Cvičení, nebo rehabilitace? Běchtěrevova choroba si žádá obojí
1. 8. 2011
Pro osoby s Bechtěrevovou chorobou jsou pohyb a rehabilitace naprosto nepostradatelné součásti každodenního života. Přestože v obou případech je jejich hlavním cílem snížit riziko předčasné ztráty hybnosti a předcházet nepříjemným bolestem, v praxi mezi nimi určité rozdíly jsou.
Každodenní cvičení je nutností
Pravidelné cvičení by mělo být součástí každodenního programu u všech jedinců, jimž byla diagnostikována Bechtěrevova choroba. Jedná se o rozsáhlou skupinu nejrůznějších cviků, jimž je potřeba věnovat alespoň několik minut denně a které můžete provádět nejen doma, ale třeba také v práci v době poledního volna, venku na procházce a podobně. Nezapomínejte však, že na počátku každého cvičebního programu byste měli svůj cvičební plán konzultovat s lékařem či fyzioterapeutem.
Alespoň pár minut denně
Donutit se k pravidelnému cvičení bývá dost nelehký úkol. V případě osob postižených Bechtěrevovou chorobou se však nevyplácí situaci podceňovat. Pravidelné cvičení totiž pomáhá nejen udržet správné držení těla a pružnost páteře, zároveň předchází vzniku často velmi nepříjemných až krutých bolestí.
Nepodceňujte účinky rehabilitace
Rehabilitace je neméně důležitá – i přesto, že její absolvování nemusí být nutně každodenní. Minimálně jednou týdně by ji však měl každý nemocný podstoupit, aby se dosáhlo dostatečného efektu. Součástí rehabilitačního cvičení je nácvik nezbytných cviků a především jejich správného provedení – a to včetně tolik důležitého nácviku dechového cvičení. Pojem rehabilitace také zahrnuje nejrůznější masáže páteře a především její dostatečné rozcvičování.
Najít si každý den alespoň několik minut a věnovat se pravidelnému cvičení tedy rozhodně stojí za to. Na druhou stranu však nezapomínejte na to, že více neznamená vždy lépe a že nic se nemá přehánět. Nejinak tomu je i v tomto případě.
O Bechterevově nemoci si v pravidelném pořadu U lékaře ve Studiu Zet na rádiu BBC povídali MUDr. Tomáš Šebek s paní doktorkou Marií Sedláčkovou, primářkou Revmatologického a rehabilitačního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze.
Ankylozující spondylitida neboli Bechtěrevova nemoc je revmatické autoimunitní onemocnění, které sice nelze vyléčit, ale lze jej léčit. Vzhledem k povaze onemocnění, při kterém dochází k zánětlivému postižení až tuhnutí páteře, případně jiných kloubních spojení, je kromě léčby zásadní i pravidelné cvičení. Jaké konkrétně a jak často, jaké další pohybové aktivity jsou pro pacienty vhodné a na co jiného by si měli dát pozor, popisuje v rozhovoru Mgr. Maja Špiritović, Ph.D., fyzioterapeutka z Revmatologického ústavu v Praze.
Možného zhoršení nemoci a ztráty soběstačnosti se obává asi každý pacient s Bechtěrevovou chorobou – jak zvládnu pracovat, jak budu provádět každodenní činnosti? I když se mnoho okolností jeví jako velká neznámá, většina z nich má řešení. V první řadě je potřeba požádat o pomoc. A to nejen své blízké, ale i český sociální systém.
Tato metoda byla vyvinuta psychologem Edmundem Jacobsonem před necelým stoletím. Ovšem i v dnešní době může pomoci odlehčit stres a nervozitu či uvolnit napětí v těle.
Biologická neboli také cílená léčba nabízí v poslední době nečekané možnosti při léčbě řady onemocnění, která nelze zdolat klasickými medikamenty: nádorovými onemocněními počínaje přes střevní onemocnění a revmatickými nemocemi konče...
Po třicátém roce života se Čapkův stav opět zhoršil, bojoval i s jakousi vnitřní krizí. Psychická nejistota a obtíže se nutně musely odrazit i v jeho zdravotním stavu. ...
