Ke vzniku psoriázy může vést více faktorů. Jedním z nich je i určitá genetická výbava, která rozvoj tohoto chronického onemocnění usnadňuje. Podle nejnovějších výzkumů se zdá, že náchylnost k lupénce, kterou máme uloženou v genech, není v historii lidstva žádnou novinkou.
Nedávno zveřejněná americká studie potvrdila následující:
Genetické změny spojené s některými moderními chorobami, například lupénkou či Crohnovou chorobou, mohou být extrémně staré.
Jejich původ je pravděpodobně u našich pradávných předků, neandertálců a takzvaných denisovanů, kteří žili před desítkami tisíc let.
Evoluční výhoda – šance na přežití
Genetická predispozice k rozvoji některých onemocnění patrně přetrvala po tak dlouhou dobu z nějakého důvodu. Tím může být skutečnost, že svému nositeli přináší vedle samotné choroby také určitou evoluční výhodu. Dobrým příkladem je onemocnění srpkovitou anémií, které sice nemocného zatěžuje chudokrevností, zároveň ho ale chrání proti malárii. Červené krvinky ve tvaru srpku totiž nemůže napadnout parazit, který nemoc vyvolává. Proto v malarických oblastech najdeme vysoké procento obyvatel trpících právě tímto onemocněním krve. Podobně i genetická náchylnost k autoimunitním onemocněním, jakými lupénka i Crohnova choroba bezpochyby jsou, mohla být v minulosti pro dotyčného příznivá. Aktivnější imunitní systém totiž mohl představovat zvýšenou ochranu proti záplavě všudypřítomných choroboplodných zárodků.
Zkoumáním a porovnáváním jednotlivých částí DNA moderního člověka a jeho předchůdců mohou vědci osvětlit genetickou historii našeho druhu. Shodné části genomu přítomné u nás i našich předků mimo jiné napovídají o společných chorobách, či alespoň náchylnosti k jejich rozvoji.
Lupénka neboli psoriáza je chronické zánětlivé autoimunitní onemocnění kůže, které se projevuje především jejím odlupováním. Kůže se může obnovovat až sedmkrát rychleji, než je běžné u zdravých jedinců. Kromě nepříjemného a úporného svědění pacienty pochopitelně trápí nevzhledné červené fleky pokryté bílými šupinami. Není proto divu, že nemoc bývá velkou zátěží i pro psychiku pacientů.
Lupénka může člověka přimět k zamyšlení nad sebou samým a také nad tím, jak si poradí s reakcemi okolí. Může to vypadat jako takřka nepřekonatelný úkol a nástup deprese je pak běžnou reakcí. Přesto, že lupénka je nepříjemná, nemusí ovládat vaše emoce...
V zimě dostává naše pokožka „zabrat“, a to především kvůli vnějším vlivům. Velké problémy pak představuje chladný a mrazivý vzduch zejména pro osoby, které mají psoriázu. Studený vítr venku a suchý vzduch uvnitř může kůži vysušovat a zhoršit tak její stav.
O biologické léčbě a o jejím využití v léčbě mnoha obtížně léčitelných nemocí v poslední době slýcháme velmi často. Řada lékařů a pacientů nešetří superlativy a mluví o převratné metodě, která umožní vyléčit doposud neléčitelné choroby. Biologika se uplatní nejen při léčbě lupénky a psoriatické artritidy...
Pokud si myslíte, že nemáte právo rozhodovat o své léčbě, mýlíte se. Každý nemocný má mít aktivní podíl na výběru a průběhu své terapie. A není to jen otázka zvyklostí – je to dokonce zakotveno v zákoně.
Podle španělských vědců prý ano! Pacienti s lupénkou, zejména ti, kteří vyžadují systémovou léčbu, mívají často sklon k nabírání hmotnosti. To představuje velké riziko nejen pro kardiovaskulární systém, ale dokonce to může ovlivnit i účinnost terapie.
