční onemocnění kůže. Není nakažlivé. Přesto se nemocní mohou cítit rozpačitě, když si okolí včetně kolegů, zákazníků či klientů všímá nevzhledných zarudlých kožních lézí pokrytých šupinkami loupající se kůže. Jak se vlastně psoriatik nejlépe zapojí do pracovního procesu?
Zatímco velkou část nemocí na první pohled nevidíte, u lupénky je to zpravidla přesně naopak. Kůže pacientů bývá pokryta nevzhlednými červenými ložisky s olupujícími se bílými šupinkami. Cílem léčby je postižení kůže pokud možno minimalizovat. Ovšem to může nějakou dobu trvat a stejně tak se může výskyt ložisek opakovaně vracet.
Podle španělských vědců prý ano! Pacienti s lupénkou, zejména ti, kteří vyžadují systémovou léčbu, mívají často sklon k nabírání hmotnosti. To představuje velké riziko nejen pro kardiovaskulární systém, ale dokonce to může ovlivnit i účinnost terapie.
Psoriáza je autoimunitní choroba, která způsobuje zvýšené olupování kůže. Pokud vás svědí oblast okolo uší nebo zvukovod, možná trpíte ušní formou lupénky. I s tou lze bojovat.
