Biologika u dětí: pomáhají malým pacientům s nemocnými klouby

Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?

Podobně jako u dospělých také u dětí se v léčbě artritidy využívají takzvané TNF inhibitory. Působí na principu cílené blokády imunitních reakcí. Ty podněcují autoimunitní zánět a přispívají tak ke vzniku vlastních obtíží, kterými dítě s juvenilní idiopatickou artritidou trpí. Cílená léčba se uplatňuje v terapii středně těžkých a těžkých forem onemocnění. Především pak u dětí, které netolerovaly terapii klasickou nebo u nichž tato léčba nevedla ke kýženým výsledkům. Před nasazením biologik musí být vyloučen:

• imunodeficit (nedostatečnost imunitního systému),
• porucha jaterních funkcí,
• přítomnost skryté tuberkulózy,
• nádorové onemocnění.

Cílená léčba je schopna dítěti ulevit od nepříjemných obtíží, ale také zpomalit, nebo dokonce zastavit zhoršování onemocnění. Tím se předchází závažnému poškození kloubů a případné invaliditě.

Nežádoucí účinky mírné

Provedené studie prokázaly, že nejčastěji se vyskytující nechtěné dopady léku jsou obvykle mírné a přechodné. Patří mezi ně:

• nevolnost,
• místní reakce po vpichu (svědění, začervenání, otok),
• nezávažné infekce (např. horních cest dýchacích nebo močového měchýře).

Pod dohledem

Existuje však i riziko vzácných komplikací. Může jít o rozvoj závažnější infekce, krevních, nádorových nebo jiných autoimunitních a neurologických onemocnění či poškození jater. Také z tohoto důvodu je nutné, aby dítě docházelo na pravidelné kontroly k lékaři. Ten vedle efektu léčby dohlíží též na její bezpečnost.

I přes možná rizika, která s sebou cílená léčba nese, lze říci, že je její zavedení do praxe pro malé pacienty velikým přínosem. Mnohdy je totiž schopna zabránit velkým ortopedickým výkonům, které byly u takto nemocných dětí v minulosti prováděny daleko častěji.

(veri)

Zdroje:
www.medscape.com
www.webmd.com
www.pediatriepropraxi.cz