Ještě poměrně nedávno nás rodiče i lékaři strašili nevábně chutnajícím i vonícím rybím tukem. Přesto jistě nikdo nepochyboval o jeho pozitivním účinku na organismus. V současné době se naštěstí situace změnila. Rybí tuk již dostanete jako želatinovou tobolku, kterou zapijete vodou.
a jste tak nepříjemných zážitků zcela ušetřeni.
Dáte si makrelu, nebo tuňáka?
Základní součástí rybího tuku jsou tzv. omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Tuto látku si naše tělo neumí samo vytvořit a její přívod do těla je zajištěn potravou. Základním zdrojem jsou mořské ryby, zejména pak makrela, losos a tuňák. Ani ryby si jej nicméně samy nevytvářejí, ale získávají ho z planktonu. Platí zajímavé pravidlo, že čím je voda studenější, tím více nenasycených mastných kyselin plankton obsahuje. Dalším možným zdrojem omega-3 mastných kyselin jsou některé ořechy a semínka.
Recept na delší život
Omega-3 mastné kyseliny působí na první pohled jako zázrak. Snižují riziko srdečních a cévních onemocnění, ovlivňují proces srážení krve, mají protizánětlivé účinky a mohou zlepšit i kvalitu vlasů a nehtů. Není náhoda, že grónští Eskymáci jsou jedni z nejzdravějších lidí na planetě.
Rybí tuk a artritida
Zatím nejsou známy účinky rybího tuku na všechny typy artritidy, nicméně současný výzkum potvrdil jeho užitečnost u revmatoidní artritidy, Bechtěrevovy nemoci a u psoriatické artritidy. Existují také doklady o pozitivním účinku na systémový lupus erytematosus. Naopak u osteoartritidy není efekt rybího tuku zatím zcela jasný.
Konkrétní účinky vyplývají především z dlouhodobého užívání rybího tuku. V takovém případě dochází ke snížení závislosti na nesteroidních antirevmaticích a také k omezení nežádoucích vedlejších účinků léčby. Některé zprávy také mluví o roli rybího tuku v prevenci a léčbě depresí.
Biologická neboli také cílená léčba nabízí v poslední době nečekané možnosti při léčbě řady onemocnění, která nelze zdolat klasickými medikamenty: nádorovými onemocněními počínaje přes střevní onemocnění a revmatickými nemocemi konče...
Bechtěrevova nemoc je chronické zánětlivé onemocnění postihující především páteř. Častým příznakem je zhoršující se ztuhlost páteře, ztráta pružnosti a omezení pohybu. Dobrou zprávou je, že pravidelné cvičení může ohebnost zvýšit a posílit svaly.
Mnoho lidí si neuvědomuje, že trávicí trakt obsahuje největší počet imunitních buněk ze všech orgánů těla. Proto není divu, že právě toto „sídliště imunity“ je poškozeno v případech, kdy se špatně naprogramovaný imunitní systém obrátí proti a buňkám vlastního těla...
Pacientku Evu začala Bechtěrevova nemoc poprvé trápit v těhotenství a po porodu se projevy choroby zhoršily, a tak vyhledala odborníky. Proč se zrovna u této ženy autoimunitní revmatické onemocnění objevilo a jaké další rizikové faktory přispívají k jeho vzniku?
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je dlouhodobé zánětlivé onemocnění. Postihuje v první řadě tzv. sakroiliakální skloubení, tj. kloub mezi křížovou kostí a pánví, a klouby páteře. Někdy jsou ale prvním příznakem onemocnění právě oční změny.
