Revmatoidní artritida a revmatická horečka: spojuje je pouze podobný název
31. 7. 2014
Jedná se o dvě naprosto odlišné nemoci, ovšem s podobnými názvy – ty pletou hlavu laické veřejnosti i studentům medicíny. Společné mají jen jedno: vznikají v případě, kdy se imunita vymkne kontrole.
Trpí klouby i srdce
Revmatická horečka se objevuje nejčastěji 2–4 týdny po neléčené streptokokové infekci. Mezi lékaři již dlouhou dobu koluje říkanka, která výstižně charakterizuje průběh onemocnění. Říká se, že revmatická horečka „klouby líže a srdce hryže“.
Kromě horečky je tedy pro onemocnění charakteristické postižení kloubů. Nejčastěji jsou to kolena, kotníky, lokty a zápěstí. Na začátku bývá zasažen jeden kloub, který je zarudlý, oteklý a velmi bolestivý. Zánět se potom postupně přesouvá dál.
Nejhůře postiženým orgánem bývá srdce. V průběhu horečky se může objevit bolest na hrudi a srdeční šelest, který je příznakem poničených chlopní. Poškození srdce je opravdu devastující. Chlopně se vlivem zánětu zajizví a mohou způsobit srdeční selhání. Výjimkou nebývá ani vznik arytmií.
Dalšími příznaky jsou únava, vyrážka a nekontrolovatelné pohyby těla, zejména rukou, nohou a obličeje. Tyto záškuby svědčí o postižení nervového systému a jsou označovány jako chorea nebo tanec svatého Víta.
Revmatoidní artritida a revmatická horečka jsou naprosto odlišné choroby. Obě jsou však velmi závažné a rozhodně by se neměly podceňovat. Je pravda, že v éře antibiotik se s revmatickou horečkou nesetkáváme tak často jako dříve. Nebezpečí však hrozí těm, kteří streptokokovou angínu či spálu těmito léky neřeší. Proto lékaři v případě jakékoliv infekce doporučují návštěvu jejich ordinace.
Revmatoidní artritida je bolestivé onemocnění, které vede k deformitám kloubů a postupně až nesoběstačnosti pacienta. Vše ale může být úplně jinak, pokud se nemoc zachytí a začne léčit opravdu včas.
Základem léčby revmatoidní artritidy je bezesporu rehabilitace a pravidelné užívání léků. V případě závažného postižení kloubů však nemusí být tato opatření dostačující a přichází na řadu ruka chirurga.
Chronická bolest dokáže významně narušit kvalitu života osoby, která jí trpí. V lepším případě znepříjemňuje, v tom horším přímo znemožňuje běžné aktivity, jakými jsou například sport, sex nebo spánek. Proti bolesti je ale možné bojovat. A pomyslným bitevním polem – kromě fyzického těla – může být i duše pacienta.
Revmatologická onemocnění se bohužel nevyhýbají ani dětem. Dokazuje to juvenilní idiopatická artritida, chronické onemocnění postihující jedince mladší 16 let. Také v jeho léčbě se uplatňuje cílená terapie. Je ale její podávání pro děti bezpečné?
Když se řekne revma, většina lidí si představí stáří a s ním spojené změny na kloubech. Je to však mylné spojení. Opotřebování kloubů je příčinou artrózy, zatímco revmatoidní artritida je autoimunitní onemocnění, které postihuje nejčastěji mladé lidi, nezřídka i děti.
Běžným příznakem u více než poloviny pacientů s juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) bývá únava. Vyskytuje se nejčastěji u dětí s aktivním onemocněním. Přijít na původ obtíží nemusí být vůbec jednoduché, někdy je od lékařů, rodičů i samotných malých pacientů k objasnění příčiny zapotřebí doslova detektivní práce.
