Ještě poměrně nedávno nás rodiče i lékaři strašili nevábně chutnajícím i vonícím rybím tukem. Přesto jistě nikdo nepochyboval o jeho pozitivním účinku na organismus. V současné době se naštěstí situace změnila. Rybí tuk již dostanete jako želatinovou tobolku, kterou zapijete vodou.
a jste tak nepříjemných zážitků zcela ušetřeni.
Dáte si makrelu, nebo tuňáka?
Základní součástí rybího tuku jsou tzv. omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Tuto látku si naše tělo neumí samo vytvořit a její přívod do těla je zajištěn potravou. Základním zdrojem jsou mořské ryby, zejména pak makrela, losos a tuňák. Ani ryby si jej nicméně samy nevytvářejí, ale získávají ho z planktonu. Platí zajímavé pravidlo, že čím je voda studenější, tím více nenasycených mastných kyselin plankton obsahuje. Dalším možným zdrojem omega-3 mastných kyselin jsou některé ořechy a semínka.
Recept na delší život
Omega-3 mastné kyseliny působí na první pohled jako zázrak. Snižují riziko srdečních a cévních onemocnění, ovlivňují proces srážení krve, mají protizánětlivé účinky a mohou zlepšit i kvalitu vlasů a nehtů. Není náhoda, že grónští Eskymáci jsou jedni z nejzdravějších lidí na planetě.
Rybí tuk a artritida
Zatím nejsou známy účinky rybího tuku na všechny typy artritidy, nicméně současný výzkum potvrdil jeho užitečnost u revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy nemoci a u psoriatické artritidy. Existují také doklady o pozitivním účinku na systémový lupus erytematosus. Naopak u osteoartritidy není efekt rybího tuku zatím zcela jasný.
Konkrétní účinky vyplývají především z dlouhodobého užívání rybího tuku. V takovém případě dochází ke snížení závislosti na nesteroidních antirevmaticích a také k omezení nežádoucích vedlejších účinků léčby. Některé zprávy také mluví o roli rybího tuku v prevenci a léčbě depresí.
Podle studie zveřejněné v časopise Journal of American Academy of Dermatology přibližně 20 procent z žen mezi 18 až 29 roky věku navštěvuje solária. Dermatologové na Loyola University věří, že závislost na opalování je legitimní zdravotní problém. Seznamte se s tanorexií.
Bechtěrevova nemoc je mimo jiné spojena s postupným tuhnutím páteře, okolí páteřních svalů, vazů a jednotlivých obratlů. Jedním z častých problémů, které bechtěreviky trápí, je nepohodlí při spánku, obtížné usínání, bolesti a ztuhlost svalstva.
Možného zhoršení nemoci a ztráty soběstačnosti se obává asi každý pacient s Bechtěrevovou chorobou – jak zvládnu pracovat, jak budu provádět každodenní činnosti? I když se mnoho okolností jeví jako velká neznámá, většina z nich má řešení. V první řadě je potřeba požádat o pomoc. A to nejen své blízké, ale i český sociální systém.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Bojíte se, že budete mít za pár let z páteře bambusovou tyč? Pokud trpíte Bechtěrevovou chorobou, může se to stát. Jestli chcete vědět, proč tomu tak je a jak tomu zabránit, jste na správném místě.
