Biologika u dětí: pomáhají malým pacientům s nemocnými klouby
1. 6. 2016
Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?
Podobně jako u dospělých také u dětí se v léčbě artritidy využívají takzvané TNF inhibitory. Působí na principu cílené blokády imunitních reakcí. Ty podněcují autoimunitní zánět a přispívají tak ke vzniku vlastních obtíží, kterými dítě s juvenilní idiopatickou artritidou trpí. Cílená léčba se uplatňuje v terapii středně těžkých a těžkých forem onemocnění. Především pak u dětí, které netolerovaly terapii klasickou nebo u nichž tato léčba nevedla ke kýženým výsledkům. Před nasazením biologik musí být vyloučen:
imunodeficit (nedostatečnost imunitního systému),
porucha jaterních funkcí,
přítomnost skryté tuberkulózy,
nádorové onemocnění.
Cílená léčba je schopna dítěti ulevit od nepříjemných obtíží, ale také zpomalit, nebo dokonce zastavit zhoršování onemocnění. Tím se předchází závažnému poškození kloubů a případné invaliditě.
Nežádoucí účinky mírné
Provedené studie prokázaly, že nejčastěji se vyskytující nechtěné dopady léku jsou obvykle mírné a přechodné. Patří mezi ně:
nevolnost,
místní reakce po vpichu (svědění, začervenání, otok),
nezávažné infekce (např. horních cest dýchacích nebo močového měchýře).
Pod dohledem
Existuje však i riziko vzácných komplikací. Může jít o rozvoj závažnější infekce, krevních, nádorových nebo jiných autoimunitních a neurologických onemocnění či poškození jater. Také z tohoto důvodu je nutné, aby dítě docházelo na pravidelné kontroly k lékaři. Ten vedle efektu léčby dohlíží též na její bezpečnost.
I přes možná rizika, která s sebou cílená léčba nese, lze říci, že je její zavedení do praxe pro malé pacienty velikým přínosem. Mnohdy je totiž schopna zabránit velkým ortopedickým výkonům, které byly u takto nemocných dětí v minulosti prováděny daleko častěji.
Dítě s chronickým onemocněním by mělo mít při návratu do školy po dlouhé absenci realistické cíle. Snaha za každou cenu okamžitě dohnat všechno zmeškané učivo a mít ty nejlepší známky může pro dítě představovat poměrně velký stres, který opět zhorší průběh nemoci. Nemoc by neměla dítě nijak omezovat...
Neohebnost kloubů provázející vstávání představuje jeden z nejtypičtějších příznaků artritidy. Potíže mohou trvat i déle než hodinu. Člověk pociťuje tuhost prstů na rukou a není schopen ohnout drobné klouby v pěst. Jak se rychle dostat do formy?
Velká část z více než 80 tisíc lidí, které u nás trápí revmatická onemocnění, je v produktivním věku, v podobě juvenilní idiopatické artritidy se ale vyskytují i u dětí. Potřebnou změnu pohledu na současnou léčbu revmatoidní artritidy nastartovala kampaň Revma výzva, díky níž se podařilo prosadit úhradu biologické léčby už ve stadiu střední závažnosti onemocnění. Jak moc důležitý je tento krok pro pacienty a co dalšího jim pomáhá, se dozvíte v rozhovoru s Editou Müllerovou, předsedkyní pacientské organizace Revma Liga Česká republika, z.s.
Přestože je revmatoidní artritida v první řadě kloubním onemocněním, nezřídka ovlivňuje také psychiku nemocného. Kromě skutečnosti, že se jedná o chronickou a obtížně léčitelnou chorobu, mohou k jistým duševním neduhům přispívat také některé léky.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Léčba je vždy o spolupráci mezi lékařem a pacientem. A žádná úspěšná spolupráce se neobejde bez otevřené komunikace. Ani v případě revmatoidní artritidy tomu není jinak. Velmi pomůže, pokud budeme při pravidelných návštěvách v ordinaci upřímně mluvit o všech těžkostech, obavách a očekáváních spojených s nemocí a léčbou.
