Biologická léčba a cílená léčba jsou pojmy, které se často zaměňují. Jejich význam je však ve skutečnosti dost odlišný.
Biologická léčba je v posledních letech velkým tématem. Leckdo v ní (právem) vidí možnost, jak se zbavit chronické nemoci nebo rakoviny. Správně bychom ale měli mluvit o léčbě cílené. Proč?
Chemie, nebo biologie?
Biologický lék je jakýkoli lék, který nebyl vyroben chemicky, ale živou buňkou. Takových léků je mnoho. Od klasických antibiotik, která jsou přirozeným produktem plísní, přes výtažky léčivých rostlin až po inzulin vyráběný v geneticky upravených bakteriích. Někdy se termín biologické léky používá v užším slova smyslu jen pro léky vyrobené geneticky upravenými bakteriemi. Děsí vás genetické úpravy? V tomto případě není se čeho bát. Třeba právě v léčbě diabetu je tento výrobní postup zásadní. Jen díky němu mohou pacienti dostávat inzulin shodný s lidským, který plní svoji funkci tak, jak má.
S přesnou vizí
Cílený lék je něco úplně jiného. Je to látka, která přirozeným způsobem mění procesy, které probíhají v lidském organismu. Při cílené léčbě nejsou biologické procesy chemicky ovlivňovány, ale regulovány. K čemu to přirovnat? Představte si, že máte doma rádio, které hraje příliš hlasitě. Chemický lék by dokázal vytáhnout kabel rádia z elektrické sítě, zatímco cílená léčba by otočila knoflíkem hlasitosti doleva a nechala rádio hrát. Je vyvíjená tak, aby tělu vlastním způsobem regulovala jeden konkrétní pochod, který je při nemoci nežádoucí. Nejčastějším využitím cílené léčby je tlumení zánětu u autoimunitních chorob nebo řešení rakoviny. V obou případech dokáže velmi účinným a šetrným způsobem pomoci tělu, aby přirozeně fungovalo ke svému prospěchu.
Patříte k těm, kdo věří, že by jim cílená léčba pomohla? Ptejte se, zjišťujte, nedejte se odbýt. Možná ji máte na dosah.
Lidé trpící artritidou obvykle mohou najít uplatnění v zaměstnání. Jejich onemocnění je však může limitovat při výběru pracovního místa a mohou potřebovat specifické pracovní podmínky.
Zhruba tak by se dal charakterizovat fakt, že pokud kloubům zvláště v zimě trošku „nepřilepšíme“, důsledky by nás mohly pěkně bolet. Ve stávajícím období se zkrátka vyplatí věnovat zvýšenou pozornost výživě a nezapomínat ani na vhodné doplňky stravy.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
Na takzvanou fibromyalgii, chorobu obtěžující nemocného především trvajícími bolestmi svalů a povětšinou i celkovou únavou, bohužel dnešní medicína ještě tak úplně nevyzrála. Lékaři toto onemocnění zatím neumí zcela vyléčit, dokážou však poskytnout alespoň částečnou úlevu od potíží, které fibromyalgii provází.
Revmatoidní artritida patří mezi autoimunitní onemocnění, u kterých si dosud odborníci nejsou jisti, co přesně je způsobuje. Dosud je známo několik rizikových faktorů, včetně genetických, které se na vzniku revmatoidní artritidy podílejí. Jak ale přesně ke spuštění chorobného procesu dochází, zatím nikdo neví.
Revmatické nemoci jsou chronické zánětlivé choroby, při nichž se imunitní systém obrátí proti vlastnímu tělu. Řadíme mezi ně více než stovku různých onemocnění, která postihují nejenom pohybový aparát, ale i další orgánové systémy. I přesto, že nejde o vzácné nemoci, panuje o nich celá řada mýtů.
