Noční bolest je jedním z charakteristických příznaků revmatických chorob. Napovíme, co dělat, když se utrpení vymkne kontrole a když ani léky příliš nepomáhají.
U revmatických onemocnění je obvyklé, že při pohybu se bolestivost kloubů snižuje. O to výraznější je však během nečinnosti a v noci. V době, kdy je nemoc pod kontrolou, o ní třeba ani nevíme. Ale občas přijde noc, která nám revmatické onemocnění skrze bolest velmi důrazně připomene. Bolest nám brání v odpočinku, a pokud se nepodaří ji zahnat a usnout, může se ještě zvýraznit. To je špatné, neboť kvalitní spánek je pro léčbu revmatických onemocnění velmi důležitý.
Netrpte a začněte s léčbou
Když přijde zlá noc, není to trest jen pro vás, ale i pro toho, kdo spí s vámi. A není to jen fráze. Vědci opravdu potvrdili, že noční obtíže osob s nemocnými klouby mají významný vliv na noční odpočinek jejich partnerů. I proto byste neměli tiše trpět, ale opravdu něco udělat. Základním krokem je spolupráce s lékařem. Chodíte pravidelně na kontroly a užíváte předepsané léky, nebo spíše věříte, že se to samo nějak vyřeší? Nespoléhejte na štěstí ani na babské rady. K léčbě revmatických onemocnění existuje řada účinných a bezpečných látek. Stačí spolupracovat s lékařem a vše bude na dobré cestě.
Když spánek nepřichází
Když si lehnete do postele a zjistíte, že nejste pro bolest schopni usnout, nejprve se zamyslete, zda jste si vzali léky.
Pokud jste nezapomněli, dost možná máte v záloze proti bolesti ještě něco. Jestli ano, použijte to. Volte raději léky s rychlým nástupem účinku.
Jestliže jste zkušení revmatici, moc dobře víte, zda vám dělají dobře studené, nebo teplé obklady. Neváhejte a chlaďte/zahřívejte.
Když i potom stále „vržete“, zkuste se trochu rozhýbat. Pár „koleček“ po bytě někdy udělá zázraky.
Nejedli jste těžké jídlo, nevypili jste litr kávy před spaním? Jestliže ano, poučte se a příště to nedělejte.
Když nezabírá nic, vstaňte a do něčeho se pusťte. Celou noc sténat bolestí v posteli není k ničemu.
Revmatoidní artritida (RA) je autoimunitní onemocnění postihující primárně klouby. Může ale zasahovat i další orgány včetně gastrointestináního traktu (GIT). Pacienti s RA mají o 70 % vyšší výskyt zažívacích obtíží než obecná populce. Projevy jsou rozmanité a mohou zahrnovat ztrátu chuti k jídlu, úbytek hmotnosti, nadýmání, bolesti břicha, zácpu, průjem, reflux či podráždění žaludku, vznik vředů, krvácení do trávicího traktu, nevolnosti, zvracení a další. Příčinou může být samotná RA, medikace podávaná v terapii tohoto onemocnění, nebo také průvodní autoimunitní choroba. Souvislost RA se zažívacím traktem lze nalézt i v etiopatogenezi nemoci, na které se podle některých studií podílí složení střevního mikrobiomu.
Ač se to zdá vzhledem k projevům revmatických onemocnění neuvěřitelné, podle nových studií mohou některé druhy sportů v boji proti revmatismu výrazně pomoci. Většina pacientů se přitom podvědomě pohybu a sportu vyhýbá, což je podle odborníků škoda.
Lázeňská léčba je jednou z nejstarších metod, jak bojovat s revmatoidní artritidou. Pomocí různých procedur lze pacientům ulevit od jejich bolesti. Jsou tedy lázně skutečně zázračným lékem na tuto nemoc?
Řada pacientů s psoriatickou artritidou se svých ošetřujících lékařů ptá, zda bezlepková dieta může pomoci při jejich onemocnění a zda by ji měli dodržovat. V současné době žádné takové obecné doporučení neexistuje a jasné důkazy o vztahu stravy obsahující lepek a průběhu jednotlivých autoimunitních onemocnění chybí. Mimo to je lidský organismus velmi komplexní systém a choroba u každého jedince probíhá odlišně. Všechny tyto skutečnosti je proto nutné brát v úvahu a případné doporučení bezlepkové diety zvažovat s ohledem na potřeby konkrétního pacienta.
Zhruba tak by se dal charakterizovat fakt, že pokud kloubům zvláště v zimě trošku „nepřilepšíme“, důsledky by nás mohly pěkně bolet. Ve stávajícím období se zkrátka vyplatí věnovat zvýšenou pozornost výživě a nezapomínat ani na vhodné doplňky stravy.
Přestože aktivita revmatoidní artritidy je nejspíše u mužů i žen stejná, trpí ženy mnohem výraznějšími příznaky nemoci. Důvodem je pravděpodobně jejich slabší tělesná konstituce a ztráta svalové hmoty, hlavně ve vyšším věku. To jsou alespoň závěry finské studie.
