Léčba Bechtěrevovy nemoci vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Tato choroba bohužel není ani při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná. Biologická léčba funguje cíleně na základě detailních poznatků o spouštěčích a průběhu imunitní reakce...
Léčba Bechtěrevovy nemoci vyžaduje dlouhodobý odborný přístup. Tato choroba bohužel není ani při dnešních léčebných možnostech zcela vyléčitelná, a podávané léky se tedy zaměřují pouze na zmírnění příznaků a zpomalení postupu onemocnění. Konkrétně potlačením zánětlivé aktivity a imunitního systému, který reaguje proti tkáním vlastního těla.
Jak biologická léčba vlastně funguje?
V současné době se rozvíjí také poměrně nová skupina léčiv – biologická léčba. Ta sice rovněž funguje na principu potlačení přehnané reakce imunitního systému, avšak velmi cíleně na základě detailních poznatků o spouštěčích a průběhu imunitní reakce. Proto mají tyto léky výrazně menší nežádoucí účinky než klasické imunosupresivní léky.
Kdy může být biologická léčba nasazena?
Poměrně nedávné studie prokázaly, že u neustupující Bechtěrevovy nemoci s degenerací páteře, která nereaguje na protizánětlivou léčbu, je neefektivní jak metotrexát, tak sulfasalazin. Novější biologická léčba je na druhou stranu v těchto případech extrémně účinná. Zastavuje aktivitu choroby, snižuje zánět a zlepšuje hybnost páteře.
Současné chorobu modifikující léky (DMARDs), jako jsou již zmíněný metotrexát nebo sulfasalazin, které mohou být účinné u zánětlivého postižení kloubů mimo páteř, bohužel nebývají účinné při postižení samotné páteře. A pokud u pacientů s převládajícím postižením páteře nejsou účinné ani protizánětlivé léky (NSAIDs), bývá zvolena právě biologická léčba.
Zlepšení, které je jejím výsledkem, pak trvá celé roky léčby. Pokud je léčba z jakéhokoliv důvodu přerušena, dochází prakticky u všech pacientů k relapsu onemocnění. Na druhou stranu, pokud je pak léčba opět nasazena, bývá zpravidla znovu stejně účinná.
Ústní hygiena a prevence onemocnění zubů je jednou z podmínek úspěšné léčby revmatických onemocnění. Proto takové léčbě často předchází návštěva zubního lékaře. Úspěch léčby revmatických nemocí jde tedy ruku v ruce se zdravými zuby a dásněmi.
Ruský neurolog, psychiatr a fyziolog Vladimír Michajlovič Bechtěrev je známý zejména díky Bechtěrevově nemoci, kterou poprvé popsal právě on. Význam tohoto lékaře a vědce v dějinách medicíny byl však mnohem větší.
Většina pacientů trpících Bechtěrevovou chorobou operační zákrok nevyžaduje. V některých případech ale nelze volit jinak než se obrátit o pomoc na chirurgii. I když se nikomu dobrovolně „pod kudlu“ nechce, šikovné ruce operatérů dokážou často až zázračně bolavým zádům ulevit.
Je to zhruba 10 let, kdy se revmatologové v důsledku nových mezinárodních klasifikačních kritérií začali na ankylozující spondylitidu (Bechtěrevovu nemoc) dívat jinou optikou. Nově se diagnostika této choroby neopírá pouze o známky postižení na rentgenových snímcích, ale také o jiné parametry. Co dalšího se za poslední dobu změnilo v diagnostice a léčbě Bechtěrevovy choroby? Jaké faktory nejvíce ovlivňují, zda dojde k rozvoji těžké formy nemoci? Na tyto i mnohé další otázky odpovídal revmatolog prof. MUDr. Pavel Horák, CSc., z FN v Olomouci.
Dnes čtyřiačtyřicetiletá Hanka si od lékařů vyslechla diagnózu Bechtěrevovy choroby ve svých čtyřiadvaceti letech. Již tři roky před tím trpěla nepříjemnými bolestmi zad a nikdo nemohl přijít na to, proč tomu tak je. Chvíli trvalo, než se smířila s vědomím, že jde o onemocnění na celý život. Dnes už ví, že ačkoliv má smysl proti bechtěrevovi neustále bojovat, a to především každodenním cvičením, v některých věcech je potřeba se s ním takříkajíc sžít.
