Ještě poměrně nedávno nás rodiče i lékaři strašili nevábně chutnajícím i vonícím rybím tukem. Přesto jistě nikdo nepochyboval o jeho pozitivním účinku na organismus. V současné době se naštěstí situace změnila. Rybí tuk již dostanete jako želatinovou tobolku, kterou zapijete vodou.
a jste tak nepříjemných zážitků zcela ušetřeni.
Dáte si makrelu, nebo tuňáka?
Základní součástí rybího tuku jsou tzv. omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Tuto látku si naše tělo neumí samo vytvořit a její přívod do těla je zajištěn potravou. Základním zdrojem jsou mořské ryby, zejména pak makrela, losos a tuňák. Ani ryby si jej nicméně samy nevytvářejí, ale získávají ho z planktonu. Platí zajímavé pravidlo, že čím je voda studenější, tím více nenasycených mastných kyselin plankton obsahuje. Dalším možným zdrojem omega-3 mastných kyselin jsou některé ořechy a semínka.
Recept na delší život
Omega-3 mastné kyseliny působí na první pohled jako zázrak. Snižují riziko srdečních a cévních onemocnění, ovlivňují proces srážení krve, mají protizánětlivé účinky a mohou zlepšit i kvalitu vlasů a nehtů. Není náhoda, že grónští Eskymáci jsou jedni z nejzdravějších lidí na planetě.
Rybí tuk a artritida
Zatím nejsou známy účinky rybího tuku na všechny typy artritidy, nicméně současný výzkum potvrdil jeho užitečnost u revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy nemoci a u psoriatické artritidy. Existují také doklady o pozitivním účinku na systémový lupus erytematosus. Naopak u osteoartritidy není efekt rybího tuku zatím zcela jasný.
Konkrétní účinky vyplývají především z dlouhodobého užívání rybího tuku. V takovém případě dochází ke snížení závislosti na nesteroidních antirevmaticích a také k omezení nežádoucích vedlejších účinků léčby. Některé zprávy také mluví o roli rybího tuku v prevenci a léčbě depresí.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Ankylozující spondylitida je nemoc postihující klouby a zejména páteř. Způsobuje velké bolesti zad a u těch nejtěžších případů může dojít až ke zatuhnutí celé páteře ve fixovaném postavení.
Pacientská organizace Klub bechtěreviků už řadu let pomáhá lidem, kteří se potýkají s ankylozující spondylitidou (Bechtěrevovou chorobou). Revmatické zánětlivé onemocnění se projevuje zejména bolestmi a postupným tuhnutím zad. V České republice postihuje až 1 % osob, tedy 100 000 jedinců. Jedním z nich je i Jindřich Fanta (66), kterému byla nemoc diagnostikována ve 30 letech a který již 13 let stojí v čele této pacientské organizace.
Kdo se potýká s Bechtěrevovou chorobou, má pravděpodobně velmi konkrétní představu o tom, jak dokáže působit na páteř a velké klouby. Ale v pohybovém systému její dosah bohužel nekončí. Může ohrozit naše trávení, vylučování, srdce i zrak.
Ač se může zdát ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba velmi limitujícím onemocněním, lze i s tímto hendikepem dokázat velké věci. Jedním ze slavných pacientů byl i papež Jan Pavel II. Narodil se 18. května 1920 v polských Wadowicích pod jménem Karol Józef Wojtyła...
Bechtěrevova choroba bohužel stále patří mezi nevyléčitelná onemocnění. Vedle již delší dobu používaných protizánětlivých léků či léků tlumících imunitní systém se do centra pozornosti revmatologů i samotných nemocných dostává cílená biologická léčba.
