Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Nedávno zveřejněná americká studie potvrdila následující:
Genetické změny spojené s některými moderními chorobami, například lupénkou či Crohnovou chorobou, mohou být extrémně staré.
Jejich původ je pravděpodobně u našich pradávných předků, neandertálců a takzvaných denisovanů, kteří žili před desítkami tisíc let.
Evoluční výhoda – šance na přežití
Genetická predispozice k rozvoji některých onemocnění patrně přetrvala po tak dlouhou dobu z nějakého důvodu. Tím může být skutečnost, že svému nositeli přináší vedle samotné choroby také určitou evoluční výhodu. Dobrým příkladem je onemocnění srpkovitou anémií, které sice nemocného zatěžuje chudokrevností, zároveň ho ale chrání proti malárii. Červené krvinky ve tvaru srpku totiž nemůže napadnout parazit, který nemoc vyvolává. Proto v malarických oblastech najdeme vysoké procento obyvatel trpících právě tímto onemocněním krve. Podobně i genetická náchylnost k autoimunitním onemocněním, jakými lupénka i Crohnova choroba bezpochyby jsou, mohla být v minulosti pro dotyčného příznivá. Aktivnější imunitní systém totiž mohl představovat zvýšenou ochranu proti záplavě všudypřítomných choroboplodných zárodků.
Zkoumáním a porovnáváním jednotlivých částí DNA moderního člověka a jeho předchůdců mohou vědci osvětlit genetickou historii našeho druhu. Shodné části genomu přítomné u nás i našich předků mimo jiné napovídají o společných chorobách, či alespoň náchylnosti k jejich rozvoji.
Lupénkou trpí miliony lidí po celém světě. Autoimunitní onemocnění kůže, jehož příčina není dosud známá, nevypadá ale vždy stejně. Většina lidí trpí takzvanou ložiskovou neboli plakovou lupénkou, druhou nejčastější formu představuje kapkovitá lupénka. Prozaický název této formy kožní choroby je odvozen od vzhledu vyrážky, která je po těle rozeseta jako kapky vody.
Revmatické nemoci je možné léčit mnoha způsoby. V některých případech ale obvykle užívané léky (chorobu modifikující léky) selhávají a nezbývá nic jiného než sáhnout po nové biologické neboli cílené léčbě. U pacientů, kterým jsou biologické léky podávány, dosahují až 70procentní účinnosti.
Se zimním obdobím logicky přichází studený a suchý vzduch, nízké teploty, málo sluníčka, a tím pádem všechno, co lupénce zrovna moc neprospívá. Zkušený pacient s lupénkou už ví, čeho se v zimě vyvarovat, a co mu naopak udělá dobře...
Lupénka je neinfekční onemocnění kůže. Není nakažlivé. Přesto se nemocní mohou cítit rozpačitě, když si okolí včetně kolegů, zákazníků či klientů všímá nevzhledných zarudlých kožních lézí pokrytých šupinkami loupající se kůže. Jak se vlastně psoriatik nejlépe zapojí do pracovního procesu?
Není vzácností, že lidé s lupénkou trpí také některým z jiných onemocnění, které vyžaduje užívání léků. Pokud je tímto onemocněním vysoký krevní tlak, duševní choroba či hepatitida, může dojít vlivem užívané medikace ke zhoršení příznaků lupénky. Které léky jsou pro psoriatiky v tomto ohledu rizikové?
Při biologické léčbě dochází k regulaci imunitního systému, a proto musí každý pacient, který je jejím potencionálním kandidátem, postoupit podrobná vyšetření odhalující probíhající infekce a zhodnocení rizik zhoršení probíhajících onemocnění. O jaká vyšetření se jedná?