Biologická léčba a cílená léčba jsou pojmy, které se často zaměňují. Jejich význam je však ve skutečnosti dost odlišný.
Biologická léčba je v posledních letech velkým tématem. Leckdo v ní (právem) vidí možnost, jak se zbavit chronické nemoci nebo rakoviny. Správně bychom ale měli mluvit o léčbě cílené. Proč?
Chemie, nebo biologie?
Biologický lék je jakýkoli lék, který nebyl vyroben chemicky, ale živou buňkou. Takových léků je mnoho. Od klasických antibiotik, která jsou přirozeným produktem plísní, přes výtažky léčivých rostlin až po inzulin vyráběný v geneticky upravených bakteriích. Někdy se termín biologické léky používá v užším slova smyslu jen pro léky vyrobené geneticky upravenými bakteriemi. Děsí vás genetické úpravy? V tomto případě není se čeho bát. Třeba právě v léčbě diabetu je tento výrobní postup zásadní. Jen díky němu mohou pacienti dostávat inzulin shodný s lidským, který plní svoji funkci tak, jak má.
S přesnou vizí
Cílený lék je něco úplně jiného. Je to látka, která přirozeným způsobem mění procesy, které probíhají v lidském organismu. Při cílené léčbě nejsou biologické procesy chemicky ovlivňovány, ale regulovány. K čemu to přirovnat? Představte si, že máte doma rádio, které hraje příliš hlasitě. Chemický lék by dokázal vytáhnout kabel rádia z elektrické sítě, zatímco cílená léčba by otočila knoflíkem hlasitosti doleva a nechala rádio hrát. Je vyvíjená tak, aby tělu vlastním způsobem regulovala jeden konkrétní pochod, který je při nemoci nežádoucí. Nejčastějším využitím cílené léčby je tlumení zánětu u autoimunitních chorob nebo řešení rakoviny. V obou případech dokáže velmi účinným a šetrným způsobem pomoci tělu, aby přirozeně fungovalo ke svému prospěchu.
Patříte k těm, kdo věří, že by jim cílená léčba pomohla? Ptejte se, zjišťujte, nedejte se odbýt. Možná ji máte na dosah.
Hned poté, co vám stanoví diagnózu revmatického onemocnění, se možná budete bránit zahájení agresivní léčby, když vlastně ještě nemáte až tak vážné potíže. Nebojte se v tom případě uposlechnout rady lékaře, je to pro vaše dobro.
Velká část z více než 80 tisíc lidí, které u nás trápí revmatická onemocnění, je v produktivním věku, v podobě juvenilní idiopatické artritidy se ale vyskytují i u dětí. Potřebnou změnu pohledu na současnou léčbu revmatoidní artritidy nastartovala kampaň Revma výzva, díky níž se podařilo prosadit úhradu biologické léčby už ve stadiu střední závažnosti onemocnění. Jak moc důležitý je tento krok pro pacienty a co dalšího jim pomáhá, se dozvíte v rozhovoru s Editou Müllerovou, předsedkyní pacientské organizace Revma Liga Česká republika, z.s.
Pro lidské tělo je obecně výhodnější získávat vitamíny a minerály z jídla než z tzv. doplňků. Chybění či nedostatek některých z těchto důležitých prvků se mimo jiné zdá být spojeno i s rychlejším postupem revmatoidní artritidy. Nabízíme seznam toho, co by našemu organismu nemělo chybět.
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Pod pojmem revmatoidní artritida si nejčastěji představujeme onemocnění, které trápí hlavně malé klouby rukou a zápěstí. Tato choroba se však může projevit na mnoha místech těla, nevyjímaje velké klouby v rameni, koleni nebo kyčli.
Neexistuje jeden jediný test, pomocí kterého by lékaři dokázali diagnostikovat revmatoidní artritidu. Důležitou roli při určování této nemoci ale hrají krevní rozbory. Prozradíme, které hodnoty lékaře zajímají a co vše se díky krvi mohou o vaší chorobě dozvědět.
