Revma se nevyhýbá ani dětem. Příznaky jsou ale jiné než v dospělosti
14. 4. 2014
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Revma je po skupině alergických onemocnění (včetně astmatu) a po
cukrovce třetím nejčastějším onemocněním dětského věku. U dětí stojí na
rozdíl od dospělých v popředí zánětlivé projevy, zatímco opotřebení a
degenerace kloubů většinou chybí. Revma a s ním spojený zánět může
trvale poškodit kosti i klouby. Ohrožen je i dětský růst, děti
neprospívají.
Dětská nemoc kloubů
Podle průběhu je možné revmatická dětská onemocnění rozdělit do dvou skupin: akutní revma je přibližně desetkrát častější než nemoc s chronickým průběhem. Obě formy postihují klouby a pojivové tkáně, proto je revma také známé jako artritida. Chronické formy revma mohou způsobit trvalé poškození kloubů. Nejčastější diagnózou z této skupiny je takzvaná juvenilní idiopatická artritida (JIA), dříve známá pod názvem juvenilní chronická artritida.
Oba
pojmy společně označují různé typy dětského zánětlivého onemocnění
kloubů a pojivové tkáně začínajícího před 16. rokem věku. Podle věku
nemocných dětí a pohlaví, počtu zasažených kloubů, postižení očí a
vnitřních orgánů se dále rozlišují různé formy dětského revmatu.
Kdo za revma může? Geny i další hráči
Příčiny,
které revmatické onemocnění u dětí spouštějí, jsou zatím ještě málo
prozkoumány. Důležitý je vliv dědičnosti, na vzniku nemoci se
spolupodílejí ale i další faktory. Spouštěčem bývá často infekce.
Když se imunitní systém splete…
Normálně
chrání organismus před cizími viry a bakteriemi armáda imunitních
buněk, které uvolňují do krve bohatý arzenál svých působků. Pokud ale
imunitní systém zareaguje chybně, obrátí se tyto zbraně proti vlastním
tkáním. U JIA jde o chrupavku, která je v důsledku imunitní reakce
postižena zánětem. Tvoří se nadbytek synoviální tekutiny –
kloubního mazu. Zánětem jsou kromě kloubů postiženy i kosti, šlachy a
vazy. Postižené klouby jsou teplé, oteklé, bolestivé a rozsah pohybu je
omezený.
Mezi další projevy nemoci patří horečka, únava a chudokrevnost.
Čím dříve je dětské revma léčeno, tím jsou lepší i výsledky terapie.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Nejsnazším a nejúčinnějším způsobem, který vám usnadní život s revmatoidní artritidou, je preventivní ochrana kloubů. Je to soubor činností a drobných triků, které vám při minimálních nákladech přinesou velký užitek a ochrání vaše ruce před vznikem deformit.
S chladnějším počasím, deštěm nebo změnami atmosférického tlaku se u některých lidí s bolestmi kloubů jejich potíže stupňují. Jak se říká, cítí to v kostech. Na otázku, zda tato závislost opravdu platí a proč, hledali odpověď vědci z Argentiny a Floridy.
Artritida je odborný název pro zánětlivé onemocnění kloubu, které může být způsobeno celou řadou nemocí. Artróza je naopak nezánětlivé onemocnění kloubu způsobené nadměrným zatěžováním. Revmatismus je všeobecný název pro nemoci způsobující bolest nebo zatuhnutí části pohybového ústrojí – kloubu, kosti, šlach nebo vazů.
Biologická léčba přinesla určitou revoluci do léčby nejen artritidy, ale i dalších nemocí. Jako všechny léky však kromě výhod přináší i nová rizika. Přinášíme několik doporučení pro všechny, kteří budou v budoucnu léčeni právě biologickými preparáty...
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
