Bolestivé úpony svádí k nečinnosti – nepodlehněte!
27. 7. 2017
Osoby trpící psoriatickou artritidou mohou sužovat také záněty úponů. Nejde o žádnou banalitu – bolest se vyrovná zánětu kloubů. Přestože jde mnohdy o přechodnou potíž, je nutné ji řešit.
Zánět úponů neboli entezitida je postižení míst, kde se šlacha napojuje na kost. Tímto nepříjemným problémem trpí až 35 % pacientů s psoriatickou artritidou. Pro lékaře jde o důležité diagnostické vodítko. Pomáhá jim určit typ artritidy v případech, kdy ostatní příznaky a výsledky vyšetření neudávají jasný směr. To se někdy stává, zejména tehdy, když je nemoc v začátku.
Nemoc stáří? Ne!
Entezitida postihuje spíše mladší pacienty. Je diagnostikována průměrně ve 49 letech a v pozdějším věku její výskyt klesá. To také potvrzuje její příčinnou souvislost s psoriatickou artritidou. Ještě před několika lety byl zánět úponů považován za neduh, který se zhoršuje se stárnutím. Problém se vyskytuje zejména u osob, které mají vyšší hmotnost. Nápadný je i častější nález na dolní polovině těla, typicky na Achillových šlachách a chodidlech. To si vědci vysvětlují jako důsledek opakované nadměrné mechanické zátěže.
Bolest komplikuje pohyb
Pacienti s psoriatickou artritidou jsou k entezitidě tím náchylnější, čím větší počet kloubů s aktivním zánětem v jejich těle je. Sami si ale této zdravotní obtíže všimnout nemusejí. Proto je důležité, aby každá kontrola u revmatologa obnášela i vyšetření často postižených úponů. Jejich zánět nebývá trvalý, ale objevuje se a mizí. Trvá většinou v řádu měsíců a ke zhojení bývá dostatečná základní léčba. Je tedy entezitida nezávažná? To bohužel ne. Nedochází při ní sice k rozvoji trvalého poškození, jako je tomu u kloubů, ale přesto mívá hluboký vliv na kvalitu života pacientů. Zánět úponů může být dost bolestivý, brání v pohybu a bývá i příčinou, proč se nemocný pohybuje o holi.
Nepřestávejte se hýbat
Pokud vás sužuje entezitida, držte se následujících doporučení.
Pravidelně navštěvujte revmatologa a o svých potížích mluvte.
Dodržujte stanovenou léčbu.
Udržujte si rozumnou hmotnost.
Snažte se vyhýbat vyloženě zátěžovým situacím, jako je třeba nošení těžkých nákupů do prudkého kopce.
Pořiďte si zdravou obuv.
Pokud vás bolest trápí tolik, že se vám špatně chodí, používejte hůl – ale choďte! Přestat se hýbat není řešením.
Většina lidí s revmatoidní artritidou může i přes závažnost onemocnění žít aktivní a plnohodnotný život. Prozradíme vám pět nejběžnějších pochybení, kvůli kterým se to části pacientů nedaří.
Každému pacientovi s revmatickým onemocněním sdělí informace o správném užívání léku nejdříve jeho ošetřující lékař, revmatolog. Následně je pak připomene ještě lékárník, kterému je předepsaný recept předložen. Dodržování předepsané léčby už poté záleží jen na pacientovi. Právě nedůslednost na jeho straně může vyvolat mylný dojem, že léčba neúčinkuje, jak má. Lékaři často o tomto problému hovoří jako o nedostatečné adherenci k léčbě.
Oteklý bolestivý kloub, díky kterému se nemůžete hýbat, jak jste zvyklí. Pokud je to i váš případ, neváhejte a jděte k lékaři. Možná máte tzv. vodu v koleni, která může signalizovat závažné onemocnění.
Revmatoidní artritida postihuje nejen klouby samotné, ale i tkáně kolem – šlachy a svaly. Je to onemocnění dlouhodobé a bolestivé. Řada pacientů popisuje zhoršení svých obtíží v souvislosti se změnou počasí, zvláště pak se snížením venkovní teploty.
Dědičnost hraje důležitou roli při přenosu a vzniku širokého spektra chorob, včetně revmatických onemocnění. Vztah genů a revmatických nemocí však není tak jednoduchý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za jejich vznikem totiž stojí více než jen genová výbava zděděná po rodičích.
Revmatická artritida a borrelióza jsou si podobné víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Příznaky těchto dvou onemocnění tak mohou poplést hlavu i zkušeným lékařům. Navíc existuje teorie, která tvrdí, že borrelióza může stát za vznikem artritidy.
