Kloubní náhrady: snáší je lépe lidé trpící revmatem, nebo ti s osteoartrózou?
16. 8. 2013
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Se zvyšujícím se věkem se klouby opotřebovávají, omezuje se jejich
pohyblivost. Kloubní náhrady jsou tak šancí, jak být i ve stáří mobilní a
bez bolestí. Vědce nyní zajímá, zda jsou revmatoidní artritici nějak
znevýhodněni oproti lidem s osteoartrózou.
Endoprotézy nejsou bez rizika
27
milionů Američanů starších 25 let trpí osteoartrózou a 1,3 milionu
dospělých v USA žije s revmatoidní artritidou – tedy autoimunitním
onemocněním postihujícím především pohybový aparát. Totální endoprotéza
neboli úplná náhrada určitého kloubu umělou náhradou, je relativně
bezpečná metoda. Přesto se vyskytly případy se závažnými pooperačními
komplikacemi, mezi něž patří:
infekce,
dislokace kloubní náhrady,
krevní sraženiny (zde hrozí riziko zanesení do plic s následnou plicní embolií),
úmrtí.
Kdo je více ohrožen
Studie srovnávající výskyt komplikací přinesly zajímavé výsledky.
Pacienti s revmatoidní artritidou jsou ohroženi vyšším rizikem výskytu pooperačních infekcí po náhradě kolenního kloubu a vyšší možností kloubní dislokace po náhradě kyčelního kloubu.
Naopak při reoperaci náhrady kolenního kloubu měli lidé s revmatoidní artritidou menší bolesti a lepší funkci a byli do dvou let po operaci více spokojení.
Při reoperacích náhrad kyčle zaznamenali pacienti léčeni pro revmatoidní artritidu zhoršení, či dokonce znovuvzplanutí základní diagnózy. Pravděpodobně je to proto, že nejsou schopni vykonávat rehabilitaci, protože se necítí dobře.
Vědci zato nenašli rozdíl mezi sledovanými skupinami při pátrání po vyšším riziku krevních sraženin.
Faktem
zůstává, že je i nadále důležité pokračovat ve studiích, které
srovnávají rozdíly pooperačních výsledků a pooperační adaptace mezi
pacienty s revmatoidní artritidou a osteoartrózou. Hlavně proto, aby se
mohla neustále zvyšovat kvalita péče a míra prevence u těchto nemocných.
Ačkoliv „revma“ je běžně dáváno do souvislosti s vyšším věkem, toto spojení není zcela namístě. Typickým příkladem je juvenilní idiopatická artritida, která je jedním z nejčastějších revmatických onemocnění u dětí.
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Cvičení jogínských ásan vás zbaví nejen stresu. Dokáže totiž pomoci i v případě, že trpíte revmatoidní artritidou. Pro nemocné je cvičení často nepříjemné, protože při něm cítí bolest a ztuhlost kloubů. Právě pohyb je ale jedním z nejlepších prostředků, jak s revmatoidní artritidou zatočit.
Podzim přichází. Padá listí, postupně se ochlazuje a my si můžeme užívat poslední teplé paprsky před příchodem zimy. Někteří z nás se však s příchodem podzimu potýkají i s nedostatkem energie a bolestmi kloubů. To nejjednodušší, co proti tomu můžete udělat, je jít na procházku.
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
