Cílená terapie: nejen léčba, ale i ochrana před ztrátou zaměstnání?
6. 8. 2013
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou
léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce
stejně často, jako když podstupují klasickou terapii. Co se zaměstnání
týká, jsou si tedy oba procesy podobné.
Délka neschopenky
Výzkumníci
z Karolinska institutu ve Švédsku vybrali náhodně skupinu 204 pacientů,
u kterých se ani po třech nebo čtyřech měsících léčby metotrexátem
nepodařilo dostat nemoc na přijatelně nízkou aktivitu.
Rozdělili je na dvě skupiny – první byla léčena cílenou biologickou terapií pomocí antiTNF protilátky (infliximab) a druhá dostávala klasickou terapii (sulfasalazin + hydrochychlorochin).
Zpočátku nebyl u pacientů žádný rozdíl a členové obou skupin museli mít kvůli svému zdravotnímu stavu průměrně 17 dní v měsíci volno z práce.
Po 21 měsících léčby došlo ke snížení počtu ztracených pracovních dní u pacientů na biologické terapii na asi 4,9 dne za měsíc, zatímco u klasicky léčených lidí na 6,2 dne.
Výsledky této studie tedy v žádném směru nijak výrazně nevyzdvihují biologickou léčbu nad klasickou.
Stav podobný
Závěry
byly publikovány v časopise JAMA Internal Medicine. Autoři studie
tvrdí, že časná agresivní léčba u pacientů s revmatoidní artritidou
částečně předchází trendu narůstání ztracených pracovních dní. I přesto,
že při léčbě infliximabem byla mnohem lepší kontrola nemoci v průběhu
jednoho roku a lepší radiologické nálezy po dvou letech, tak nedošlo
k nijak významnému snížení počtu ztracených dní v práci.
Řečník
pro Arthritis Research UK (propagovali a vyvíjeli antiTNF terapii)
nakonec konstatoval: „Pokud jsou lidé s revmatoidní artritidou na
terapii, která je účinná při snižování zánětu a bolesti, pak je významný
ekonomický benefit, jsou-li schopni se vrátit do práce nezávisle na
léčbě, kterou dostávají.“
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Nová skupina léčivých přípravků určená pro léčbu artritidy se nazývá inhibitory Janusovy kinázy. Tyto léky mají jednu velkou výhodu – mohou se užívat ústy, takže je uvítá každý revmatik, kterému vadí pravidelné injekce.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Ačkoliv juvenilní idiopatickou artritidou trpí především děti a v dospělosti se upravuje, nese s sebou tato nemoc další rizika. Lidé, kteří ji v mládí prodělali, nemohou vykonávat všechny činnosti a povolání jako zdravá populace.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
