Cílená terapie: nejen léčba, ale i ochrana před ztrátou zaměstnání?
6. 8. 2013
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce stejně často, jako když podstupují klasickou terapii.
Podle nové studie si pacienti s revmatoidní artritidou, kteří jsou
léčeni cílenou léčbou v časných stadiích nemoci, musí vzít volno z práce
stejně často, jako když podstupují klasickou terapii. Co se zaměstnání
týká, jsou si tedy oba procesy podobné.
Délka neschopenky
Výzkumníci
z Karolinska institutu ve Švédsku vybrali náhodně skupinu 204 pacientů,
u kterých se ani po třech nebo čtyřech měsících léčby metotrexátem
nepodařilo dostat nemoc na přijatelně nízkou aktivitu.
Rozdělili je na dvě skupiny – první byla léčena cílenou biologickou terapií pomocí antiTNF protilátky (infliximab) a druhá dostávala klasickou terapii (sulfasalazin + hydrochychlorochin).
Zpočátku nebyl u pacientů žádný rozdíl a členové obou skupin museli mít kvůli svému zdravotnímu stavu průměrně 17 dní v měsíci volno z práce.
Po 21 měsících léčby došlo ke snížení počtu ztracených pracovních dní u pacientů na biologické terapii na asi 4,9 dne za měsíc, zatímco u klasicky léčených lidí na 6,2 dne.
Výsledky této studie tedy v žádném směru nijak výrazně nevyzdvihují biologickou léčbu nad klasickou.
Stav podobný
Závěry
byly publikovány v časopise JAMA Internal Medicine. Autoři studie
tvrdí, že časná agresivní léčba u pacientů s revmatoidní artritidou
částečně předchází trendu narůstání ztracených pracovních dní. I přesto,
že při léčbě infliximabem byla mnohem lepší kontrola nemoci v průběhu
jednoho roku a lepší radiologické nálezy po dvou letech, tak nedošlo
k nijak významnému snížení počtu ztracených dní v práci.
Řečník
pro Arthritis Research UK (propagovali a vyvíjeli antiTNF terapii)
nakonec konstatoval: „Pokud jsou lidé s revmatoidní artritidou na
terapii, která je účinná při snižování zánětu a bolesti, pak je významný
ekonomický benefit, jsou-li schopni se vrátit do práce nezávisle na
léčbě, kterou dostávají.“
Zatímco například revmatoidní artritida je poměrně časté a také známé onemocnění, u něhož mohou od loňského roku lékaři svým pacientům již od středně těžkého stadia předepisovat biologickou léčbu, u systémové sklerodermie (SS) je to jinak. Tato revmatická nemoc je vzácná, její projevy jsou velmi různorodé, a proto bývá diagnostika choroby zdlouhavá a obtížná. Jde přitom o velmi závažné onemocnění, což demonstruje také příběh 41leté pacientky Michaely Linkové.
Máte artritidu a myslíte si, že další onemocnění vás už nemůže potkat? Přičítáte každou bolest, která vás postihne, právě artritidě? Bohužel se můžete mýlit. Jedním z nejčastějších onemocnění, které se s artritidou pojí, je totiž osteoporóza, a i při ní se setkáte s bolestmi kloubů a kostí.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
Většinou platí, že jak se cítíme po probuzení, takový bude i celý den. Vezměte si proto k srdci následující rady – některým nepříjemnostem se možná nevyhnete, ale náladu si díky nim můžete zlepšit hned po ránu.
Sjögrenův syndrom patří mezi další členy rodiny autoimunitních chorob. Sice není jednou z těch nejčastějších, ale i přesto svým majitelům dokáže velmi znepříjemnit život. Jedná se o poruchu funkce žláz se zevní sekrecí, jako jsou například slinné nebo slzné žlázy.
Bolest v dolní části zad, ranní ztuhlost, záněty končetinových kloubů a svalových úponů, ale také poruchy vidění. Poměrně vzácná forma autoimunitního onemocnění páteřních kloubů může mít řadu projevů, které nemusí vést ke stanovení správné diagnózy. Obzvláště když na rentgenových snímcích nejsou patrné zánětlivé změny v oblasti páteře.
