Cílená terapie: nejen léčba, ale i ochrana před ztrátou zaměstnání?
6. 8. 2013
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou
léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce
stejně často, jako když podstupují klasickou terapii. Co se zaměstnání
týká, jsou si tedy oba procesy podobné.
Délka neschopenky
Výzkumníci
z Karolinska institutu ve Švédsku vybrali náhodně skupinu 204 pacientů,
u kterých se ani po třech nebo čtyřech měsících léčby metotrexátem
nepodařilo dostat nemoc na přijatelně nízkou aktivitu.
Rozdělili je na dvě skupiny – první byla léčena cílenou biologickou terapií pomocí antiTNF protilátky (infliximab) a druhá dostávala klasickou terapii (sulfasalazin + hydrochychlorochin).
Zpočátku nebyl u pacientů žádný rozdíl a členové obou skupin museli mít kvůli svému zdravotnímu stavu průměrně 17 dní v měsíci volno z práce.
Po 21 měsících léčby došlo ke snížení počtu ztracených pracovních dní u pacientů na biologické terapii na asi 4,9 dne za měsíc, zatímco u klasicky léčených lidí na 6,2 dne.
Výsledky této studie tedy v žádném směru nijak výrazně nevyzdvihují biologickou léčbu nad klasickou.
Stav podobný
Závěry
byly publikovány v časopise JAMA Internal Medicine. Autoři studie
tvrdí, že časná agresivní léčba u pacientů s revmatoidní artritidou
částečně předchází trendu narůstání ztracených pracovních dní. I přesto,
že při léčbě infliximabem byla mnohem lepší kontrola nemoci v průběhu
jednoho roku a lepší radiologické nálezy po dvou letech, tak nedošlo
k nijak významnému snížení počtu ztracených dní v práci.
Řečník
pro Arthritis Research UK (propagovali a vyvíjeli antiTNF terapii)
nakonec konstatoval: „Pokud jsou lidé s revmatoidní artritidou na
terapii, která je účinná při snižování zánětu a bolesti, pak je významný
ekonomický benefit, jsou-li schopni se vrátit do práce nezávisle na
léčbě, kterou dostávají.“
Sexualita je nedílnou součástí člověka. Prolíná se zde naše fyzické zdraví se zdravím psychickým i s našimi emocemi. Je úzce propojena s kvalitou našeho života a s naším vnímáním sebe sama, sebepojetím i sebevědomím. Život s artritidou, která s sebou nese bolest, ztuhlost, únavu, deprese, omezení pohybů i fyzických sil, může snižovat sexuální touhu a ovlivnit i to, jak si sex (ne)dokážeme užít.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Máte artritidu a myslíte si, že další onemocnění vás už nemůže potkat? Přičítáte každou bolest, která vás postihne, právě artritidě? Bohužel se můžete mýlit. Jedním z nejčastějších onemocnění, které se s artritidou pojí, je totiž osteoporóza, a i při ní se setkáte s bolestmi kloubů a kostí.
Revmatoidní artritida se v České republice objevuje u jednoho procenta populace. Postihuje tak zhruba sto tisíc lidí. Nejčastěji tímto zánětlivým onemocněním trpí ženy, které mají dědičné predispozice. V pořadu U lékaře o revmatoidní artritidě mluvil profesor Jiří Vencovský - předseda české revmatologické společnosti Jana Evangelisty Purkyněho, který zároveň pracuje v revmatologickém ústavu v Praze.
Letní vedra často bývají větším zabijákem než blesky, vichry nebo povodně dohromady. Mnoha lidem s revmatoidní artritidou přináší právě horké počasí spoustu nepříjemností.
Zda se u člověka během života rozvine revmatoidní artritida, či nikoliv, to může ovlivnit řada okolností. Vedle těch genetických hraje roli mnoho faktorů vnějších. Jedním z nich je zřejmě i skutečnost, zda žena v minulosti kojila, nebo ne. Alespoň to tvrdí nedávno provedená čínská studie.