Léčba Bechtěrevovy nemoci vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Tato choroba bohužel není ani při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná. Biologická léčba funguje cíleně na základě detailních poznatků o spouštěčích a průběhu imunitní reakce...
Léčba Bechtěrevovy nemoci vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Tato choroba bohužel není ani při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná, a podávané léky se tedy zaměřují pouze na zmírnění příznaků a zpomalení postupu onemocnění. Konkrétně potlačením zánětlivé aktivity a imunitního systému, který reaguje proti tkáním vlastního těla.
Jak biologická léčba vlastně funguje?
V současné době se rozvíjí také poměrně nová skupina léčiv – biologická léčba. Ta sice rovněž funguje na principu potlačení přehnané reakce imunitního systému, avšak velmi cíleně na základě detailních poznatků o spouštěčích a průběhu imunitní reakce. Proto mají tyto léky výrazně menší nežádoucí účinky než klasické imunosupresivní léky.
Kdy může být biologická léčba nasazena?
Poměrně nedávné studie prokázaly, že u neustupující Bechtěrevovy nemoci s degenerací páteře, která nereaguje na protizánětlivou léčbu, je neefektivní jak metotrexát, tak sulfasalazin. Novější biologická léčba je na druhou stranu v těchto případech extrémně účinná. Zastavuje aktivitu choroby, snižuje zánět a zlepšuje hybnost páteře.
Současné chorobu modifikující léky (DMARDs), jako jsou již zmíněný metotrexát nebo sulfasalazin, které mohou být účinné u zánětlivého postižení kloubů mimo páteř, bohužel nebývají účinné při postižení samotné páteře. A pokud u pacientů s převládajícím postižením páteře nejsou účinné ani protizánětlivé léky (NSAIDs), bývá zvolena právě biologická léčba.
Zlepšení, které je jejím výsledkem, pak trvá celé roky léčby. Pokud je léčba z jakéhokoliv důvodu přerušena, dochází prakticky u všech pacientů k relapsu onemocnění. Na druhou stranu, pokud je pak léčba opět nasazena, bývá zpravidla znovu stejně účinná.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Ruský neurolog, psychiatr a fyziolog Vladimír Michajlovič Bechtěrev je známý zejména díky Bechtěrevově nemoci, kterou poprvé popsal právě on. Význam tohoto lékaře a vědce v dějinách medicíny byl však mnohem větší.
Ztuhlá záda a kyčle, bolesti kloubů či únava. Každý se někdy takhle cítí, jsou však bohužel lidé, pro které je tento stav každodenní realitou. Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů spadající do kategorie revmatických chorob, které nemocným umí připravit nepříjemné chvilky.
Bechtěrevova nemoc je mimo jiné spojena s postupným tuhnutím páteře, okolí páteřních svalů, vazů a jednotlivých obratlů. Jedním z častých problémů, které bechtěreviky trápí, je nepohodlí při spánku, obtížné usínání, bolesti a ztuhlost svalstva.
Ústní hygiena a prevence onemocnění zubů je jednou z podmínek úspěšné léčby revmatických onemocnění. Proto takové léčbě často předchází návštěva zubního lékaře. Úspěch léčby revmatických nemocí jde tedy ruku v ruce se zdravými zuby a dásněmi.
Ještě poměrně nedávno nás rodiče i lékaři strašili nevábně chutnajícím i vonícím rybím tukem. Přesto jistě nikdo nepochyboval o jeho pozitivním účinku na organismus. V současné době se naštěstí situace změnila. Rybí tuk již dostanete jako želatinovou tobolku, kterou zapijete vodou.
