Biologika u dětí: pomáhají malým pacientům s nemocnými klouby
1. 6. 2016
Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?
Podobně jako u dospělých také u dětí se v léčbě artritidy využívají takzvané TNF inhibitory. Působí na principu cílené blokády imunitních reakcí. Ty podněcují autoimunitní zánět a přispívají tak ke vzniku vlastních obtíží, kterými dítě s juvenilní idiopatickou artritidou trpí. Cílená léčba se uplatňuje v terapii středně těžkých a těžkých forem onemocnění. Především pak u dětí, které netolerovaly terapii klasickou nebo u nichž tato léčba nevedla ke kýženým výsledkům. Před nasazením biologik musí být vyloučen:
imunodeficit (nedostatečnost imunitního systému),
porucha jaterních funkcí,
přítomnost skryté tuberkulózy,
nádorové onemocnění.
Cílená léčba je schopna dítěti ulevit od nepříjemných obtíží, ale také zpomalit, nebo dokonce zastavit zhoršování onemocnění. Tím se předchází závažnému poškození kloubů a případné invaliditě.
Nežádoucí účinky mírné
Provedené studie prokázaly, že nejčastěji se vyskytující nechtěné dopady léku jsou obvykle mírné a přechodné. Patří mezi ně:
nevolnost,
místní reakce po vpichu (svědění, začervenání, otok),
nezávažné infekce (např. horních cest dýchacích nebo močového měchýře).
Pod dohledem
Existuje však i riziko vzácných komplikací. Může jít o rozvoj závažnější infekce, krevních, nádorových nebo jiných autoimunitních a neurologických onemocnění či poškození jater. Také z tohoto důvodu je nutné, aby dítě docházelo na pravidelné kontroly k lékaři. Ten vedle efektu léčby dohlíží též na její bezpečnost.
I přes možná rizika, která s sebou cílená léčba nese, lze říci, že je její zavedení do praxe pro malé pacienty velikým přínosem. Mnohdy je totiž schopna zabránit velkým ortopedickým výkonům, které byly u takto nemocných dětí v minulosti prováděny daleko častěji.
Zánětlivé autoimunitní onemocnění revmatoidní artritida ovlivňuje nemocné po všech stránkách. Mají bolesti, zejména zad a kloubů, bývají unavení, a proto obvykle musí výrazně ubrat ze svého životního tempa. Pochopitelně se to týká i zaměstnání. Říci, či neříci o své nemoci zaměstnavateli? Žádat o snížený úvazek? Případně změnit kvalifikaci? To vše a mnoho dalšího pacienti řeší, jak vyplývá i z příběhů dvou mladých žen s revmatickou nemocí.
Podzim přichází. Padá listí, postupně se ochlazuje a my si můžeme užívat poslední teplé paprsky před příchodem zimy. Někteří z nás se však s příchodem podzimu potýkají i s nedostatkem energie a bolestmi kloubů. To nejjednodušší, co proti tomu můžete udělat, je jít na procházku.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Pravidelné cvičení utužuje fyzické i psychické zdraví. Toto pravidlo platí dvojnásob pro jedince trpící revmatoidní artritidou. Vědecké výzkumy totiž ukazují, že pohyb zlepšuje pohyblivost kloubů, brání rozvoji svalové slabosti a přispívá k udržení duševní pohody.
