Revma se nevyhýbá ani dětem. Příznaky jsou ale jiné než v dospělosti
14. 4. 2014
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Revma je po skupině alergických onemocnění (včetně astmatu) a po
cukrovce třetím nejčastějším onemocněním dětského věku. U dětí stojí na
rozdíl od dospělých v popředí zánětlivé projevy, zatímco opotřebení a
degenerace kloubů většinou chybí. Revma a s ním spojený zánět může
trvale poškodit kosti i klouby. Ohrožen je i dětský růst, děti
neprospívají.
Dětská nemoc kloubů
Podle průběhu je možné revmatická dětská onemocnění rozdělit do dvou skupin: akutní revma je přibližně desetkrát častější než nemoc s chronickým průběhem. Obě formy postihují klouby a pojivové tkáně, proto je revma také známé jako artritida. Chronické formy revma mohou způsobit trvalé poškození kloubů. Nejčastější diagnózou z této skupiny je takzvaná juvenilní idiopatická artritida (JIA), dříve známá pod názvem juvenilní chronická artritida.
Oba
pojmy společně označují různé typy dětského zánětlivého onemocnění
kloubů a pojivové tkáně začínajícího před 16. rokem věku. Podle věku
nemocných dětí a pohlaví, počtu zasažených kloubů, postižení očí a
vnitřních orgánů se dále rozlišují různé formy dětského revmatu.
Kdo za revma může? Geny i další hráči
Příčiny,
které revmatické onemocnění u dětí spouštějí, jsou zatím ještě málo
prozkoumány. Důležitý je vliv dědičnosti, na vzniku nemoci se
spolupodílejí ale i další faktory. Spouštěčem bývá často infekce.
Když se imunitní systém splete…
Normálně
chrání organismus před cizími viry a bakteriemi armáda imunitních
buněk, které uvolňují do krve bohatý arzenál svých působků. Pokud ale
imunitní systém zareaguje chybně, obrátí se tyto zbraně proti vlastním
tkáním. U JIA jde o chrupavku, která je v důsledku imunitní reakce
postižena zánětem. Tvoří se nadbytek synoviální tekutiny –
kloubního mazu. Zánětem jsou kromě kloubů postiženy i kosti, šlachy a
vazy. Postižené klouby jsou teplé, oteklé, bolestivé a rozsah pohybu je
omezený.
Mezi další projevy nemoci patří horečka, únava a chudokrevnost.
Čím dříve je dětské revma léčeno, tím jsou lepší i výsledky terapie.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Revmatoidní artritida je autoimunitní zánětlivá revmatická choroba, jíž trpí zhruba jedno procento naší populace. I když nejčastěji postihuje lidi ve středním a vyšším věku, nevyhýbá se ani mladým ženám, které by rády založily rodinu. Sama revmatoidní artritida (RA) mateřství nebrání a těhotenství může probíhat nekomplikovaně. „Graviditu je ale nutno dobře naplánovat na dobu, kdy je žena, respektive její nemoc, v dobrém stavu, tedy s nižší aktivitou, a kdy nebere léky, které se neslučují s těhotenstvím,“ upozorňuje MUDr. Dana Tegzová z Revmatologického ústavu a Revmatologické kliniky, 1. LF UK, Praha.
Zdravý a uspokojivý sex upevňuje pouto mezi partnery. Může se však stát, že se k vám vplíží chronická choroba, jako například artritida, která sexuální život znesnadňuje. I to lze zvládnout. Poradíme vám jak. Artritida je onemocněním, které se vyznačuje různými příznaky, jež znepříjemňují denní život. Mezi ně patří bolest a nadměrná únava a vyskytovat se může i deprese.
Pacientská organizace Revma Liga pomáhá jedincům s revmatoidní artritidou již 30 let. Mj. se spolupodílela na prosazení úhrady cílené biologické léčby (z veřejného zdravotního pojištění) i pacientům ve středně těžkém stadiu nemoci. Jakým aktivitám se zástupci této organizace věnovali a věnují v době pandemie covidu-19? Co brání v České republice ideální dostupnosti péče pro revmatiky? A jaká doporučení mají (nejen) pro nově diagnostikované pacienty s RA? Na to jsme se mj. zeptali Edity Müllerové, předsedkyně Revma Ligy.
Přestože je revmatoidní artritida především onemocněním kloubů, choroba samotná, ale i léky užívané k její terapii mohou zapříčinit také změny pozorovatelné na kůži.
Rodiče dětí s juvenilní revmatoidní artritidou dobře vědí, jak je u tohoto onemocnění zásadní včasné zahájení léčby. V opačném případě totiž postupem času dochází k nevratnému poškození kloubů, prohlubuje se doprovodná bolest a únava a rozvíjí se obávané omezení hybnosti. Tomuto nepříznivému průběhu onemocnění účinně brání cílená léčba.
