Biologická léčba a cílená léčba jsou pojmy, které se často zaměňují. Jejich význam je však ve skutečnosti dost odlišný.
Biologická léčba je v posledních letech velkým tématem. Leckdo v ní (právem) vidí možnost, jak se zbavit chronické nemoci nebo rakoviny. Správně bychom ale měli mluvit o léčbě cílené. Proč?
Chemie, nebo biologie?
Biologický lék je jakýkoli lék, který nebyl vyroben chemicky, ale živou buňkou. Takových léků je mnoho. Od klasických antibiotik, která jsou přirozeným produktem plísní, přes výtažky léčivých rostlin až po inzulin vyráběný v geneticky upravených bakteriích. Někdy se termín biologické léky používá v užším slova smyslu jen pro léky vyrobené geneticky upravenými bakteriemi. Děsí vás genetické úpravy? V tomto případě není se čeho bát. Třeba právě v léčbě diabetu je tento výrobní postup zásadní. Jen díky němu mohou pacienti dostávat inzulin shodný s lidským, který plní svoji funkci tak, jak má.
S přesnou vizí
Cílený lék je něco úplně jiného. Je to látka, která přirozeným způsobem mění procesy, které probíhají v lidském organismu. Při cílené léčbě nejsou biologické procesy chemicky ovlivňovány, ale regulovány. K čemu to přirovnat? Představte si, že máte doma rádio, které hraje příliš hlasitě. Chemický lék by dokázal vytáhnout kabel rádia z elektrické sítě, zatímco cílená léčba by otočila knoflíkem hlasitosti doleva a nechala rádio hrát. Je vyvíjená tak, aby tělu vlastním způsobem regulovala jeden konkrétní pochod, který je při nemoci nežádoucí. Nejčastějším využitím cílené léčby je tlumení zánětu u autoimunitních chorob nebo řešení rakoviny. V obou případech dokáže velmi účinným a šetrným způsobem pomoci tělu, aby přirozeně fungovalo ke svému prospěchu.
Patříte k těm, kdo věří, že by jim cílená léčba pomohla? Ptejte se, zjišťujte, nedejte se odbýt. Možná ji máte na dosah.
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
Zavedení biologických léčiv přineslo mnohým nemocným novou naději a zásadní změnu. Počet pacientů léčených těmito moderními a vysoce účinnými preparáty stále roste – jen od roku 2005 do roku 2009 stoupl téměř desetinásobně.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Děti s juvenilní idiopatickou artritidou trpí bolestmi, otoky a zhoršením hybnosti kloubů. Jedním z příznaků této nemoci bývá také únava. Napovíme, jak malého pacienta podpořit a čím mu vrátit chuť do života.
Práce je často pro lidi s revmatoidní artritidou místem, kde alespoň na čas zapomenou na bolest a únavu. Dříve zvládali své pracovní povinnosti jen stěží, dnes spousta z nich v práci pokračuje díky novějším a účinnějším lékům. A také díky pochopení ze strany zaměstnavatelů.
Někteří lidé musejí užívat silné léky proti bolesti. Většinou si na ně nebezpečnou, život ohrožující závislost nevypěstují. Jisté riziko ovšem existuje.
