Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Nedávno zveřejněná americká studie potvrdila následující:
Genetické změny spojené s některými moderními chorobami, například lupénkou či Crohnovou chorobou, mohou být extrémně staré.
Jejich původ je pravděpodobně u našich pradávných předků, neandertálců a takzvaných denisovanů, kteří žili před desítkami tisíc let.
Evoluční výhoda – šance na přežití
Genetická predispozice k rozvoji některých onemocnění patrně přetrvala po tak dlouhou dobu z nějakého důvodu. Tím může být skutečnost, že svému nositeli přináší vedle samotné choroby také určitou evoluční výhodu. Dobrým příkladem je onemocnění srpkovitou anémií, které sice nemocného zatěžuje chudokrevností, zároveň ho ale chrání proti malárii. Červené krvinky ve tvaru srpku totiž nemůže napadnout parazit, který nemoc vyvolává. Proto v malarických oblastech najdeme vysoké procento obyvatel trpících právě tímto onemocněním krve. Podobně i genetická náchylnost k autoimunitním onemocněním, jakými lupénka i Crohnova choroba bezpochyby jsou, mohla být v minulosti pro dotyčného příznivá. Aktivnější imunitní systém totiž mohl představovat zvýšenou ochranu proti záplavě všudypřítomných choroboplodných zárodků.
Zkoumáním a porovnáváním jednotlivých částí DNA moderního člověka a jeho předchůdců mohou vědci osvětlit genetickou historii našeho druhu. Shodné části genomu přítomné u nás i našich předků mimo jiné napovídají o společných chorobách, či alespoň náchylnosti k jejich rozvoji.
V České republice trpí lupénkou více než 200 000 pacientů. Z tohoto celkového počtu jde u 30 000 lidí o těžkou formu onemocnění, u které by mohla biologická léčba velmi výrazně pomoci. Zdravotní pojišťovny ale zatím odmítají proplatit tuto moderní léčebnou metodu...
Lupénka patří do skupiny autoimunitních onemocnění a je způsobována chronickým zánětem, který probíhá v postižených oblastech. Propuknout může prakticky ve kterémkoli věku a projevuje se výskytem ložisek červenohnědé kůže, která má na povrchu stříbřité olupující se šupinky. Postihuje především kůži, v některých případech ovšem přechází i na klouby (psoriatická artritida). Za jakých okolností se lupénka objevuje? A proč ji nelze zcela vyléčit? Nejen o tom jsme mluvili s doc. MUDr. Spyridonem Gkalpakiotisem, Ph.D., MBA, primářem Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.
S tělesným nepohodlím, které s sebou přináší psoriáza neboli lupénka, se mnoho pacientů brzy sžije. Horší to bývá s psychikou. Záporné reakce okolí, zhoršení vztahů i narušené vnímání sebe samých – jak to všechno zvládnout?
Pod pojmem lupénka si většinou představíme pouze suchou, šupinatou kůži. Toto onemocnění se ale může projevit i v podobě postižení kloubů, a to i bez kožních příznaků. Onemocnění kloubů v rámci lupénky je chronické a zánětlivé a postihuje až čtyřicet psoriatiků ze sta.
Přestože bylo již tolikrát řečeno, že lupénka nepatří mezi přenosná onemocnění, stále si to ještě mnoho lidí myslí. Tato a mnohé další dezinformace, kterými je tato choroba opředena, přitom komplikují život všem – zdravým i nemocným. Pravdu nabízí následující řádky.
Lupénka zatěžuje pacienty nejen nepříjemným vzhledem kůže, ale i dalšími komplikacemi, například depresemi. Jednou z méně častých komplikací této nemoci je i vyšší riziko výskytu rakoviny.
