Cvičení, nebo rehabilitace? Běchtěrevova choroba si žádá obojí
1. 8. 2011
Pro osoby s Bechtěrevovou chorobou jsou pohyb a rehabilitace naprosto nepostradatelné součásti každodenního života. Přestože v obou případech je jejich hlavním cílem snížit riziko předčasné ztráty hybnosti a předcházet nepříjemným bolestem, v praxi mezi nimi určité rozdíly jsou.
Každodenní cvičení je nutností
Pravidelné cvičení by mělo být součástí každodenního programu u všech jedinců, jimž byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. Jedná se o rozsáhlou skupinu nejrůznějších cviků, jimž je potřeba věnovat alespoň několik minut denně a které můžete provádět nejen doma, ale třeba také v práci v době poledního volna, venku na procházce a podobně. Nezapomínejte však, že na počátku každého cvičebního programu byste měli svůj cvičební plán konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.
Alespoň pár minut denně
Donutit se k pravidelnému cvičení bývá dost nelehký úkol. V případě osob postižených Bechtěrevovou chorobou se však nevyplácí situaci podceňovat. Pravidelné cvičení totiž pomáhá nejen udržet správné držení těla a pružnost páteře, zároveň předchází vzniku často velmi nepříjemných až krutých bolestí.
Nepodceňujte účinky rehabilitace
Rehabilitace je neméně důležitá – i přesto, že její absolvování nemusí být nutně každodenní. Minimálně jednou týdně by ji však měl každý nemocný podstoupit, aby se dosáhlo dostatečného efektu. Součástí rehabilitačního cvičení je nácvik nezbytných cviků a především jejich správného provedení – a to včetně tolik důležitého nácviku dechového cvičení. Pojem rehabilitace také zahrnuje nejrůznější masáže páteře a především její dostatečné rozcvičování.
Najít si každý den alespoň několik minut a věnovat se pravidelnému cvičení tedy rozhodně stojí za to. Na druhou stranu však nezapomínejte na to, že více neznamená vždy lépe a že nic se nemá přehánět. Nejinak tomu je i v tomto případě.
Bechtěrevova choroba je celoživotní onemocnění, u kterého je léčebným cílem zbavit pacienta bolestí, zmírnit ztuhlost jeho páteře a předcházet či zpomalit nástup nevratných deformit pohybového aparátu. Čím dříve je léčba zahájena, tím větší je její úspěch. Správně zvolená terapie spolu s režimovými opatřeními pomůže pacientům k lepšímu pohybu, zlepší kvalitu jejich života a také jim umožní pokračovat v práci.
Název tato nemoc získala podle toho, že zánět s ní spojený ještě nelze popsat na klasickém rentgenovém snímku, nicméně ohlašuje se již svými příznaky, zejména chronickou bolestí v dolní části zad doprovázenou ranní ztuhlostí. Onemocnění postupně vede k omezení pohyblivosti páteře, ale její komplikace se mohou projevit i na jiných místech těla. Vybrali jsme pro vás čtyři nejčastější z nich.
Cesta ke sdělení diagnózy a tím i k léčbě revmatické nemoci byla u 66letého Jindřicha Fanty zdlouhavá. I když ho různé obtíže pohybového aparátu provázely již od jeho 21 let, až ve 30 letech mu byla potvrzena ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba. Během let vyzkoušel více typů terapie, cílenou léčbu musel přerušit v důsledku aktivovaného „spícího“ bacilu tuberkulózy.
Máte kvůli bolestem problém vstát ráno z postele? Trvá hodinu, než se vaše tělo dostane na „provozní teplotu“? Pokud ano, může vám pomoci několik rad pro co nejlepší zvládnutí tohoto hendikepu.
Biologická neboli také cílená léčba nabízí v poslední době nečekané možnosti při léčbě řady onemocnění, která nelze zdolat klasickými medikamenty: nádorovými onemocněními počínaje přes střevní onemocnění a revmatickými nemocemi konče...
Projevy ankylozující spondylitidy neboli Bechtěrevovy choroby se obvykle začínají prvně projevovat před třicátým rokem věku. Průběh nemoci je ale vysoce variabilní a závisí na spoustě faktorů.
