Ještě poměrně nedávno nás rodiče i lékaři strašili nevábně chutnajícím i vonícím rybím tukem. Přesto jistě nikdo nepochyboval o jeho pozitivním účinku na organismus. V současné době se naštěstí situace změnila. Rybí tuk již dostanete jako želatinovou tobolku, kterou zapijete vodou.
a jste tak nepříjemných zážitků zcela ušetřeni.
Dáte si makrelu, nebo tuňáka?
Základní součástí rybího tuku jsou tzv. omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Tuto látku si naše tělo neumí samo vytvořit a její přívod do těla je zajištěn potravou. Základním zdrojem jsou mořské ryby, zejména pak makrela, losos a tuňák. Ani ryby si jej nicméně samy nevytvářejí, ale získávají ho z planktonu. Platí zajímavé pravidlo, že čím je voda studenější, tím více nenasycených mastných kyselin plankton obsahuje. Dalším možným zdrojem omega-3 mastných kyselin jsou některé ořechy a semínka.
Recept na delší život
Omega-3 mastné kyseliny působí na první pohled jako zázrak. Snižují riziko srdečních a cévních onemocnění, ovlivňují proces srážení krve, mají protizánětlivé účinky a mohou zlepšit i kvalitu vlasů a nehtů. Není náhoda, že grónští Eskymáci jsou jedni z nejzdravějších lidí na planetě.
Rybí tuk a artritida
Zatím nejsou známy účinky rybího tuku na všechny typy artritidy, nicméně současný výzkum potvrdil jeho užitečnost u revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy nemoci a u psoriatické artritidy. Existují také doklady o pozitivním účinku na systémový lupus erytematosus. Naopak u osteoartritidy není efekt rybího tuku zatím zcela jasný.
Konkrétní účinky vyplývají především z dlouhodobého užívání rybího tuku. V takovém případě dochází ke snížení závislosti na nesteroidních antirevmaticích a také k omezení nežádoucích vedlejších účinků léčby. Některé zprávy také mluví o roli rybího tuku v prevenci a léčbě depresí.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Ztuhlá záda a kyčle, bolesti kloubů či únava. Každý se někdy takhle cítí, jsou však bohužel lidé, pro které je tento stav každodenní realitou. Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je chronické zánětlivé onemocnění kloubů spadající do kategorie revmatických chorob, které nemocným umí připravit nepříjemné chvilky.
Ankylozující spondylitida je chronické kloubní onemocnění charakterizované zánětem kloubů, bolestivostí a ztuhlostí především v dolní části zad. S postupující nemocí dochází ke ztrátě pružnosti.
Ty tam jsou časy, kdy se nemocným všeho druhu radilo, aby se šetřili. Heslem dneška je hlavně se hýbat. A není to jen nějaká momentální móda – prospěšnost pohybu je dokázána výzkumem.
Máte kvůli bolestem problém vstát ráno z postele? Trvá hodinu, než se vaše tělo dostane na „provozní teplotu“? Pokud ano, může vám pomoci několik rad pro co nejlepší zvládnutí tohoto hendikepu.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění. Postihuje v první řadě tzv. sakroiliakální skloubení, tj. kloub mezi křížovou kostí a pánví, a klouby páteře. Někdy jsou ale prvním příznakem onemocnění právě oční změny.
