Přestože bylo již tolikrát řečeno, že lupénka nepatří mezi přenosná onemocnění, stále si to ještě mnoho lidí myslí. Tato a mnohé další dezinformace, kterými je tato choroba opředena, přitom komplikují život všem – zdravým i nemocným. Pravdu nabízí následující řádky.

1. Lupénku můžu „chytit“

Snad nejčastěji se vyskytující mýtus doslova nabádá zdravé jedince, aby se vyvarovali blízkého kontaktu s psoriatikem. Lupénka ve skutečnosti není nakažlivé onemocnění ani není infekčního původu. Vzniká u jedinců s vrozenou dispozicí, a to na základě působení některého z možných spouštěčů, často stresu, poranění kůže či léků.

2. Psoriatici jsou lidé zanedbávající hygienu

Očista nemá se vznikem lupénky nic společného. Přestože jsou příznaky nemoci pozorovatelné na kůži, choroba samotná začíná pod jejím povrchem. Buňky, které jsou součástí imunitního systému, putují do spodních vrstev pokožky, kde rozpoutají chronický zánět. S ním pak souvisí i nadměrná tvorba nových kožních buněk a jejich nevzhledné olupování, kterému ani zvýšenou hygienou zabránit nelze.

3. Jedná se pouze o kosmetický problém

Postižení kůže zdaleka není to jediné, co psoriatiky trápí. S onemocněním se pojí také bolest, vážné onemocnění kloubů, zvýšené riziko vzniku kardiovaskulárních chorob, cukrovky a deprese.

4. Lupénka je dočasné onemocnění

První příznaky se nejčastěji objevují ve věku od 15 do 25 let. Choroba představuje celoživotní zdravotní problém. U nemocných se střídají období klidu s obdobími takzvaného vzplanutí, kdy dochází ke zvýraznění příznaků choroby.

5. Úplné vyléčení je možné

Podobně jako v případě jiných onemocnění i terapie lupénky zaznamenala v posledních letech výrazný pokrok, zejména v souvislosti s objevením cílené léčby. Přestože se ji daří pomocí moderních léků lépe kontrolovat, zcela vyléčit psoriázu lékaři zatím neumí.

(veri)

Zdroj:
www.psoriasis.org