Biologická léčba a cílená léčba jsou pojmy, které se často zaměňují. Jejich význam je však ve skutečnosti dost odlišný.
Biologická léčba je v posledních letech velkým tématem. Leckdo v ní (právem) vidí možnost, jak se zbavit chronické nemoci nebo rakoviny. Správně bychom ale měli mluvit o léčbě cílené. Proč?
Chemie, nebo biologie?
Biologický lék je jakýkoli lék, který nebyl vyroben chemicky, ale živou buňkou. Takových léků je mnoho. Od klasických antibiotik, která jsou přirozeným produktem plísní, přes výtažky léčivých rostlin až po inzulin vyráběný v geneticky upravených bakteriích. Někdy se termín biologické léky používá v užším slova smyslu jen pro léky vyrobené geneticky upravenými bakteriemi. Děsí vás genetické úpravy? V tomto případě není se čeho bát. Třeba právě v léčbě diabetu je tento výrobní postup zásadní. Jen díky němu mohou pacienti dostávat inzulin shodný s lidským, který plní svoji funkci tak, jak má.
S přesnou vizí
Cílený lék je něco úplně jiného. Je to látka, která přirozeným způsobem mění procesy, které probíhají v lidském organismu. Při cílené léčbě nejsou biologické procesy chemicky ovlivňovány, ale regulovány. K čemu to přirovnat? Představte si, že máte doma rádio, které hraje příliš hlasitě. Chemický lék by dokázal vytáhnout kabel rádia z elektrické sítě, zatímco cílená léčba by otočila knoflíkem hlasitosti doleva a nechala rádio hrát. Je vyvíjená tak, aby tělu vlastním způsobem regulovala jeden konkrétní pochod, který je při nemoci nežádoucí. Nejčastějším využitím cílené léčby je tlumení zánětu u autoimunitních chorob nebo řešení rakoviny. V obou případech dokáže velmi účinným a šetrným způsobem pomoci tělu, aby přirozeně fungovalo ke svému prospěchu.
Patříte k těm, kdo věří, že by jim cílená léčba pomohla? Ptejte se, zjišťujte, nedejte se odbýt. Možná ji máte na dosah.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Revmatické nemoci jsou závažný zdravotní problém, o tom není sporu. Některé z nich však představují pro svého nositele také břemeno estetické. Patří k nim i systémová sklerodermie.
Názvem vaskulitidy se označuje skupina vzácných onemocnění, jejichž společným znakem je zánět cév. Mohou se vyskytovat samostatně, ale také doprovázet například revmatoidní artritidu.
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Vyšší konzumace vlákniny má příznivý vliv na stav zánětu při revmatických nemocech. Tyto překvapivé výsledky přinesli američtí vědci. Vláknina prospívá srdci, může předejít některým nádorům a zlepšuje trávení.
