Přestože bylo již tolikrát řečeno, že lupénka nepatří mezi přenosná onemocnění, stále si to ještě mnoho lidí myslí. Tato a mnohé další dezinformace, kterými je tato choroba opředena, přitom komplikují život všem – zdravým i nemocným. Pravdu nabízí následující řádky.
1. Lupénku můžu „chytit“
Snad nejčastěji se vyskytující mýtus doslova nabádá zdravé jedince, aby se vyvarovali blízkého kontaktu s psoriatikem. Lupénka ve skutečnosti není nakažlivé onemocnění ani není infekčního původu. Vzniká u jedinců s vrozenou dispozicí, a to na základě působení některého z možných spouštěčů, často stresu, poranění kůže či léků.
2. Psoriatici jsou lidé zanedbávající hygienu
Očista nemá se vznikem lupénky nic společného. Přestože jsou příznaky nemoci pozorovatelné na kůži, choroba samotná začíná pod jejím povrchem. Buňky, které jsou součástí imunitního systému, putují do spodních vrstev pokožky, kde rozpoutají chronický zánět. S ním pak souvisí i nadměrná tvorba nových kožních buněk a jejich nevzhledné olupování, kterému ani zvýšenou hygienou zabránit nelze.
3. Jedná se pouze o kosmetický problém
Postižení kůže zdaleka není to jediné, co psoriatiky trápí. S onemocněním se pojí také bolest, vážné onemocnění kloubů, zvýšené riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky a deprese.
4. Lupénka je dočasné onemocnění
První příznaky se nejčastěji objevují ve věku od 15 do 25 let. Choroba představuje celoživotní zdravotní problém. U nemocných se střídají období klidu s obdobími takzvaného vzplanutí, kdy dochází ke zvýraznění příznaků choroby.
5. Úplné vyléčení je možné
Podobně jako v případě jiných onemocnění i terapie lupénky zaznamenala v posledních letech výrazný pokrok, zejména v souvislosti s objevením cílené léčby. Přestože se ji daří pomocí moderních léků lépe kontrolovat, zcela vyléčit psoriázu lékaři zatím neumí.
Dnešní uspěchaný svět přímo překypuje stresem. Honička v práci či boj s chronickým onemocněním rozhodně na psychické pohodě nepřidají. Duševní rozpoložení sice na první pohled s lupénkou vůbec nesouvisí, opak je však pravdou. Víte, jak ulevit své poškozené kůži?
Zatímco velkou část nemocí na první pohled nevidíte, u lupénky je to zpravidla přesně naopak. Kůže pacientů bývá pokryta nevzhlednými červenými ložisky s olupujícími se bílými šupinkami. Cílem léčby je postižení kůže pokud možno minimalizovat. Ovšem to může nějakou dobu trvat a stejně tak se může výskyt ložisek opakovaně vracet.
Lupénka je úporné kožní onemocnění, při kterém dochází k přibližně desetkrát rychlejší produkci nových kožních buněk, než je běžné u zdravých lidí. Lupénku nelze zcela vyléčit, ale můžeme ji alespoň načas zklidnit například koupelemi, mastmi, fototerapií, léky a také stravou. Právě skladba jídelníčku je u lupénky velmi důležitá.
Onemocněním lupénkou často trpí celé rodiny, takže o jeho dědičném podkladě není pochyb. Který gen má ale onemocnění na svědomí, to bylo dlouho záhadou. Vědci nyní poodhalili roušku tajemství, která genetické příčiny psoriázy zakrývá.
Návštěva u lékaře probíhá často velmi hekticky. Spousta nových informací, nedostatek času a člověk ani neví jak a už stojí ve dveřích a loučí se se sestřičkou. Abyste se dozvěděli opravdu vše, co vás o lupénce zajímá, raději se předem připravte. S výběrem vhodných otázek pomohou následující řádky.
V médiích se objevují zprávy o zázračných rybičkách, které ožírají šupinky kůže a mohou pomoci lidem léčícím se s lupénkou. Rybičky Garra rufa, také nazývané „Doktor Ryba“, jsou využívány k takzvané ichtyoterapii – tedy doslova léčbě pomocí ryb. Poprvé byly jejich účinky popsány v tureckých lázních...
