Cvičení, nebo rehabilitace? Běchtěrevova choroba si žádá obojí
1. 8. 2011
Pro osoby s Bechtěrevovou chorobou jsou pohyb a rehabilitace naprosto nepostradatelné součásti každodenního života. Přestože v obou případech je jejich hlavním cílem snížit riziko předčasné ztráty hybnosti a předcházet nepříjemným bolestem, v praxi mezi nimi určité rozdíly jsou.
Každodenní cvičení je nutností
Pravidelné cvičení by mělo být součástí každodenního programu u všech jedinců, jimž byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. Jedná se o rozsáhlou skupinu nejrůznějších cviků, jimž je potřeba věnovat alespoň několik minut denně a které můžete provádět nejen doma, ale třeba také v práci v době poledního volna, venku na procházce a podobně. Nezapomínejte však, že na počátku každého cvičebního programu byste měli svůj cvičební plán konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.
Alespoň pár minut denně
Donutit se k pravidelnému cvičení bývá dost nelehký úkol. V případě osob postižených Bechtěrevovou chorobou se však nevyplácí situaci podceňovat. Pravidelné cvičení totiž pomáhá nejen udržet správné držení těla a pružnost páteře, zároveň předchází vzniku často velmi nepříjemných až krutých bolestí.
Nepodceňujte účinky rehabilitace
Rehabilitace je neméně důležitá – i přesto, že její absolvování nemusí být nutně každodenní. Minimálně jednou týdně by ji však měl každý nemocný podstoupit, aby se dosáhlo dostatečného efektu. Součástí rehabilitačního cvičení je nácvik nezbytných cviků a především jejich správného provedení – a to včetně tolik důležitého nácviku dechového cvičení. Pojem rehabilitace také zahrnuje nejrůznější masáže páteře a především její dostatečné rozcvičování.
Najít si každý den alespoň několik minut a věnovat se pravidelnému cvičení tedy rozhodně stojí za to. Na druhou stranu však nezapomínejte na to, že více neznamená vždy lépe a že nic se nemá přehánět. Nejinak tomu je i v tomto případě.
Historicky byla Bechtěrevova choroba takřka výhradně popisována u mužů, zatímco ženám bylo toto revmatické onemocnění páteře diagnostikováno vzácně. Ovšem v posledních letech se přišlo na to, že i ženy trápí revmatické onemocnění zad a křížokyčelního kloubu. Jde o tzv. nonradiografickou axiální spondylartritidu (nr-AxSpA). Obě diagnózy pak patří mezi dvě různé formy jednoho onemocnění, tzv. axiální spondylartritidu (AxSpa).
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova choroba je známá především jako onemocnění postihující dolní část zad. Jedná se však o systémové onemocnění, které může mít mnoho dalších projevů. Přečtěte si, jaké další klouby mohou být touto nemocí zasaženy.
Bechtěrevova choroba dokáže nemocným znepříjemnit každý pohyb. V dnešní době se ale fantazii meze nekladou, bechtěrevikům usnadňuje život řada kompenzačních pomůcek – od holí a podavačů až po speciální pracovní stoly. Razantní proměnou může projít i domácí prostředí, aby co nejvíce vyhovovalo potřebám každodenního života s chorobou, která omezuje hybnost kloubů.
Ty tam jsou časy, kdy se nemocným všeho druhu radilo, aby se šetřili. Heslem dneška je hlavně se hýbat. A není to jen nějaká momentální móda – prospěšnost pohybu je dokázána výzkumem.
Bechtěrevova choroba neboli ankylozující spondylitida je závažné a svými projevy život omezující chronické autoimunitní onemocnění revmatoidního charakteru. Průlom v terapii jejích těžkých forem přineslo až zavedení cílené biologické léčby. Ačkoli ani s využitím těchto moderních léčiv není možné Bechtěrevovu chorobu zcela vyléčit, jejich vliv na kvalitu života pacientů je obrovský a umožňuje jim návrat k plnohodnotnému životu.
Jedním z typických projevů Bechtěrevovy nemoci je bolest v dolních partiích zad. Ta ale může doprovázet mnohá jiná onemocnění. Jak lékaři poznají, že se jedná skutečně o toto revmatologické onemocnění?
