Revma se nevyhýbá ani dětem. Příznaky jsou ale jiné než v dospělosti
14. 4. 2014
Nad diagnózou „revma“ u dětí lidé často žasnou. Revma je podle všeobecných představ totiž nemocí vyššího věku a postihuje především seniory. Revmatické onemocnění se přitom dětem a dospívajícím nevyhýbá. Jeho projevy se ale mohou výrazně lišit od revma dospělých.
Revma je po skupině alergických onemocnění (včetně astmatu) a po
cukrovce třetím nejčastějším onemocněním dětského věku. U dětí stojí na
rozdíl od dospělých v popředí zánětlivé projevy, zatímco opotřebení a
degenerace kloubů většinou chybí. Revma a s ním spojený zánět může
trvale poškodit kosti i klouby. Ohrožen je i dětský růst, děti
neprospívají.
Dětská nemoc kloubů
Podle průběhu je možné revmatická dětská onemocnění rozdělit do dvou skupin: akutní revma je přibližně desetkrát častější než nemoc s chronickým průběhem. Obě formy postihují klouby a pojivové tkáně, proto je revma také známé jako artritida. Chronické formy revma mohou způsobit trvalé poškození kloubů. Nejčastější diagnózou z této skupiny je takzvaná juvenilní idiopatická artritida (JIA), dříve známá pod názvem juvenilní chronická artritida.
Oba
pojmy společně označují různé typy dětského zánětlivého onemocnění
kloubů a pojivové tkáně začínajícího před 16. rokem věku. Podle věku
nemocných dětí a pohlaví, počtu zasažených kloubů, postižení očí a
vnitřních orgánů se dále rozlišují různé formy dětského revmatu.
Kdo za revma může? Geny i další hráči
Příčiny,
které revmatické onemocnění u dětí spouštějí, jsou zatím ještě málo
prozkoumány. Důležitý je vliv dědičnosti, na vzniku nemoci se
spolupodílejí ale i další faktory. Spouštěčem bývá často infekce.
Když se imunitní systém splete…
Normálně
chrání organismus před cizími viry a bakteriemi armáda imunitních
buněk, které uvolňují do krve bohatý arzenál svých působků. Pokud ale
imunitní systém zareaguje chybně, obrátí se tyto zbraně proti vlastním
tkáním. U JIA jde o chrupavku, která je v důsledku imunitní reakce
postižena zánětem. Tvoří se nadbytek synoviální tekutiny –
kloubního mazu. Zánětem jsou kromě kloubů postiženy i kosti, šlachy a
vazy. Postižené klouby jsou teplé, oteklé, bolestivé a rozsah pohybu je
omezený.
Mezi další projevy nemoci patří horečka, únava a chudokrevnost.
Čím dříve je dětské revma léčeno, tím jsou lepší i výsledky terapie.
Revmatoidní artritida i o něco méně známá psoriatická artritida jsou choroby charakteristické postižením kloubů. V obou případech je na vině imunitní systém, který napadá zdravé buňky vlastního organismu. Přesto se jedná o odlišná onemocnění a jako k takovým je nutné k nim přistupovat. V následujících řádcích budou popsány společné rysy obou chorob i znaky, pomocí kterých je možné je od sebe odlišit.
Artritida je pojem popisující zánět kloubu, většinou bolestivý. Avšak existují různé typy artritid, mezi které patří i ta revmatoidní. Jak ji však poznat? Dobrat se k této diagnóze nebývá snadným ani rychlým procesem.
Řada lidí si spojuje chlad a vlhko mimo jiné se zhoršením kloubních bolestí. Věří, že počasí může souviset s mírou bolesti a potažmo tak ovlivňovat kromě kloubů i náladu. Opravdu zde existuje jasná souvislost, nebo je to jen další zakořeněný mýtus?
Revmatoidní artritida postihuje nejen klouby samotné, ale i tkáně kolem – šlachy a svaly. Je to onemocnění dlouhodobé a bolestivé. Řada pacientů popisuje zhoršení svých obtíží v souvislosti se změnou počasí, zvláště pak se snížením venkovní teploty.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
„Revma“ má většina lidí spojeno s pokročilým věkem. Určitá forma této nemoci ale místo dospělých a seniorů cílí na děti. Jmenuje se juvenilní idiopatická artritida (JIA). Naučit se s touto nemocí žít museli i Jana a Josef, rodiče dvou synů. A především starší z jejich potomků Dan, kterému byla JIA diagnostikována v necelých pěti letech.
